Propast času 2: Císařovna sází na jistotu

Ačkoliv představa římských legií, které bojují proti esesákům, evokuje námět béčkového filmu, Roman Bureš ve svém románu Propast času ukázal, že podobné scény nemusejí znamenat béčkové čtení. A protože jeho příběh o tom, jak se studentka archeologie Toňa snaží přežít v novém světě poslepovaném z různých časových rovin, vyvolal kladné odezvy, druhý díl na sebe nenechal dlouho čekat. Jmenuje se Propast času 2 a nese podtitul Císařovna.

Po stopách žánrové poezie 2: Scifaiku

Znáte haiku? Taková japonská náladovka – tři lyrické veršíky s přírodními motivy a pevnou formou, protože každý verš musí mít předepsaný počet slabik (5-7-5). A teď si představte, že se téhle drobné poezie plné sakur a jeřábů zhostí sci-fi a nacpe do ní sobě vlastní tematiku. Jak taková poezie vypadá?

Po stopách žánrové poezie 1: Sci-fi epos Aniara

Vázaný a volný verš, personifikace, anafora, synekdocha… Básnické termíny, které většina fandů vědeckofantastické literatury vytěsní z paměti hned po maturitě, protože se k jejich oblíbenému žánru jaksi nehodí. Vždyť přece přemýšlet o sci-fi poezii, to je samo o sobě dost sci-fi! A když už jsme u té odborné hantýrky, není sousloví „sci-fi poezie“ vlastně tak trošku oxymóron?

6 + 1 způsob, jak vypadá „kolektivní“ psaní

Spolupráce několika spisovatelů je u fantastických příběhů celkem běžná, ačkoliv ne vždycky bezbolestná. Někdy se tým pere s organizací práce, jindy je potřeba pofoukat ublížené ego (to když vám někdo ukradne zásluhy) a ještě jindy to jde skoro samo, i když by to nikdo nečekal. Následující výčet přináší jen skromný výběr knih, na nichž se takové kolektivní psaní podepsalo – a to dost různorodě.

Za všechno může čtenář!

Základní otázka pro příznivce žánrové literatury: Jak vůbec definovat fantastiku? Běžně tohle slovo používáme, když chceme pojmenovat sci-fi, fantasy a horor tak nějak souhrnně – a myslím, že v tom žádný bordel není. Tak ho pojďme udělat! Stačí otázku trochu poopravit: Jak fantastiku definují odborníci?

Propast času rozhodně nepropadla!

Hologram pornoherečky uctívaný jako pravěká bohyně, římští legionáři v zotavovně ROH nebo podplukovník Laudon, co až bude generálem, pojede skrz vesnici v esesácké uniformě. To je jen skromný výčet podivností, s nimiž román Propast času konfrontuje čtenáře. A slovo konfrontace tuhle knihu vystihuje po všech stránkách…

Doctor Who: Roj hrůzy

Doctor Who: Roj hrůzy, další z řady literárních příběhů rozšiřujících známé seriálové univerzum, zastihne Doktora na anglickém venkově, kde se ocitá nedlouho po své dvanácté regeneraci (nepočítáme-li jeho válečnou minulost). Se společnicí Clarou, pomalu si zvykající na Doktorovo nové já, se zaplete do dobrodružství plného nácků, zmutovaného hmyzu, „zombie“ vesničanů, vojáků a mimozemšťanů, kteří – jak jinak – touží ovládnout naši báječnou planetu.

Konfese recenzenta

Konfese recenzenta

Recenzent není novinář a psát recenzi není totéž jako informovat o stávce odborářů. Snaha o přesnost a nestrannost tu klopýtá o subjektivní pocit z četby a o různou míru kompetence čtenářů, která zpravodajce trápit nemusí.

1 2