Není od věci si občas přečíst nějakou tu starší fantastiku. Jen je potřeba dobře vybírat. Sbírka povídek Vítězové je souborem prací Poula Andersona a najdete v ní povídky oceněné cenami Nebula, Hugo nebo Locus (popřípadě jejich kombinací), což samo o sobě hovoří o jejich kvalitě. Přesto se pojďme podívat, jestli onu kvalitu nezavál neúprosný čas nebo zda náhodou nezapomněli porotci na čtenářskou vstřícnost.

Petr Schink patří k mladé generaci autorů. Snaží se prosadit psaním čtivého kvalitního braku a být tak konkurencí nejprodávanějším českým žánrovým spisovatelům. Nutno dodat, že se mu to celkem daří. Už v první knize, povídkové sbírce Špinavá práce, jsme se seznámili s Charlie Parkerem, který se v románu Vylévání krve vrací. Ten se však odehrává před povídkami uveřejněnými ve sbírce.

Tim Powers u nás nemá nic jistého. Většina jeho románů byla příznivě přijata, některé, i z důvodu nakladatelských přešlapů (špatný překlad a korektury), se však vůbec nechytly. V poslední době se však zdá, že se autor dostává zpět na výsluní čtenářského zájmu. Tři dny do nikdy ovšem spadají spíš do Powersovy okultní sci-fi tvorby a právě ta románem Poslední výzva čtenáře příliš nezaujala. Pojďme se tedy podívat, jaká kniha je.

Ondřej Neff se novým románem pokusil rozvířit vody humorného hororu. Vybral si celkem nosné téma – v Evropské unii se schyluje k obnovení trestu smrti a stát vypisuje rekvalifikační kurz na pozici kata. To by v tom byl čert, aby se u toho čtenář nepobavil…

Po sezoně vyšlo velmi příhodně po sezoně – tedy po letních prázdninách. Příběh se odehrává ve třech zářijových dnech u pobřeží státu Maine. Naštěstí se stal před třiceti léty a naštěstí jej stvořil v hlavě Dallas William Mayr (pravé jméno Jacka Ketchuma), protože jinak by toho byly ještě dnes plné noviny.

Jedním ze subžánrů, který mezi čtenáři české a slovenské fantastiky hodně frčí, je historická fantasy. To platí od dob, kdy byl napsán Stín modrého býka, a hodně ji proslavili i autoři Jaroslav Mostecký, Juraj Červenák či editor Ondřej Jireš. I proto je nápad méně známých autorů sepsat historickou fantastiku celkem dobrým receptem na velmi čtený titul. Wilth Ahwa je sborník povídek právě mladých autorů, kteří na svoji pozici v síni slávy teprve čekají. Pojďme se tedy podívat, jestli do ní mají aspoň trochu nakročeno.

V brzké době po sobě vyšly dvě výborné zahraniční scifi sbírky, které si do značné míry konkurují. První z nich, Luminous od Grega Egana, jsme probírali na Fantasy Planet před nedávnem. Na Příběhy vašeho života Teda Chianga se podíváme nyní.

Je málo autorů, kteří dokáží čtenáři zamotat hlavu tak jako Greg Egan. Australský autor se zatím u nás příliš neprosadil, ale šancí k tomu dostal dost. Čtyři romány a povídková sbírka Axiomat nijak zvlášť většinové čtenářstvo neuchvátily. Možná neměl Egan štěstí na nakladatele a možná svým zaměřením tu prostě pro něj není dost velká cílová skupina. Autor totiž píše hard scifi, před kterou by se dalo ještě napsat „ultra“, a neodpouští čtenářovi nevědomost vědeckých termínů, o nepozornosti ani nemluvě. K nové sbírce Luminous tak přistupujte odpočatí a s bystrou myslí.

Henry Kuttner sice není nejuznávanějším a nejslavnějším klasikem fantastiky, jeho knihy však za pozornost stojí. Zvlášť když se autor rozhodne provětrat začpělé a nevelké pole humorné scifi. Málokdy se člověk dokáže od srdce zasmát. Ještě méně se tak stává při četbě knihy. Takže otevřeme stránky tohoto titulu a nechme se překvapit, zda se to tentokrát podaří.

Druhý díl série o Pánech parchantech na sebe nenechal zas tak dlouho čekat. Jako u předchozí části se můžeme těšit na kvalitně provedenou knihu s působivou obálkou. Jako vždy záleží ovšem na tom, co nakonec čtenář nalezne uvnitř, a o tom budou hovořit následující řádky.

Je vždy příjemné sledovat, když česká fantastika zažívá příchod nového projektu. Tentokrát se pro něj rozhodlo nakladatelství Zoner Press, které svěřilo taktovku výrazné tváři české fantastiky – Františce Vrbenské. Knižní série se jmenuje Kroniky karmínových kamenů a bude zaměřena na historii s důrazem na českou. Fantastický prvek zde budou představovat právě karmínové kameny. Jméno, jež zaštítilo rozjezd projektu, je v české fantastice také pojem – František Novotný.

Nakladatelství Plus si zaslouží pochvalu za druhá vydání sbírek povídek. Před časem tak učinilo s knihou Vilmy Kadlečkové Na pomezí Eternaalu, nyní se v obchodech objevila reedice od Neffa, Zepelín na Měsíci, která je ovšem ve skutečnosti úplně novou knihou, protože obsahuje, až na jednu výjimku, i povídky ze sbírky Vesmír je dost nekonečný.

Editor Ondřej Müller o sobě dal po delší době vědět. Jeho nový sborník, který vzešel z předvánočního nakladatelského šílenství, se podle názvu snaží svézt na oblíbenosti upírských románů poslední doby. Zdání však může klamat; antologie mapuje práce staršího data vzniku a editorským záměrem bylo především přiblížit podstatu upíru z historického hlediska.

Klasik fantastiky Kurt Vonnegut jr. se nám připomenul díky nakladatelství Argo, které vydalo nové, již čtvrté vydání jeho románu Kolíbka. Vonnegut ne vždy psal romány fantastické; i proto mají jeho díla neopakovatelný punc originality a z žánrové produkce výrazně vyčnívají.

Historie fantastiky je dlouhá a pestrá, navíc díky totalitnímu režimu, který u nás po čtyřicet let panoval, je z velké části našimi vydavateli nezmapovaná. Knihy Rusů Borise a Arkadije Strugackých však u nás vycházely i za komunismu. Je to celkem překvapivé, protože na svou dobu psali velmi odvážně, až jim byla režimem přiřknuta pozice disidentů.

Brazílie – země fotbalu, volejbalu, capoeiry, nekonečných telenovel, karnevalů v rytmu samby, prostituce a vysoké kriminality, kultu krásy a transvestitů. Jenže jako skoro každá latinsko-americká země má i ona pochmurnou otrokářskou minulost. A jak může vypadat její budoucnost? O tom všem vypovídá román Brasyl Iana McDonalda, který, jak to vypadá, úspěšně zahnízdil na našem knižním trhu.

Antologie New Space Opera 2 ukrývá devatenáct příběhů. Některé se čtou celkem lehce, některé obtížněji, každopádně každá z nich vás přivede do úplně jiného světa, kde se času a prostoru meze nekladou. A o to v knize jde – rozšířit si obzory fantastického myšlení a užít si velké množství dobrých příběhů.

Sázka na jistotu. To je jméno China Miéville na obálce knihy. Dokáže vždycky překvapit, každý svůj román napsat trochu jinak. I jeho tři knihy ze světa Bas-Lagu měly rozmanitou koncepci a příběhy; v románu Kraken se zase autor vrací do Londýna, do něhož zasadil už Krále Krysu a Unlundun. Ale příběh i styl je opět úplně jiný…

Nakladatelství Argo se nebojí vydávat nové autory, což je moc dobře, zvlášť když se jedná o ty píšící sci-fi. Před víc jak rokem díky tomuto nakladatelství zaplála nová hvězda na české překladové sci-fi scéně, Ian McDonald, před Vánocemi 2010 se pak rozzářila hvězda další, Adam-Troy Castro. Svítí odlišnými odstíny a poblikává na jiné straně subžánrové oblohy, jedno je ale jisté – pořád je to hvězda a září stejně silně jako ta předchozí.

Nezměrné prostory širého moře vyvolávají v suchozemcích pocit exotiky. Zvlášť pro Středoevropana, který si v létě leda tak u rybníku plácá bábovičky z bláta, je výlet k moři nezapomenutelným zážitkem. Kdo z nás však zažil plavbu po oceánu na plachetnici větší než ropný tanker? Podívejme se na fantasy příběh, který je pro suchozemskou krysu fantastický již z jeho podstaty…

Čekání na nový Magazín Fantasy & Science Fiction je s postupem času stále delší. Zatímco první dva ročníky vycházely s odstupem dvou měsíců, postupně se prodleva zvětšovala až na nynější dvě čísla ročně. Naštěstí se současně zvyšoval i počet stran, takže nyní má magazín formu takřka sborníkovou. Užijme si tedy na následujících řádcích tento svátek soudobé anglofonní fantastické povídky.

O Howardu P. Lovecraftovi, zakladateli moderního hororu, nebylo u nás dlouhé roky slyšet. V předvánočním řádění nakladatelů se urodily hned tři knihy jeho sesbíraných textů. V následujícím článku bude představena jedna z nich.

Fénixcon proběhl jako vždy v Brně a jako vždy v předvánočním období. Letos byl nosným tématem chaos, ale účastníci se neměli čeho bát, síly chaosu zvládali organizátoři s přehledem zkušených harcovníků.

Jen zřídka se stane, že se nakladatel rozhodne napravit zvěrstva jiného nakladatele a vydá knihu v novém, lepším překladu. Ano, předchozí třídílné vydání Hladových her nazvané Doba mrchožroutů stálo za pozornost i tak. Román měl natolik výrazný příběh, že čtenáři přelouskali často nesmyslné věty a kostrbatý sloh. Nový překlad však dal dílu úplně nový rozměr a z knihy se stala velmi čtivá záležitost autora, který píše jedny z nejúchvatnějších příběhů naší doby. Nechte se tedy uhranout hororem, jenž vás vrátí do období studené války, ale i zpátky do doby, kdy byl svět zmítán druhou světovou válkou…

Paolo Bacigalupi, spisovatel s těžko vyslovitelným jménem, se stává hvězdou fantastiky nového tisíciletí. Jak napovídá předmluva této knihy, jeho cesta ke slávě nebyla snadná. Na žánrové scéně se proslavil brzy poté, co se vypsal na pokusech prorazit v mainstreamu. Nyní se setkává s jeho povídkovou sbírkou i tuzemský knižní trh a nezbývá než věřit, že Čerpadlo 6 uspěje, protože Bacigalupiho temné vize stojí za pozornost.

Na knihu Atrament vyšlo v krátké době několik recenzí. To se stane vždy, když se na knižním trhu objeví něco výjimečného. V tomto případě je však situace jiná tím, že si tento román získá spíše srdce kritika než většinového čtenáře a ani sebelepší či sebehorší recenze na tom nic nezmění.

Rok se s rokem sešel a další sborník Ondřeje Jireše je na světě. Tentokrát kniha odkazuje na dříve vydané Legendy české fantasy, jen si editor místo fantasy legend vzal na paškál nejvýraznější tváře současné české sci-fi. Avšak to „současné“ musíme tentokrát brát s rezervou.

Před Vánoci toho vyšla spousta. Jedním z titulů byla i Tanečnice, věc názvem Sined, která uzavírá trilogii Sanatorium Podvržených. A zda to bude konec šťastný, či pochmurný? I o tom jsou následující řádky

Ondřej Netík je jedním z mála autorů, kterým se u nás povedlo vydat podivnou fantastiku. Je to od autora i nakladatele odvážný počin, který se vzhledem ke klesajícímu nákladu jednotlivých dílů trilogie Sanatorium Podvržených asi moc nevyplácí. I proto buďme rádi za tuto jedinečnou sérii.

No, tohle vzpomínání je u mé hlavy děravé na dlouhé lokty, ale přesto si myslím, že něco říct můžu. Určitě mi nikdo nečetl před spaním řecké báje, nebyli jsme tak zásadní čtenářská rodina. Ne ne, byl jsem televizní dítě – čtyři pět hodin denně před obrazovkou nebyl problém Na druhou stranu byli naši spořiví, takže jsme měli už za „komančů“ doma video…