Znáte ten pocit, kdy pozorujete oblohu a myslíte na to, že stejný měsíc v tu chvíli sleduje z jiného vzdáleného místa i někdo vám blízký? V roce 1Q84 sice ještě nemají mobily, ale na nebi jim svítí měsíce dva, jeden dost podobný tomu našemu, druhý menší, zelený, přesně takový, jak si ho vymyslel pisálek Tengo. Jenže ne každému je dopřáno ho zahlédnout.

Souhvězdí kata byste na nebeské mapě hledali zbytečně. A přesto i pro mistry popravčí někde svítí hvězdy. Aspoň pro některé určitě. A vůbec nemusí vadit, že po kraji roznášejí zkázu v podobě černé smrti a vyvolávají strach i opovržení. Jako mladičký Jakub, jehož jedinými společníky jsou krysy a píšťala… Nebo je tu ještě někdo?

Nosíte glády a dlouhý plášť s přezkami? Trávíte čas raději u knížek, filmů a her, než v reálném životě? Nevěříte, že může být něco lepšího než meče, kostýmy, fantasy ságy, rolové hry a snové světy? Hrdina příběhu se vás pokusí přesvědčit, že ano. Když mu dáte šanci.

Jsou knihy, kde je základním stavebním kamenem příběh, a knihy, jejichž hnacím motorem je akce. Magnólie a démon patří do té druhé kategorie. Přesně podle toho, co dnešní čtenáři fantasy chtějí: akce, napětí, humor, magie.

Obyvatelé Awaoru věří, že slunce umírá a znovu se rodí. Zima, spánek, temnota a smrt často znamenají totéž. Čas končí a teprve s příchodem jara začíná život znovu. Co si také myslet poté, co přečkali nevědomky více než sto dní urputného mrazu a není nikdo, kdo by jim prozradil, jaké věci se mezitím odehrály?

Tajemný tvor v podobě draka terorizuje malebnou českou krajinu. Co s tím mohou její obyvatelé udělat? Jsou jim všechny výdobytky moderní doby tváří v tvář neznámé hrozbě vůbec k něčemu? A co vlastně zmůže posádka ve chvíli, kdy se začne plavidlo řídit svou vlastní vůlí? Možná je odpověď na obě otázky nasnadě, možná taky ne…

Rozhodovali bychom se jinak, kdybychom žili v jiné době? Nebo kdyby dopadly historické události trochu jinak? Pojďme si to ověřit na skupině herců jednoho nejmenovaného divadla v Nuslích! A co když se ukáže, že všichni tak trochu hrajeme a svět je jedno velké jeviště?

Představte si pohled na naši stověžatou matičku z okna ve tvaru oka zbourané Stalinovy sochy na Letné. Tak přesně takové panoptikum nám nabízí útlá knížka, oč skromná rozsahem, o to nabitější třaskavinou v podobě nevšedního humoru a neotřelé poetiky, v níž pod maskou strašidelných příhod ožívá téměř zapomenutý žánr – pověst.

Na obálce se skví krásně vyvedený meč, svítí na mě ze tmy a na pohmat si můžu vychutnat i reliéfně zdobenou křížovou záštitu a hlavici. Meče mám ráda, obzvláště ty strážné. A tenhle navíc patří k třinácti relikviím, které nás chrání před zlými silami z jiného světa.

Podle starých Mayů se v dějinách lidstva střídají cykly světlé, plné pokroku a úžasných objevů, a cykly temné, kdy se ztrácí veškeré poznání. Hádejte, který by měl nastat po zimním slunovratu 2012? Končí skutečně Čtvrtý svět a začne Pátý? Završuje se tím zlatý věk civilizace, nebo právě nastává? Tak takové a další otázky musí vyřešit šestnáctiletá Ca­ity.

Tahle knížka je zábavná a trochu bizarní, ale to nakonec k té naší postmoderně už patří. Milovníci tajemného podivna si přijdou na své do sytosti, protože budou potěšeni nejen slovem, ale i obrazem, respektive naprosto unikátními fotografiemi, které zachycují řadu klíčových momentů příběhu, hrdiny v poněkud zvláštních pozicích a další kuriózní artefakty…

Tak je tu zas něco pro milovníky konspiračních teorií, která sice ani tentokrát nepřináší nic nového, zato se příběh hemží všemi oblíbenými prvky klasických bondovek – střílečky, honičky, všehoschopný hrdina, bohatí magnáti, kufřík s kompromitujícími materiály… Pravda, chybí hezké holky, náhradou se může čtenář bavit volbou různých možností, jak má příběh pokračovat.

Ano, nemýlíte se! Slavná česká scénáristka, přezdívaná Dietl v sukních, se pustila do psaní vlastní knihy a tentokrát sáhla po rekvizitách žánru městské fantasy. Přemýšlíte, co tak může propagovat slogan „Rychle a bezbolestně“? Defloraci na zavolání? Trhání zubů? Vytahování klíšťat? Nevíte? Tak to si budete muset dočíst tuhle recenzi.

Také jste si mysleli, že tsunami je způsobeno tektonickými pohyby litosférických desek na mořském dně? Kdepak, to se jen drak, uvězněný v řetězech, snaží osvobodit! Přezdívku „drak“ mimochodem přisoudili tchaj-wanští pověrčiví rybáři hadovité rybě, která svým vzácným výskytem na hladině údajně signalizuje blížící se zemětřesení…

Je to jen pár dní, co jsem zažila skutečný ordál. Nešlo o nic závažného, jen o vítězství v bardské soutěži na spolkovém potlachu. A přesto: v souboji na meče zasáhl boží súd vyšší mocí a přinesl vítězství necvičenému druidovi, který po většinu souboje před nepřítelem rafinovaně uhýbal za strom, dokud drakobijci na orosené trávě při mocném máchnutí mečem nepodjely nohy… Nasmáli jsme se, jen co je pravda, a já tam za svitu ohně a před děsivou tváří Zubogovou, vysekanou do totemu naivním umělcem, začala přemýšlet, zda je možné, aby nás v životě potkalo něco, co zatím rozjitřovalo spíše jen naši fantazii.

Pravda, přečetla jsem tuto knihu jen jednou a už původně bílá polovina obálky není zas tolik bílá. To však není jediná vada na kráse tohoto díla. Skoro by člověk rád parafrázoval nesmrtelnou větu skeptického profesora Kellera v jednom nedávném televizním pořadu: Za co vlastně tu Magnesiu Literu dávají…?

Číst tuto knihu je tak trochu jako vstoupit do světa za zrcadlem, všechno se zdá absurdní, ale možná ne o nic víc než naše každodenní realita. Hrabošů, kteří hrabou především pod sebe, podobných lidem ne jen podle jména, je totiž v každém světě víc než dost…

Po díle zahraniční autorky jsem sahala trochu s obavami, protože se o současné překladové literatuře často tvrdí, že je samý brak. V tomto případě však výjimka potvrzuje pravidlo, kdy spojení spisovatelského umu, vhodného vzdělání autorky a poctivého edičního úsilí může vyústit v kvalitní výsledek. Věnujme mu tedy zaslouženou pozornost.

Když jsem brala tuto knihu do ruky, zajímalo mě, zda vydat prvotinu teprve šestnáctileté česko-italské autorky je skvělým marketingovým tahem, nebo editorskou sebevraždou. A možná, že ani jedno. Prostě jen stačí snít, psát, mít úžasné příbuzné a potkat Michala Davida.

Varování: toto není epická fantasy, na jakou jsme od Anny Šochové zvyklí! Je otázkou, zda je to vůbec fantasy, i když pár typických rekvizit žánru by se zde našlo. Autorka nás tentokrát zavede do téměř tuctového prostředí středoškolského srazu, na kterém se neděje nic zvláštního.