Nemůžu to nikomu rozmlouvat, protože je fakt, že za těch pět knih, co u nás vyšly, jsme se pořád ještě nedostali k hlavnímu konfliktu dobra a zla. Ovšem zda je to dobře, nebo špatně, to si musíte rozmyslet sami. Děj je samozřejmě opět rozdělen do několika částí a George Martin podává všechno opravdu náležitě podrobně. Skoro každý den, maximálně týden, je popsán a čtenář tak čte o hrdinech nikoli jako v ostatních knihách, kde je často napsáno: „Jdeme tam a tam,“ a pak skok na určené místo. Zde hraje roli každá maličkost a v žádném případě není nic vynecháno. Tuto skutečnost velice oceňuji, protože udržet si přehled nad tolika postavami, událostmi a ještě přemýšlet nad budoucností, aby se vše správně skloubilo… To nedokáže každý. A když někdy čtete jména postav, které spolu hovoří, můžete se v nich lehce ztratit. Nepodstatné filtruji, ale i tak je obdivuhodné, kolik stovek jmen už autor do knihy zařadil a pořád má další v zásobě. Vždyť jen je vymýšlet - to se stává často tápáním a hledáním ať už ve fantazii, tak určitě v různých knihách, odkud se dají převzít.

Příběh pozvolna, ale drtivě valí vpřed a nikoho nenechává na pochybách, že vše spěje k obrovskému střetu, kde nikdo nezůstane nedotčen. Jon Sníh se hlouběji zaplétá se Svobodnými lidmi a sám neví, jak se z této patálie dostane živý. Bran cestuje na sever, aby se konečně naučil „létat“, Samwell zůstává na ledovém severu a snaží se čelit svému strachu a hlavně přežít. Což se mu zatím s problémy daří. Daenerys pokračuje potulováním daleko od hlavního dění, získává armádu a ke konci je jasné, že pomalu nastává chvíle, kdy se ukáže všem ostatním a s armádou za zády vyrukuje s právem na trůn. Sansa zůstává polapena v krutých drápech Lannisterských lvů, a i když již není tak naivní, stále v ní pobývá falešná naděje, že vše se k lepšímu obrátí. Ovšem její zklamání a smůlu vám neprozradím. Dalším „hrdinou“ je Jaime, který v doprovodu své ochránkyně cestuje do Králova přístaviště, aby provedl výměnu zajatců. Také zažije krušné chvilky :-). Tyrion, ještě více znetvořený tvor, který se probojovává životem jak nejlépe umí, se ale nikdy za své dobré skutky nedočká ocenění. Tato figurka je nejvíce tragická a jsem zvědavý, jak skončí. Arya svou cestu za matkou ukončí v poněkud nepříjemné situaci, ale snad se s ní shledá v dalším díle. A co vlastně její matka provádí? Catelyn přežívá a snaží se ochránit nějakým způsobem jedno ze svých posledních dětí (jak si myslí) Robba. A nakonec zbývá Davos, Cibulový rytíř, který stále miluje a uctívá svého krále, ale baží po pomstě a přeje si zabít Melisandru – temnou čarodějnici.

Nebudu a ani nechci vám děj dále servírovat na zlatém podnose. Určitě si každé překvapení budete chtít užít sami. A věru jich není málo. To vám můžu slíbit. Další zvláštností, kterou se stává G. R. R. Martin svým způsobem jedinečný, je ta, že žádná z postav není vyloženě dobrá nebo zlá. Snad kromě pár osob, které jsou buď tak neuvěřitelně pitomé a snaží se být absolutně dobré (Loras – naivní Rytíř květin), nebo opačně a jejich krutost nezná mezí (Joffrey). Ovšem zde určitě hraje velkou úlohu výchova a kdyby se těmito postavami spisovatel zabýval více, určitě by nezůstaly tak černobílé. Jaime se pod tlakem událostí projevuje na sebe někdy až nezvykle ohleduplně, i když své arogantnosti se už asi nikdy nezbaví. Jon musí i přes své přesvědčení porušit řadu přísah a tím se ve svých očích stává špatným. Tyrion dělá jen co musí, má své vlastní dobré důvody, a i když jej každý nenávidí, ve skrytu duše doutná přívětivost, kterou dává znát jen nemnohým. Prostě každý má své klady i zápory a jen z komplexního pohledu dokážeme posoudit, zda se jedná o krutost nebo nevyhnutelnost. Jako v dnešním světě. Sami určitě máte své zkušenosti, kdy vás okolnosti donutí udělat něco, co byste jinak nikdy neprovedli. A málokdo to pochopí. Bohužel. Ne nadarmo bylo možná kdysi vysloveno: „Jsi-li bez viny, hoď kamenem…“ Ať už se toto ukamenování/neukamenování stalo, nebo ne, platí dodnes.

Také do příběhu hlouběji zapadají magické skutečnosti. Ať už se jedná o draky, kouzelný meč nebo Jiní, to vše nastoluje hrací plochu pro dva soupeře. Dobro a zlo, oheň a led. Ovšem zvláštní je, že ani u ohně si nejsem jist, že je nějak přespříliš dobrý. Stačí vzpomenout na Melisandru. Nu, uvidíme, co bude dál…

Určitě se v knize najdou nějaké nedostatky, ale to bych nad ní musel strávit hodiny a hodiny a kontrolovat se všemi vyšlými díly. Autorovi tedy není prakticky co vytknout, doufám jen, že nevytvoří další Kolo času nebo tentokrát opravdu nechutně roztahanou a hrozivě uměle vytvořenou ságu Meč pravdy. Ovšem musím tentokrát mírně pohanit nakladatelství Talpress, protože tolik chyb a překlepů jsem od něho v knize již dlouho neviděl. Ať už se jedná o špatně napsaná jména nebo o gramatické chyby, tentokrát mě opravdu zklamalo. Jakoby snad pospíchalo, ať je další díl co nejdříve na trhu a my jsme nemuseli dlouho čekat. Ten týden bych klidně přežil. Každopádně se můžete těšit velice brzy na druhou část třetího dílu, kde bychom se dle všeho měli dočkat nepříjemných překvapení v podobě smrti několika postav. Čtenáři si totiž stěžovali, že děj je přespříliš rozkouskovaný, takže holt to někdo musí odnést...