Jednatřicet prací, mezi staré páky se vměšují mladá, progresivní jména, vše opět vybráno podle nejlepšího vědomí a svědomí Jonathana Strahana… Takže jakpak dopadl sumář těch nejlepších prací pro rok 2011 na angloamerické scé­ně?

Český, potažmo československý dabing byl po mnoho lét synonymem kvality. Zatímco si zahraniční herci drmolili svoje větičky, z reproduktorů televizí k nám promlouvali takoví titáni, jako Václav Voska, Josef Bek, Čestmír Řanda, František Filipovský či Miroslav Moravec. Není žádnou novinkou, že se čas od času objeví názor o trvale klesající (ne) kvalitě českého dabingu. Ale je tomu opravdu tak?

Počasí si z nás dělá prču a člověk pomalu přemýšlí, jak by mohl emigrovat na jinou planetu. A ono to ve dnech 5 .- 7.dubna 2013 šlo. Nepotřebovali jste k tomu ani transportní paprsek, ani bránu a ani loď s mezihvězdným pohonem. Stačilo se dopravit do pražských Nuslí a otevřít dveře do jedné žluté školy.

Kobayashi Maru je v podvědomí startrekovských fanoušků zakotvena hlavně jako hlavní hrdinka nevyhratelného testu na Hvězdné akademii, který přelstil mladý James T. Kirk. Jak to ale bylo s nákladní lodí doopravdy, proč vůbec musela čelit klingonskému nájezdu a jak dopadla v reálu, to jsou otázky, na které dostaneme odpověď v prvním česky vydaném příběhu z univerza Star Trek: Enterprise.

Garth Ennis je u nás v republice zavedenou komiksovou superstar. Jeho cykly s Jesse Custerem, Frankem Castlem či Nickem Furym si získaly srdce mnohých fanoušků a další valem přibývají. Už v příbězích pozdějšího šéfa S.H.I.E.L.D.u pro­jevil své nadšení pro druhou světovou válku, ale opírat se o marvelovskou ikonu je přeci jen trochu jiné, než vytvořit příběhy a postavy jen dle svého gusta a uvážení a vrhnout je do běsů válečného řádění. Jak se to Ennisovi povedlo, můžeme posoudit v první knize z jeho cyklu Bitevní pole.

Není nad to si promasírovat svaly tím nejpřirozenějším způsobem, jaký je možný. Na Trpasliconu si však neprotrénujete ani tricepsy, ani deltové či stehenní svaly, ale ty bezesporu nejjemnější, které člověk má. Ty, jež slouží k vyluzování toho nejmilejšího zvuku, kterého je lidská bytost schopna – smíchu.

Pořádný hvězdný kapitán má za zády výkonné motory zvící velikosti nejméně dlouhého kamionu, po boku věrnou posádku a před sebou výzvy visící ve vzduchoprázdnu. Nekonečný vesmír, to nejsou cesty jen lodi Enterprise, ale i dalších, neméně slavných. A pro drtivou většinu vesmírných poutníků jsou jejich lodě domovem, který díky loajalitě a šikovnosti posádky musí udržovat v boje a provozuschopné kondici. Pojďme si na ty nejprofláklejší literární a filmové zavzpomínat…

Válka je jedno z nejstarších řemesel a přirozenost člověka je nastavená tak, aby tohle řemeslo provozoval co nejlépe, taktizoval, podváděl, vábil, sliboval, plenil, zabíjel, ničil a hlavně – vyhrával. Nejenom v našem světě, ale i v těch, které rostou a kvetou v myslích Pánů her a ostatních hráčů, mívají často prim v běhu dějin ocel a krev.

Berlín, rok 1964. Blíží se Führertag, metropole velkoněmecké říše se připravuje na nápor turistů, dokonce se očekává návštěva amerického prezidenta, Adolf Hitler se těší výbornému zdraví a na břehu Havelského jezera se vyplavilo tělo utopence.

Knihy jsou u většiny z nás nejen ozdobou poliček a nenahraditelnou duševní potravou, ale i čilým oběživem. Většinou se to stane mezi řečí – bavíte se o nějaké knize a onen dotyčný se zmíní, že by ho tento titul asi zajímal, načež následuje logické: „Tak já ti to půjčím.“ A jste v tom až po uši.

Z metalicky fialové obálky knihy na nás svůj dlouhý pohled upírá bledá holčička s drdoly, tvářící se trochu zpupně, trochu smutně. Tahle dívenka se obléká jenom do černé, poslouchá maminku, operní pěvkyni a není nijak moc družná, co se týče okolí. Ale není to její vina, ona by moc chtěla. Jen jí v tom stojí drobná překážka. Je totiž mrtvá.

Můžete ji převalovat v rukou, hladit vystouplá písmena jména editora i samotné antologie, obdivovat decentní, a přitom tak trefnou obálkou od Lese Edwardse, můžete se s ní zahrabat pod peřinu, přivonět ke stránkám, zdali z nich neucítíte jemně kovový pach krve… Můžete s ní dělat mnoho věcí, než se rozhodnete pro onen okamžik – naplno se ponoříte do tajů a krás hororových povídek v Knize hrůzy.

Je osamělý a stále věří na spravedlnost, i když ostatní okolo jej rádi a často přesvědčují o opaku. Krásné ženy se na něj lepí, ale s láskou to u něj dopadá špatně. Věrné přátele by spočítal na prstech jedné tlapky, ale když už, tak u něj stojí v dobrém i zlém. Takový je John Blacksad, soukromý detektiv.

Frankie goes to Miami! A co dělá Miami tím správným místem k odpočinku? No přeci pláže, krásné dívky, úspěšní kravaťáci, teplé moře, sluníčko, žraloci… a Barracuda. Závěrečná položka se moc ráda stará o odpočinek svých bližních… hlavně ten poslední.

Poslední dobou se zdá, že americké blockbustery se až moc spoléhají na „wow“ efekt a scénáristé někde chrápou po včerejším mejdanu, místo aby psali inteligentní scénáře. S láskou pak člověk vzpomene na filmy, které kromě, na svou dobu vymakaných, triků nabízely i dobrý příběh.

Zase je zpět, opouští areál Arkhamského blázince a bůhvíjak přesvědčil své terapeuty, že je v pohodě. Což není, protože si vážně myslíte, že by někdo, kdo má bílou tvář, zelené vlasy a úsměv vrytý tak hluboko do masa, že se mu přísloví „smát se až mi málem upadne půlka hlavy“ nestalo žádnou blbou metaforou, mohl být podle našich konvenčních pravidel v pořádku? Správně. A gothamská spodina má důvod se bát.

A máme tu druhý díl Fantasticky prostřena! Po snídani dle Pratchetta přichází na řadu Star Trek se svou slovutnou plomikovou polévkou, kterou uvařila Vendula. Dobrou chuť!

Putování časem lákalo autory science-fiction odnepaměti. Sestrojí se v kumbálku nějaký ten stroj času a pak se dělá hop sem, hop tam do libovolného časového údobí, zabíjí se diktátoři, otáčí se běh a osud světa. Robert A. Heinlein, autor slavné Hvězdné pěchoty, na to však jde ve své útlé knížečce trošku od jiného lesíka…

Tak už jsme se dočkali i my, fanoušci Star Treku, máme uděleno povolení transportovat se do nejbližšího knihkupectví a vítězoslavně si odnést svůj osobní výtisk Star Trek omnibusu od BB/artu. A co si pro nás editoři připravili? Dosáhli kýženého cíle maximálním warpem, anebo se plácají okolo horké kaše na čtvrtinový impuls?

Nejen fantastikou živ je její fanoušek! A tak šéfredaktorka nadšeně orientálně tančí, Kamila se stará o potkany, Pepa Š. prolézá muzea, Adam rybaří… a Vendula už řadu let jezdí jako doprovod se svou sestrou na závody agility. Před pár dny navštívila MS v této disciplíně pořádané v Liberci, a protože šlo o skutečně výjimečný zážitek, rozhodla se o něj s vámi podělit. A vy se s námi naopak neváhejte podělit o to, jaké jsou ty vaše nonfiction zájmy a koníčky.

Žijeme ve zrychlené době elektronických přání, dopisů vytištěných na počítači a maximálně podepsaných, esemesek a instant messagingu. Málokdo už dnes sedne ke stolu, vytáhne propisku a napíše si poznámku do deníčku, dopis nebo přání k narozeninám. Známe vůbec ještě svůj rukopis?

Samuel Elánius, velitel ankh-morporské městské noční hlídky, vévoda ankhský a otec šestiletého syna, jede na dovolenou. Ne, není vůbec rád. Venkovany s pohrdavostí typického měšťáka považuje za balíky, samotný venkov za nudný, tak snad narazí na nějaký zločin. Co zločin, Zločin!

Batman má syna. Překvapeni? Nejste sami. Překvapený je nejenom samotný Batman, ale i jeho sluha Alfréd a současný Robin. A bohužel všichni tři nemile, protože Batmanův syn je nehorázný spratek. Aby toho nebylo málo, na krk dýchají Batmanovi tři jeho nemesis, šílení bývalí policajti, kteří se stali tou nejhorší negací Batmana samotného.

Pokud si vezmete v knihkupectví do ruky knihu Chutná těla, je možné, že vás předem znechutí nadšený výkřik od Stephenie Meyerové hned na obálce a vy knihu odložíte s pohrdavým odfrknutím, zarputile se domnívajíc, že je to xtá variace na Stmívání. Prostě nějaká plytká postapo harlekýnka, stejně bizarní kombinace jako špagety s Nutellou. Ale zase na druhou stranu to napsal chlap, tak že by nějaká naděje přeci jen svitla…?

Když nad vámi vaši spoluznavači vyzpívají anatém, jste mrtvý frát nebo súra, aspoň pro svůj matém a celý koncent. Rozsudek se uděluje v případě, že jste nadmíru neschopní dodržovat pravidla všeobecné kázně anebo případně přijdete na něco, na co ti za hradbami nechtějí, abyste přišli.

Po více než půl roce přichází na český trh Garth Ennis s dalším veselým obrázkovým čtením z New Yorku, tentokrát o tom, jak je špatné prodávat mladičké imigrantky chlípníkům, zabíjet malé dětičky a být ostříleným veteránem genocidy kdesi ve východní Evropě. A jak se nevyplácí s tím začínat ve městě, kde se poflakuje Punisher. A nepomůže vám ani to, že vypadáte jako identické dvojče Super Maria.

Barcelona. Katalánská metropole, sídlo mocného FC, místo, kde Gaudí nikdy nedokončil svoji slavnou katedrálu, město, kterému vyzpíval lásku umírající Freddie Mercury. A také prostor pro objevování nebezpečných věcí, které se ukryly v historickém jádru města a pod ním ve skvělém frankensteinovském příběhu na španělský způsob.

Mark Millar je cynický, ironický rošťák, kterému když dáte nějakou klasickou komiksovou postavu nebo příběhový konstrukt, bez meškání mu vytáhne ven spoďáry, přetáhne mu je přes hlavu a pak to ukáže celému světu. Ve Wanted jsme prošli cestou zrodu superhrdiny, jen v opačném gardu. V Ultimates udělal z členů Avengers pochybující, traumatizované trosky. V Kick Ass vrhl superhrdinský sen do špíny a surovosti reálného světa. A teď si představte, co asi udělá s nebohým Mužem z oceli, když ho dostane na hraní…

Ještě před vstupem do jedenadvacátého století jsem měla to štěstí až do zemdlení hrát na Sony Playstationu malý herní klenot od Hidea Kojimy, nazvaný Metal Gear Solid, fantastickou stealth akci s charismatickým agentem v hlavní roli. Je rok 2012 a já otevírám knihu od Raymonda Bensona. Očekávání je velké, protože mne čeká setkání s přáteli, které jsem mnoho let neviděla. S pěkně nebezpečnými přáteli.

Ač mám ráda technický pokrok a výpočetní technika mne fascinuje, téměř absurdně odmítavě se stavím ke dvěma přístrojům – čtečce elektronických knih a GPS. A tak budu vždy preferovat papírové knihy, nabídku k zapůjčení čtečky jsem ale přijala, a to z přesvědčení, že člověk by si neměl až chorobně stát za svým konzervativním názorem a když už něco chce kritizovat nebo odmítat, měl by si to předtím vyzkoušet, než řekne definitivní a neodvolatelné NE.