Co se vlastně chce po posledním dílu trilogie? Nemusí být už nutně větší, protože to splnila dvojka. Nemusí budovat charaktery, protože to udělaly oba předchozí díly. Nemusí ani rozvádět nové myšlenky a principy – stačí, když smysluplně sklene části předchozí… Tak na všechny tyhle blbosti zapomeňte. Vezměte svoje očekávání, vynásobte ho deseti, na okraj rovnice si připište Shanea Blacka neboli mistra hlášky a taky chlapa, jemuž vděčíme za definování žánru akčních buddy filmů, a posypte to celé kokainem. Jediný Stark, kterého nezajímá zima, je zpátky.

Aneb jak to dopadne, když se sólista Tom Cruise střetne s Falloutem, designový megaloman dostane od studia, co natočí všechno, velký rozpočet a namátkou si z papírové škatule popsané černým fixem Prvky sci-fi vytáhne sedm kartiček, z jejichž koláže uplácá pískový hrad a na jeho nejvyšší věžičku hrdě zapíchne vlaječku Příběh.

Je jaro a to znamená rosu na pupencích, zvuky rostoucí trávy, noční cvrlikání a kámoše lišáka, co dělá po nocích hlavně hurr durr. A setkání vpravdě netuctová. Pojďme to vše nějak společně uchopit.

Třpytiví upíři dospěli ke konci největším možným šméčkem na diváky, ale studnice příběhů Stephenie Meyer ještě zdaleka není vyčerpaná. Režisér solidní Gattacy, Simone a Vyměřeného času, Andrew Niccol se pokusil vyždímat alespoň slzu kvality ze pseudo sci-fi o komunistických mimozemšťanech, kterým se ustavičně posunují kontaktní čočky, takže švidrají bokem hůř jak Alastor Moody, a přináší film tak nechtěně vtipný, že by snad rozchechtal i Kirsten Stewart.

Pohyblivá města, nesená na ramenou obrů. Obrovské diamantové mozky velikosti světů. Zhmotnělí technologičtí bohové, inteligentní lode, kvantové technologie, díky kterým je možné téměř úplně všechno. Věznice dozorované umělými inteligencemi se zálibou v sociálních simulacích. A jeden zloděj, jedna válečnice a jedna ztracená paměť. A jeden debut finského autora, který se nebojí kráčet ve stopách velikánů.

Nevěřte rodičům, děti. Hlavně když žijete na kraji černého hvozdu. Až vás bude tatínek uprostřed noci a bez udání důvodu tahat do lesa, ukažte mu vztyčený prostředník a bochníkem šumavanu, který jste si pro tuto příležitost ukryly pod postel, mu vyspravte frizúru. Anebo si to celé ušetřete a radši se do tripové chaloupky uprostřed lesa vydejte samy. Ohavnou babu, co tam žije, bodněte párkrát do ledvin a upalte v peci. A za zvuku jejího jekotu se koukejte držet za ruce. Jste přece sourozenci a musíte se mít rádi. Tommy Wirkola z průsvitného čajíčku bratrů Grimmů vyvařil esenci hutnou a černou jako smola, z které po očku vykukuje guilty pleasure roku.

Každý na světě má z něčeho strach. Někoho děsí pavouci a havěť jim podobná. Někomu běhá mráz po zádech z mužných knírů a úzkých džínsů útlých hošíků. Někdo má hrůzu ze stříhání nehtů nebo starého schodiště na půdu, kde po nocích cosi štrachá a pohybuje nábytkem. Jiného burcují ze sna bouřky a údery hromů anebo ho tíží na prsou ze samotné tmy. Z moře trpělivě čekajících hrůz, na jejichž vlnách se postel pohupuje jako osamělý vor. Dnes to budou příběhy o tmě. Dnes se zkusíme bát.

Šest příběhů klenoucích se v čase od 19. století po budoucnost po pádu civilizace. Jeden spisovatel, tři režiséři a tým herců v tolika různých podobách, že v jiném žánrovém snímku byste je hledali marně. Recenzně zabarvená polemika o tom, co preferovat. Zda knihu, film anebo snad z hrabivosti rovnou obojí.

Je to tady. Poslední letošní žánrový blockbuster a odpověď na toužebná volání fanoušků po epickém high fantasy příběhu, který by žánru vrátil lesk a možná probudil podobnou mánii, jako poslední z jeho velkých bratrů před devíti lety. Otázka, která všechny pálí víc než ranní vzpomínka na noc mexických jídel – povedlo se to? Stojíme na začátku nového tolkienovského šílenství nebo se starý profesor obrátil v hrobě?

Čtvrtý díl esence gotického hororu s oblíbenou chodící rostlinou v hlavní roli. Tempo vydávání jednotlivých dílů konečně trochu akcelerovalo, což lze kvitovat spokojeným mručením. Události jen zlehka nakousnuté v Prokletí eskalují, což znamená vzestup šílených kultů, vrány z lidských hlav, seanci největších kouzelníků z DC, drogové tripy, finální konflikt a možná i nějaký ten konec světa. A kdo tušil, že v pekle jsme se s Bažináčem v předminulém díle neohřáli naposledy, tušil správně, protože dojde i na veršíky.

Už je to tak, jak zpívá Záviš. Myšák koupil Lorda ze Sithu za 4,05 miliardy dolarů, stařík Lucas si vydělal na doživotní zásobu prostitutek na důchod a my obyčejní, spokojení konzumenti máme poměrně velkou naději, že v příštích dílech velkého příběhu nebude další retardovaná přerostlá žába. Jsou na místě obavy, nebo oslavné orgie? Dokáže Disney se značkou Hvězdných válek naložit s citem? A co na to Timothy Zahn?

Ze srpnových novinek Magic Boxu vybíráme horor Žena v černém s Danielem Radcliffem v hlavní roli, pokračování remaku Souboje titánů Hněv titánů a letošní komiksový hit Avengers.

Podzim je skoro tady. A s ním padající listí, sychravé počasí a dýně pomrkávající očima svíček. Halloween. A to znamená monstra, zombíky, upíry, vlkodlaky a Tima Burtona. Teda ne, toho ne. Toho letos česká distribuce odkopla až na leden. Ale skoro všechno ostatní už dorazilo – v rodinném animáči od chlápka z Cartoon Networku, kde se mísí upíří rodinné hodnoty, magie, doslovná xenofobie, fantasy hoteliérství, humor Adama Sandlera a vykrádačka Bubušou.

Loučit se s dobrými přáteli je velmi těžké. Každý jeden rok během minulé dekády bylo možné se těšit na to, až přijde malý zázrak, ukázková přehlídka toho nejlepšího, co může horor a komiks nabídnout. A najednou je to pryč. Tak nějak jsme to tušili. Příběh Morfea, Oneira, Kai’ckula, knížete příběhů a jmen, skončil už v minulém díle. Nyní nezbývá než vypít sklenku vína a promluvit nad rakví. Za tu nádhernou a dlouhou pouť napříč nejzazšími končinami fantazie mu tryznu dlužíme.

Dnes to bude trochu konzistentnější, než co běžně do úvodníků píšu, vážení. A bude to zavánět nostalgií. Minule tu šéfka zmínila pár kousků své staré pařanské éry (za mě zapomněla na Loom a… spoustu dalších), tak já se teď pro změnu ohlédnu do těch dětských let strávených u jiné obrazovky. Té televizní. A vzdám tichou poctu prvnímu (převážně) kreslenému kanálu kabelovky.

Šest let to trvalo, než se zpěvákovi metalové kapely a jeho dvěma kámošům podařilo sehnat prachy na úlet, který jednoho z nich napadl ve snu. Měsíční náckové, létající talíře, prezidentka USA a Udo Kier. Zní to jako slátanina, trailery nenasvědčovaly ničemu jinému, než že tu bude slátanina, a nyní, když jsme ten spektákl konečně na vlastní oči viděli, můžeme směle konstatovat – ano, je to slátanina zvící prasete. Ale utrazábavného, šíleného, alkoholového, zdrogovaného, duhového prasete, které létá ve vesmíru v kabrioletu.

O psaní.

Bylo nebylo, milé děti. Bylo nebylo jedno království a v něm chudokrevná královna, nedostatečná zdravotní osvěta a nulová verbální fantazie při výběru jmen. Byl nebyl jeden následkem faktů minulé věty čerstvě ovdovělý král, který, maje z prvního manželství dcerku malou, osudovostí minulé věty pojmenovanou Sněhurka (protože se narodila v zimě!!), nerozpakoval se natáhnout si ke dvoru jakousi flundru, na níž se předtím patrně vystřídal vojenský regiment. Bylo nebylo, ho coura sejmula a proměnila království ve fašistickou diktaturu. A bylo nebylo, ona flundra trpěla halucinační obsedantně narcistní poruchou osobnosti, kvůli níž se vykecávala se zrcadlem.

Pět filmů musel Marvel protlačit, aby si připravil půdu a background pro superhrdinský týmový spektákl. Trvalo to 4 roky a všem bylo jasné, k čemu se schyluje. Když se do režisérské sesle posadil Joss Whedon, i ortodoxní fandové zmínili na veřejnosti drasticky se zvyšující frekvenci mokrých snů. A teď to máme konečně pod nosem. Klidně vydechněte, děti moje, špatně to nedopadlo.

Nebo Morek, chcete-li. Loď, která velikostí přesahuje planetární světy, sestrojená neznámo kým, letící po kurzu neznámo kam už miliardy let. Než ji na okraji Mléčné dráhy objevili lidé, anektovali ji a věrni své povaze si z ní udělali kšeft. A na tomto pozadí Robert Reed v prvním z dvojice volných románů zkoumá témata jako přežití, nesmrtelnost, integrace a fascinace makroskopickými perspektivami.

Kdo má rád pulp, Oscara Wilda, pop-kulturu, erotiku, pohádky, pornografii, hrdinské příběhy, paranormální vyšetřovatele, Káju Saudka, Rožmberky, Vánoce, ramlice a Borise Hokra, zvedněte prosím levou bradavku. Michal Tesáček vám pod naším laskavým dohledem na tu druhou napojí elektrodu a během čtení bude měřit kolísání stimulace vašeho libida a intelektu. Geigerovým přístrojem.

Sequel námořní fantasy ze světa, kde se zvířata probouzejí, aby okomentovala, když je chcete posvačit, kde tajné služby sesazují a dosazují panovníky, jak se jim zlíbí, kde trpaslíky, elfy nebo jiné běžné komodity nepotkáte, kde k šílenství není nikdy daleko a kde se dehtař Pazel Pathkendle už zase nechá každým využívat.

Někteří je zajisté znají. Tu partu lovců lidí, kteří se v blízké budoucnosti snaží v rytmu jazzu a modré porvat se životem a valnou většinou času nemají, co do huby. V jedné z nejlepších westernových anime space-oper vůbec. A na tom, že tam není Malcolm Reynolds, vůbec nezáleží. Připravte se. Letí tři pistolníci v otřískané lodi! A dítě! A pes!

Začátkem podzimu jsem napsal do našeho prvního Seriálového seriálu, že po zimě přijde jaro a s ním i Střet králů. A stalo se, že jaro přišlo a za méně než týden se vrátíme nazpátek do Západozemí. K další porci intrik, zvratů a grandiózního příběhu mapujícího lidskou touhu po moci. Něco však bude jiné. Přichází válka. Skutečná válka. A divadlo, které se dosud hrálo jen v zákoutích těch mocných, zachvacuje celý svět.

Po dvou letech se BB/art konečně uráčil vydat další díl legendárního Moorova Bažináče, travou obrostlého monstra, které přestalo unášet spoře oděné ženy, jak činilo ve filmech, a raději s jednou začalo chodit. Vy, kteří jste si už dávno celou ságu nesehnali přes Amazon, nastražte uši. Protože přijde i Constantine.

Opožděně (zkouškové, u někoho dokonce státnicové období) přinášíme prosincový výčet zajímavých žánrových DVD distributora Magic Box. Novinkou je Green Lantern, který vyšel hned ve dvou verzích (obyčejná a speciální dvoudisková edice), 2001: Vesmírná odysea a Mlha jsou sice starší kusy, ujít pozornosti by rozhodně neměly.

Devátý ročník soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera byl mimořádně plodný. Mimo jiného se v něm urodila prvotina našeho redakčního kolegy, která skončila na třetím místě. Městská fantasy ze současné Prahy je příběhem vážným i ironickým, najdete tu čaroděje, stíny, templáře, ale i tramvajáky (všechno s velkým počátečním písmenem) a jednu obyčejnou dívku, která se na chvilku tak nějak zatoulala mezi ně. Čtěte a bavte se… Ledaže byste patřili mezi ty, Co Nemají Čas.

Když Kulhánek píše o upírech, je to většinou sranda, která si najde místo ve vaší knihovně, možná se dokonce přesune na nějakou pozici intimnější potřeby (nemusím ji v závorce banálně jmenovat, že ne?). Když Neomillnerová píše o upírech, je to porno, které si přečtete jednou, v duchu se pochechtáváte, pak to odložíte a patrně už po tom nikdy nesáhnete. Když Sapkowski psal o upírovi, vykreslil ho jako učence se zvednutým prstem, intelektuála vhozeného do středověku, s podtextem, který lehce brnká o sexualitu, jehož člověk kvůli kontrastu k jeho kumpánům musel milovat. Když o nich psal Stoker, byla to gotická nuda, protože sto let zpátky čtenář skousnul hodně. No a v roce 92 o nich něco napsal Simmons…

Kerouaci, Ferlingheťi, Bukowšťí, Ginsbergové, Burroughsové, bódhisattvové a dharmoví tuláci všech zemí! Poslyšte zamyšlení kolegy, který se v dnešním globalizovaném světě snaží vykřesat nějakou tu jiskru dálek a zdání a snění. A volného asociačního myšlení.

Poslední DVD nálož letoška obsahuje další tři recenze žánrových placek. Tentokrát jsme se podívali na kultovního druhého Terminátora, depresivní postapo Cestu a náš nový externí spolupracovník Seržant MK WhiskeyJack si vzal osobitě na paškál Ztracené chlapce.