Třetí díl Enderova cyklu navazuje na knihy Enderova hra a Mluvčí za mrtvé. Andrew „Ender“ Wiggin by si snad přál klidně dožít na planetě Lusitanii, po boku své ženy a mnohočlenné rodiny geniálních vědců, kterou přijal za svou – ale to by nebylo o čem psát, že?
V knize, která je dvojnásob tlustá než obě její předchůdkyně, Orson Scott Card rozehrává příběh, který sice není spletitý, ale nedostatkem nenadálých zvratů rozhodně netrpí. Nečekejte akci a potoky krve, kterými by se hlavní hrdina brodil k vítězství, ale o napětí nouze není. S postupem času totiž xenocida nehrozí jen pequeninům a termiťanům, ale celému lidstvu...

Rozehrává se souboj o čas. Jedním z hlavních důvodů vyslání flotily je virus descolada, který je na Lusitanii přítomen ve všem živém a neskutečnou rychlostí se adaptuje na veškeré druhy léčby. Lidé prozatím přežívají, dokáží si před virem držet náskok – ale ten se zmenšuje. Přesto se nevzdávají a zoufale hledají prostředek, který by jim pomohl nad descoladou zvítězit.

Je to samozřejmě ještě mnohem složitější, nebojte se. Příběh se tentokrát odehrává na dvou světech, kromě Lusitanie ještě na planetě Cesta, čínské kolonii, které vládnou Oslovení, lidé, k nimž promlouvají božstva a kteří oddaně slouží Hvězdnému Kongresu. Stejně jako Ender hledá způsob, jak flotilu zastavit, oni jsou zde proto, aby smrtelná hrozba Enderovu novému domovu pokračovala a splnila vůli vládců.
Nu, dost o příběhu, nechci vám zkazit požitek. Sice jsem ještě ani nenačrtl všechno, co se dozvíte hned na začátku, ale to bychom tu byli do zítřka. Jak už jsem řekl, budete napjati, jak tu kopu neustále se vršících problémů nakonec Ender a ostatní vyřeší a jak se vyrovnají s těmi, u kterých se jim to nepovede...

Enderův cyklus rozhodně stojí za to. Možná, že se Xenocida bude někomu zdát pomalá a některé dialogy příliš dlouhé, jiný by zase mohl kritizovat fakt, že se Enderově rodině a přátelům daří až příliš mnoho geniálních objevů na to, aby se člověk nezačal zamýšlet nad reálností takového „štěstí“, ale to jsou spíše drobné vady na kráse, které můžeme odpustit.

Knihu vydalo nakladatelství Laser, které vydalo i první, druhý, čtvrtý a pátý díl a chystá šestý. Xenocida chyběla do sbírky, protože ji u nás kdysi dávno už vydalo nakladatelství Classic. Překladu se zhostil Jiří Engliš a odvedl dobrou práci.
Jestli si chcete odpočinout od akce a násilí a trochu potrápit mozkové závity, tohle je zcela jistě kniha pro vás. A jestli ne, tak nevím, proč jste to dočetli až sem.