Přestože se spisovatel Přemysl Krejčík věnuje společenské próze (Srab, Malej N.Y.), není čtenářům fantastiky neznámý. V nakladatelství Host mu vyšel v roce 2021 dieselpunkový román Čokoláda pro wehrmacht, v nakladatelství Epocha povídkový sborník Kybersex 2016 a jeho povídky najdeme nejen na stránkách časopisu Pevnost, ale také ve sbornících a antologiích Jiný kraj (Golden Dog 2023), Hlubiny města (Epocha 2023) a dalších. Tato recenze se však bude věnovat jeho odborné práci Budovat ráj – Bourat peklo.

Steampunku z tuzemských luhů a hájů je jako šafránu. Poděkujme tedy vydavatelství Straky na vrbě, které se ujalo rukopisu Daniela Tučky s hořkým názvem Pelyněk, a rozhodlo se tím přihodit lopatu uhlí do parního kotle české steampunkové scény. První díl této trilogie vyvolal mezi čtenářskou obcí vlnu nadšení, a k velké radosti na sebe druhé pokračování tohoto cyklu nedalo dlouho čekat.

Na podzim vyšli již sedmí Žoldnéři Fantasie. Připočtěme k tomu 10 ročníků Drakobijců (tak se jmenovali sborníky ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera – soutěže, která předcházela Žoldnéřům), a máme tu sedmnáctiletou tradici. Žoldnéři Fantasie tak jsou jednou z nejprestižnějších literárních soutěží u nás, co se fantastiky týče. Výsledný produkt – tedy sborník vítězných prací – by měl být zárukou určité kvality. Podívejme se, jestli je tomu opravdu tak.