Jim Lee se navždy zapsal do dějin komiksu. V devadesátých letech přišel se svým výrazným stylem, který proměnil tvář moderního mainstreamového amerického komiksu. Snad žádný jiný komiksový kreslíř nemá tolik epigonů jako Lee. Poté, co se stal místo kreslíře vydavatelem, nebylo po něm vidu ani slechu. Naštěstí se ke kresbě vrátil a stvořil Ticho podle scénáře Jepha Loeba. Právě proto, že se vylíhlo tolik napodobitelů, těžko mohu říci, že je Leeův kresebný rukopis nezaměnitelný, pokud náhodou nejste na moderní americký komiks odborníkem. Ve svém oboru je však Lee stále tou nejzářivější hvězdou. Má precizní jemnou linku (částečně díky trvalé spolupráci s inkerem Scottem Williamsem), perfektně kombinuje světlo a stín, oblibuje velké obrazy a disponuje neuvěřitelným citem pro dynamiku a srozumitelnost kresby. Jeho postavy mají vynikající anatomii. Nikoliv reálnou; jeho nadnesené zobrazení skutečnosti se vyznačuje přitažlivým zdůrazněním zásadních anatomických znaků. Všechny lepé dlouhonohé děvy mají neskutečně dlooouuuhé nohy, všichni svalovci pak ohromující svalové struktury, mrštní hrdinové se v akci lámou do póz těsně u hranice přirozenosti. Idealizované tváře však u ženských hrdinek splývají, to je cena za plné rty, malé nosíky, hluboké oči a vyzývavá obočí. To však zdaleka není vše, co lze od tohoto původem Korejce v Tichu obdivovat. V Tichu, nikoliv tiše. V několika flashbacích vyměňuje svou tradiční kresbu za přirozenou malbu. Vždy do jedné barvy tónované akvarely obohacují zážitek, který si čtenář Ticha odnáší.

Scénárista Loeb bohužel vedle kreslíře zapadá, rozhodně si to však nezaslouží. Sice se podřídil kresbě – textu je minimum a důraz klade na obrazovou složku -, přesto se nenechal zahambit. Ticho pojal jako samostatný příběh, který je zcela nezávislý na vaší znalosti Batmana, potažmo celého univerza vydavatelství DC. Dokonce i Batmanovo „zrození“ je stručně ale účinně vysvětleno na prvních dvou stranách komiksu. Na druhou stranu tu tradičně najdeme velkou řadu narážek na ostatní postavy a jejich předešlé příběhy, ty podstatnější věci si však dovolil vysvětlit v poznámkách překladatel Jiří Pavlovský.

Ticho je (nejen) o A) přátelství, B) osamělosti a C) ziskuchtivosti.
Ad A) Přítel z mládí Batmanovi nejen zachraňuje život se skalpelem v ruce, ale má velký vliv i na vývoj jeho přístupu ke světu. Také přátelství mezi detektivem Batmanem a skautíkem Supermanem píše zápletky komiksové mytologie.
Ad B) Batman se i přes řadu přátel neubrání odcizenosti od světa normálních lidí, protože si vybral roli tajemného nočního mstitele, který je odsouzen ke stejnému osudu jako ostatní noční můry. A jako Catwoman… Živná půda pro lásku.
Ad C) Zápletka se tradičně točí kolem peněz. Obří bijec Killer Croc dostává výkupné za uneseného chlapce, balík peněz se však dostává do rukou Poison Ivy, ženy, která si podmaní nejednu důležitou postavu, která v Tichu vystupuje.

Od Millerova Návratu Temného rytíře (1986) přestává být Batman obyčejným superhrdinou, který ve stereotypních mlátičkách nabančí kokos kde komu. Do pozornosti autorů se stále častěji dostává psychologie hrdinů a postupně mizí i pravidelná struktura v kruhu se točícího děje. A Loeb je již zkušený scénárista, který má leccos za sebou (Batman: Long Halloween, Batman: Dark Victory, Superman for All Seasons, Spider-Man: Blue). I přes minimum použitého textu dovede hodně prozradit. Stejně jako Miller využívá působivých monologů, ale je mnohem stručnější. Zajímavého efektu dociluje repetitivností (mocné zbraně postmoderny), ale někdy se bohužel nevyhne nešvaru sešitově vycházejících komiksů, když opakuje předešlé události bez nového významu získaného znalostí nových indicií. Na jednu stranu tak opakování používá jako přínosný umělecký postup a jindy si to pokazí neefektivním omíláním předešlého děje. Hlavní dějová linie, obohacená pouze o několik flashbacků, je přímočará a jednoduchá, scénárista však výborně dovypráví některé důležité momenty až ve chvíli, kdy je to třeba, nikoliv podle vnitřní chronologie příběhu.

Nakonec se děj uzavírá, ale Ticho má ještě druhý díl, delší, který by měl česky vyjít snad v dubnu.

Pokud má takhle vypadat moderní komerční komiks, můžeme být naprosto spokojení. Pěkný čtenářský/divácký zážitek si odnese každý, kdo má pro příběhy superhrdinů aspoň kouska pochopení. Ona zjednodušující černobílost charakterů není v případě Batmana tak jednoznačná, právě proto je to ideální superhrdina pro české čtenáře, kteří si oblíbili celou řadu antihrdinů rozhodně více, než zosobnění čirého dobra v barevných spoďárách, čímž mám na mysli obrovskou řadu ostatních superhrdinů hlavně od Marvelu.