Mysleli jste si, že předchozí kniha série Oškliví byla už poslední? Tak to jste se spletli – éra krásných sice skončila, ale civilizačních problémů na řešení zbývá pořád víc než dost. Vítejte ve světě Komparsu.

Utopický svět plný radostí a krásy se vrací v románu Scotta Westerfelda už potřetí. Jak však již víme z minulých dílů, nic není tak krásné, jak se na první pohled zdá. Nahlédneme tentokrát pod roušku temné stránky dokonalých bytostí trošku hlouběji?

Cizím národům se vždycky těžko věří, zvlášť když se mezi nimi pohybují lidé, kteří ovládají podivuhodnou a mocnou magii. A co víc, když vám svou magií dovedou sežrat duši. Pak je logické, že začnete zakazovat, vyhrožovat, manipulovat, šířit paniku a pořádat hony na čarodějnice. V takovém světě se žije těžko všem. Svoboda neexistuje, šíří se rasová nenávist, strach proti vám může obrátit vlastního bratra a do toho všeho se vkrádá uvědomění, že požírači duší nejsou jen dávná legenda.

Cambridge v druhé polovině osmnáctého století, uzavřená kolejní společnost ovládaná přísnými vnitřními pravidly, tajné kluby s prapodivnými zasvěcovacími rituály, nevázané pijatyky, neposkvrněné panny, mrtvé dívky a jejich duchové. To všechno slibuje Andrew Taylor ve svém románu Anatomie duchů. Slibuje a také plní – jen je tak, jak někteří možná čekali.

Rick Riordan, to je ten pán, který napsal Percyho Jacksona, takového toho drzouna, který se zaplete s řeckými bohy. Ale aby se čtenářům Řekové nepřejedli, tentokrát nám pan Riordan představí jinou mytologii; jak název napovídá, egyptskou.

Zombie jsou sice ohrané, ale pořád oblíbené téma. V potácejících se mrtvolách prahnoucích po našich mozcích se skrývá něco, co nás nepřestane fascinovat. Čeho se nepřestaneme bát. A nyní se jich zmocnil švédský prozaik John Ajvide Lindquist a stejně jako to před několika lety provedl s upíry, uchopil celou zombie tématiku úplně jinak. Představil je jako něco, čeho se možná bojíme ještě víc než agresivních shnilých monster.

Přijdete do knihkupectví a sdělíte prodavačce, že nejste sériový vrah. Od února už na vás nezavolá policajty, ale položí před vás knížku Američana Dana Wellse. Trošku psychotickou a morbidní, ale raději si o ní zjistěte víc, než si ji odnesete domů.

V jedenácti letech by se měli kluci zajímat tak maximálně o blbnutí na ulici a videohry. Jenže se stalo, že spoustě spisovatelů připadají chlapci tohoto věku jako nejlepší materiál na zachraňování světa. Vyčítat jim to nikdo nebude – většinou to totiž bývá náramná legrace, a ani tento velkolepý souboj s pekelnými mocnostmi nebude výjimkou.

Rozervaní hrdinové, gigantičtí pavouci, láska, nenávist, napětí, velkolepé emoce, strhující souboje na život a na smrt a obrovská životní dilemata. Bratři Leandrosové ve své životní roli! Blackout! Jo, a taky tisíc slonů.

Před Vánoci se zčistajasna objevil v knihkupectvích. Musel zaujmout už jen nádhernou obálkou, ale to je jen povrchová stránka – vnější krása není všechno. A přes pět set těžkých stránek vázaných v pevných deskách je to jediné, co na něm čtenář může pevně držet. Třicet let starý román, který se konečně dočkal vydání i nás. Malý, velký Johna Crowleyho.

Jméno Australanky Trudi Canavan se poslední dobou omílá často. Jak by taky ne, když za své knihy sbírá ceny všude možně a těší se oblibě i u čtenářů. Zoner Press nyní přichází na trh s další knihou z její dílny. Tentokrát se vrací k osudům černé čarodějky Sonei, kterou můžete znát už z předchozí série Černý mág.

Kaliban Leandros a jeho bratr Niko se po jízdě z předchozího dílu mohou uznale plácat po zádech – pokud by na to měli čas. Jejich dobrodružství za sebou následují jako na běžícím páse a pro české čtenáře je teď připraveno už páté z nich. Mršina. A věřte, že s přejetými ježky na silnici nemá tohle ani zdaleka nic společného.

Pokračování pubertálně romantické, leč sympatické fantasy z prostředí amerického jihu na sebe nenechalo dlouho čekat a začíná přesně tam, kde skončila jednička. Kdo ji četl, ví, že nedopadla zrovna vesele. Dá se tedy čekat, že dvojka bude o poznání temnější a… ale sakra. Temnější snad neznamená, že se všichni budou utápět v sebelítosti, ne? NE?

Mezi mangami na českém trhu se objevil nový přírůstek, tentokrát útlejší svazek s pestrobarevnými postavičkami, mezi nimiž netrénované oko sotva pozná, kdo je kluk a kdo je holka. Jak obstojí?

Příjemně modrá obálka s mechanickým drakem, dvě ženské autorky a příslib válečné fantasy „téměř bez žen“. Ale co ten název? Naznačuje snad, co bude člověk u čtení zoufale vykřikovat? No…

Bratři Leandrosovi jsou zpátky. Ve čtvrté části oblíbené knižní série se vracejí hrdinové známí, neznámí, údajně mrtví, monstra, zrůdy z pověstí a mnozí efektové, až z toho člověku jde hlava kolem. Jedno vím jistě: kdyby mě Kal s Nikem potkali naživo, ani nepoznám, co mě zabilo. Já se totiž netajím s tím, že mě hrozně baví, když ti dva mají trable. A čím hůř pro ně, tím líp pro mě.

Je to už bezmála deset let, co se mladičký irský zločinec poprvé zapletl se skřítky a navzdory tomu, že měl do kladného chlapečka daleko, podmanil si čtenáře všech věkových kategorií. Nyní dostáváme do rukou v pořadí už sedmou knihu o Artemisi Fowlovi – jaké dobrodružství se pod zelenými knižními deskami skrývá tentokrát?

Katniss Everdeenová přichází na pulty českých knihkupectví už potřetí ve finální části tak trochu drsného příběhu pro děti a o dětech. Příběhu, který rozpoutal bouři, umlčel skeptiky, a ač podával své ideje trochu polopaticky, většinu čtenářů přinutil minimálně se nad ní zamyslet. Připravte se. Dívka v plamenech zahoří naposledy a k smíchu to rozhodně nebude.

Nadpřirozená romantika pro mládež je v módě, milovaná i zatracovaná. Spíš než na originalitu se tu hraje na zaručené postupy, kterak dokonalý gentleman nebo naopak pan Drsoň rozbuší srdce čtenářek a promění jim kolena v hromadu roztřeseného tvarohu. Jde to i jinak? Kami Garciová a Margaret Stohlová dokazují, že ano – a sice vtipně.

Maggie Stiefvaterová se svým vlkodlačím románem Mrazení loni dokázala, že romantika pro děvčata nemusí nutně znamenat ufňukanou hrdinku, srdceryvné výlevy, a stovky stránek popsaných prázdnými slovy, zatímco skutek utek. V Mrazení autorka naopak naservírovala poetický příběh, v němž se romantika dávkovala v decentních porcích a ze kterého se leckteré citlivější duši zpotily oči. Příběh, který by výtečně obstál sám o sobě, jenže v módě jsou ságy, takže před sebou máme dvojku s názvem Váhání.

New York je jako džungle – divočina plná predátorů. Jak to tak člověk čte, mívá někdy pocit, že nadpřirozených zrůd tam bydlí víc než lidí. Ale i mezi ně tu a tam vtrhne bestie z dávných dob, aby dnešním změkčilcům ukázala, jak se správně tancuje. A vězte, že to bude tanec zběsilý a starý dobrý New York se zas jednou vykoupe v krvavé lázni.

„…a taky ta nová knížka od Lukjaněnka.“ „Počkat, Lukjaněnka? Toho od Hlídek?“ „Jo.“ „ Bezva, tak tu si koupím!“ „No… pokud máš mladšího bráchu…“

Svět krásných nikdy nebyl krásný. Stačilo poodhrnout roušku a sledovat, jak se zdánlivě dokonalý svět mění v dystopii a lidé ve vypreparované loutky. Věčná krása a světový mír totiž nejsou zadarmo. Na konci prvního dílu série Oškliví sice svitla naděje na vyléčení v podobě vzbouřenecké lékařky a její pokusné myši, Tally Youngbloodové, ale cesta za vlastní vůlí bude stát ještě spoustu krve a potu.

Vykořeněné stockholmské předměstí. Šikanovaný chlapec s utajenou zálibou v násilí. Záhadné vyhládlé děvče a zdeptaný pedofil, jenž ji miluje až za hrob. Parta alkoholem nasáklých individuí. Matky, které si nevědí rady s vlastními dětmi. Mladý feťák, který se ničeho nebojí. Zásadový policista, který si myslí, že se ničeho nebojí. A čtyřiadvacet mrazivých dnů na přelomu října a listopadu 1981, které jejich malému, domněle neotřesitelnému světu podrazí nohy.

Pohádky. V dětství jsme je slýchali všichni, ale když se k nim jeden vrátí v pozdějším věku, kolikrát se nestačí divit. Upálené stařenky, královny, které se utancují v rozžhavených železných střevících, a exmanžely naporcované a naložené v krvavém láku si nezadají s leckterým hororem. Není se čemu divit, že člověka občas napadne, jak by to vypadalo v „reálu“. Jima C. Hinese to napadlo také.

Na konci prvního dílu Hladových her se Katniss s Peetou stali vítězi zvrácené reality show a přežili. Jenže už tehdy závěr trochu hořknul na jazyku, když bylo naznačeno, že nic nekončí – ba právě naopak, hrdinové se svým vítězstvím uvrhli do ještě větší mizérie, než v jaké byli původně. 74. Hladové hry se totiž neobejdou bez důsledků.

Žalostný stav českého trhu s manga komiksy v poslední době zaznamenal změnu k lepšímu – a to nejen díky českým vydavatelům. V červnu přišlo na náš trh i polské nakladatelství Hanami a jejich první mangou v češtině byl svazek s lákavým názvem Balzamovač.

V minulém díle se Leadrosovic bratři vcelku radikálně porvali se svou minulostí. Zubatí elfíci se stali předmětem historie a Kal s Nikem si konečně mohou užívat klidný život. Vážně? No to teda určitě…

Koho by nerozechvělo slovo „dobrodružství“? Tají v sobě mámení a příslib. Jenže ve skutečnosti v sobě neskrývá nic než opruz. Na faktu, že vám jde někdo po krku a na každém kroku se musíte ohlížet, jestli vám už náhodou ten někdo nedýchá na záda, nic záviděníhodného není. Po čase se i pronásledování, bleskové noční stěhování a neustálý strach o život mění ve stereotyp. Leze to na nervy, zvlášť když ani pořádně nevíte, co po vás nepřátele chtějí.

Na počátku je smrt. Po ní přijde svět s rudou oblohou a šedivými stíny věcí pozemských, svět s pokřivenými odrazy myšlenek, přání a tužeb, svět, ve kterém se to hemží démony. Vítejte v Pomezí. V Polosnu, kterým bloumají ztracené a zapomenuté duše a živí tu nemají co pohledávat.