Lionet opět zasahuje

Víte, jak ulovit jednorožce? Jaký je rozdíl mezi harfou a lyrou? Odkud pochází slavný cider? Kdo stojí za zavedením první kočárové linky do Londýna? Může lidské tělo zmýdelnatět? A je přípustné, aby biskupství provozovalo nevěstinec? Odpovědi vám dá Lionet skrze své podivné příběhy.

Píšu věci tak, jak jsou, bez příkras, tvrdí Dana Beranová

Loni v listopadu se na pultech knihkupectví objevil román Zpěv straky, který čtenáři přirovnávají k Sapkowského Zaklínači, a to především pro jeho typickou hořkosladkou atmosféru. Přestože v Hostu knihu zařadili k hrdinské fantasy, hlavní postava Henika má k něčemu takovému dost daleko. Nezachraňuje svět a nebojuje s příšerami. Je léčitelkou a jejím cílem je především pomáhat. Užívá dost netradiční léčebné postupy, které kolikrát napravují nejen tělo, ale i duši. Nesporně je takovým alter egem samotné autorky, působící ve zdravotnictví. Danu Beranovou znám už mnoho let. Když jsme se setkaly poprvé, byla ještě členkou jičínského literárního spolku. Mezi těmi usedlými pány, co si šmudlili své básničky o krásných ženách a povídky o životě chrousta, se s fantasy příběhem vyjímala dost nepatřičně. Regionální to mají vždy o něco těžší než ty z Prahy, pohybující se dlouhodobě ve funkčních literárních a nakladatelských kruzích. Přesto se Daně podařilo vydat prvotinu Eva a Kniha poznání (2014) a o dva roky později i povídku Nikdy neříkej nikdy v antologii Žena se lvem (2016). Dana mi byla vždy něčím sympatická a já doufala, že o ní ještě uslyším. Na pár let ale bylo ticho. Když se mi nyní do ruky dostal Zpěv straky, nedalo mi, abych ji nevyzpovídala.

Mickey7: Bylo nás osm

Máte chuť na svižnou, energickou sci-fi jízdu s trochou romantiky? A nevadí vám, když se zkombinuje hmyz, led a nedýchatelná atmosféra? Jste zvědaví na budoucnost, kde se to hemží klony? Pak určitě sáhněte po knize Mickey7 amerického novelisty Edwarda Ashtona.

Co skrývá černá dáma?

Skalburg, kdesi na severu, kde vlci dávají dobrou noc. Hradní pán právě spadl z věže a jeho vrah si mne ruce. To ještě netuší, že bude mít brzy hosty a radost ho přejde, až zjistí, že zahrávat si s vlkodlaky a lesními žínkami není jen tak. Figurky jsou rozestavěny a šachová partie může začít.

Co se sluší v jiném kraji

Na návštěvu do jiného kraje zve stejnojmenná antologie povídek všech možných fantastických žánrů. Těšit se můžete na pestrý žánrový koktejl – od epické fantasy, arcanepunku, retellingu, přes kyperpunk, magický realismus až po horor. Spojovat by je mělo jedno slovo – moderní.

„Já bych si moc přála, aby se dalo čarovat a aby to fungovalo.“ přiznává Věra Mertlíková

Co román, to název, který má něco společného s koněm. A nejenom název, celé je to o koních… O kom je řeč? O Věře Mertlíkové, známé autorce historické fantastiky. Kromě toho, že ráda a hodně píše, je také nadšená šermířka, jezdkyně, tanečnice, choreografka, kuchařka a zahradnice. Začala s povídkami a hned zaznamenala úspěch v řadě literárních soutěží (Žoldnéři fantasie, Daidalos, Cena Karla Čapka, Tovaryši kalamáře). Její poslední, v pořadí už čtvrtý román však z naznačeného pravidla vybočuje, i když koně v něm stále hrají významnou úlohu. V názvu se objevuje nový motiv – růže. Proč tato změna? Nezbývalo, než autorku vyzpovídat, abych její nové inspiraci přišla na kloub.

Trny neapolské růže

Trnová koruna, léčivý meč, transmutační kotlík, mechanický hlídací ptáček, mluvící stříbrná jablka (něco jako palantíry), létající koberec a prsten, díky němuž lze dýchat pod vodou – mají něco společného? Připomínají snad něco? A co se stane, když je použijete dohromady? Tak na to hledá novátorskou odpověď román Věry Mertlíkové Čas Růže.

1 2 3 17