Tato rubrika prostě nemůže dojít uznání, pokud se v ní neobjeví recept na lembas. Pokrm notoricky známý, výživný, trvanlivý a elfí. Slyšel o něm snad každý, a to leckdy ani nemusel přijít do styku přímo s dílem J. R. R. Tolkiena, potažmo Petera Jacksona. Lembas je prostě pojem a ti šťastnější už ho beztak dávno ochutnali nebo si ho doma sami pečou.

Tak už je to konečně tady. Poslední neděle ve světě, jak ho známe. Zbývá jen pár dní do osudového 21. 12. 2012, kdy svět padne. Někdo tomu možná pořád ještě nevěří, někdo tomu možná jen nechce věřit. Někteří se dlouhodobě připravují. Někdo právě prochlastává poslední peníze, někdo šel poprvé do bordelu, koupil si aspoň jednou v životě růžové Pedro a udělal velkou bublinu, zvolil komunisty, pouští si Bílou orchidej… Čas se naplnil a já cítím, že bych také měl své věci aspoň trochu uspořádat.

Svátek filmové fantasy a vůbec fantastiky je už za dveřmi a všechna očekávání gradují s každým novým obrázkem či zprávou. První díl Hobita vtrhne do kin za pár dní a věrné fanoušky po mnoha peripetiích a bezmála deseti letech odkladů konečně čeká kýžený návrat do milované Středozemě. Věřme, že to bude návrat velkolepý, který všechna ta přemrštěná očekávání naplní v dostatečné míře.

Když Roland Emmerich v roce 1994 natočil film Hvězdná brána, určitě ani on neočekával, že se ze Stargate stane světový fenomén srovnatelný s kultem Star Trek nebo Star Wars. Samozřejmě, za tímto megaúspěchem stojí až navazující seriál SG-1, který byl po deseti sériích následován spin-offem SG: Atlantis. A zatím posledním hraným přírůstkem do rodiny hvězdných bran se stal v roce 2009 seriál Stargate Universe (SGU). Se zcela novým pojetím, silně se odlišující od svých předchůdců.

Blíží se nám vrchol další slavné filmové série (tedy alespoň vrchol série pod vedením současného režiséra). A to je vždycky ostře sledovaná a silně diskutovaná událost. A současně velká odpovědnost pro režiséra, protože ne každý dokáže svoje vypiplané dítko uzavřít adekvátním finále, o čemž by mohl vyprávět Sam Raimi i bráchové Wachowští. Ale v případě filmové pecky letošních prázdnin Temný rytíř povstal od režiséra Christophera Nolana nejspíš „syndrom třetího dílu“ nehrozí.

Brzy vletí do českých kin vrcholná ujetost letošního roku. Dostaví se legendární americký prezident, porcující upíry se střílející sekerou v ruce. Ano, tolik tedy k tomu, co musíme nutně očekávat a co by k celkovému náhledu na věc mělo bohatě stačit. Koupit popcorn, vypnout mozek a jde se na věc.

Neodpustím si v krátkosti poukázat na jeden vcelku zajímavý snímek, který spatřil světlo světa v dubnu. Do Festivalu fantazie zbývá ještě pár dnů, ale skalní fanoušci si mohou čekání zpestřit zhlédnutím rozsáhlého dokumentu, týkajícího se proslulého amerického Comic-conu, pořádaného každoročně v San Diegu. Tento dokument se zatím do české distribuce nedostal a čert ví, kdy a jestli vůbec ho někdy uvidíme v oficiální distribuci.

Před dvaceti lety slavil režisér Steven Spielberg omračující úspěch s filmem Jurský park. Stalo se tak nejen díky úchvatné vizuální stránce snímku. Ukázalo se totiž, že poslat člověka do země, kde vládnou dinosauři, a nechat ho čelit jejich majestátnosti je strašně cool. A tak vznikla řada filmových i seriálových následovníků slavného filmu, které rozvíjejí základní myšlenku konfrontace lidí s dinosaury různými směry. V roce 2011 k nim v roli producenta přihodil další kousek i sám praotec Spielberg.

První díl byl v roce 1997 pecka. To už je hodně dávno. V roce 2002 přišlo pokračování, které bylo hodnoceno výrazně hůře, ovšem finančně opět vydělalo majlant. Pak dlouho nic a po dalších deseti letech tu máme trojku. Ve starém složení a ve stejném stylu a (samozřejmě) ve 3D. Otázkou ovšem je, jestli mají Men in Black v dnešní době ještě čím zaujmout.

Tento film asi není až tak nutné složitě představovat, protože od prvních záběrů, které se objevily na internetu, budí zaslouženou pozornost. Z čista jasna se totiž zjevila dospělá a ponurá fantasy, jejíž příchod nebyl netrpělivě očekáván. Po totálním krachu nového Conana už to vypadalo, že se náctiletých čarodějů a dětských spasitelů světa už nadobro nezbavíme. Jedinou jistotou byl v budoucnu Peter Jackson, opět stavějící na nohy žánr fantasy pro dospělé, o jehož rozkvět se před deseti lety sám zasadil. A hle, zázraky se přeci jen dějí.

Po nějaké době tu zase máme nějakou tu vesmírnou akci. V tomto žánru se toho netočí až tak moc a nedá se říct, že by to vždycky dopadlo dobře. Na druhou stranu, nikdo od těchto filmů neočekává velké filmařské umění. Ale pokud dáte sympatickému hrdinovi do ruky pořádnou bouchačku a postavíte ho proti zástupu šeredných ksichtů ve futuristickém zařízení kdesi na orbitu, zavání to přinejmenším kvalitním béčkovým relaxem.

Začátek května byl pro obec milovníků fantastiky (a nejen pro ni) ve znamení velké události, protože naši zanedbatelnou republiku navštívil Christopher Paolini, autor světoznámé ságy Odkaz Dračích jezdců. Pobyl tu několik dní, vystoupil v televizních pořadech, objevil se na pár akcích a všemožně propagoval svou novou a zároveň poslední část knižní série Inheritance. Připravili jsme si pro vás reportáž z autogramiády i tiskové konference, z níž se dozvíte, co nového autor chystá či do jaké míry se svému hlavnímu hrdinovi podobá.

Víte, že stormtroopeři jsou neskuteční tupci? Víte, že Darth Vader je totální sadista, vraždící pro potěšení? Víte, že princeznu Leiu tahle sebranka přivádí k zoufalství? Víte, že na Hvězdě smrti ve skutečnosti vládne neskutečný organizační bordel? No, po pravdě, většinu toho asi víte ze Star Wars. Ale rozhodně si to nepředstavujete tak, jak nám to servírují tvůrci internetového skečového seriálku Troopers!

Avengers. Původně komiksová skupina superhrdinů zamířila na stříbrné plátno. Tedy na ta česká teprve míří, jinde už má svůj start za sebou. Mediální masáž, předcházející premiéru tohoto snímku, se těžko dá přehlédnout. Není se čemu divit. Pro studio Marvel je to filmové vyvrcholení několikaletého projektu. Jeho hrdinové se po letech samostatného života v celkem šesti filmech konečně sejdou všichni pohromadě. V dějinách filmu je to v podobných rozměrech ojedinělý projekt.

Ponuré devatenácté století. Města ponořená do mlhy a tlumeného světla pouličních lamp. Doba prvních detektivek, hororů a gotického románu. Zaklínadlo a magnet pro mnohé spisovatele, filmové tvůrce i hudebníky. Někdy mám pocit, že žádné dílko, které se odehrává v tomto temnými legendami opředeném čase, nemůže dopadnout úplně špatně. Na druhou stranu, prostředí je to stokrát provařené a nějaké originality se novým tvůrcům daří dosáhnout stále hůře. Tomuto schématu nový film Havran zřejmě dostojí ve všech směrech.

Tak tu máme další piráty. Ani to netrvalo tak dlouho, snad nám ani nestačili chybět. Zase se budeme plavit na podivných vlnách až někde na konci světa a nejspíš cestou objevíme i pár truhel mrtvých mužů s hromadou prokletých černých perel. No a Johny Depp… ne, k čertu s ním! Tady jde o plastelínu!

Asi to znáte – večer lehnete do postele a snažíte se usnout, protože vás zítra čeká brzké vstávání. A ne a ne zabrat. U mě to byl obvyklý stav třeba před zkouškami. Myšlenky vám víří hlavou jako tornádo a ať děláte, co děláte, nemůžete se jich zbavit. Půl hodiny, hodina, dvě… Ideální je v tomto případě zaměstnat mozek nějakých lehkým vjemem, který zablokuje tok myšlenek a postupně vás uspí. Možná film, jenže to musíte mít otevřené oči, to není úplně ono. Možná relaxační hudba, ale ta mě většinou myšlenky nezaplašila. Ideální je v tomto případě mluvené slovo.

Existuje spousta skvělých seriálů, zasypaných takovou hromadou vavřínů, že pod nimi ani nejsou vidět. O mnohých z nich už bylo na Fantasy Planet psáno, neboť jsou to díla, která musí každý správný geek dobře znát a umět je přesně citovat. A tak bychom si konečně měli ukázat, že existují i seriály, které se do výše popsané kategorie nijak zvlášť nehodí. Pojďme si něco říct o Camelotu…

„B4? Nic. H12? Nic. C14? Zásah. C15? Zásah. C16? Zásah, loď potopena. Křižník.“ Tato, na první pohled, šifra je důvěrně známá každému školnímu flákačovi. Snad každá školní třída na světě někdy poznala širý oceán na čtverečkovaném papíře a na něm flotilu lodí v bojovém postavení, která ostřeluje jinou flotilu a sama je ostřelována. Legendární Lodě, tento fenomén školních lavic, možná spíše studentský folklor, to dotáhl přes deskové a počítačové podoby až na stříbrné plátno.

Druhá světová válka se nezadržitelně chýlila ke konci a Třetí říše se bortila v základech. Na tajné antarktické základně se však horečně pracovalo a přelomové létající stroje se znamením hákového kříže se brzy vznesly ke hvězdám. Jejich posádky vyrážely vstříc svému cíli na odvrácené straně Měsíce s myšlenkami na pomstu. A jejich myšlenky na triumfální návrat se splní v roce 2018.

Harryho Pottera, který odstartoval vlnu zájmu o fantastiku s dětskými (a později mladistvími) hrdiny, máme definitivně za sebou a na jeho místo populární a výdělečné série se hledá nástupce. O získání osiřelého potterovského trůnu se nyní pokouší další bojovná mládež v blíže neurčené ponuré budoucnosti, jak ji vymalovala ve svém bestselleru (respektive sérii) autorka předlohy Suzanne Collinsová. Tentokrát ale půjde do tuhého od začátku.

Za několik dní dorazí do kin další nebojácný a superschopný hrdina z matičky Země, který cestuje po cizích planetách a pomáhá jejím obyvatelům likvidovat neřešitelné potíže světových rozměrů. Možná, že si při téhle větě představíte Sama Worhingtona se svými modrými kamarády nebo někoho podobného, ale nebylo by úplně fér považovat Johna Cartera za jejich další klon.