V první řadě můžu říct, že jsem knihu přečetl prakticky na jeden zátah. A to i přes přípravy na zkoušku, na něž jsem měl celý tento čas vymezený. No, nakonec jsem se místo studia dobře pobavil a zkoušku jsem stejně udělal :-). Každopádně tento fakt slušně signalizuje kvalitu.

Hlavní hrdinou je trošku zvláštní hrdinka. Marika Zaháňská je totiž docela normální holka. Učí na výšce, neúspěšně hledá toho pravého, ale většinou se o ni všichni zajímají jen kvůli fyzické kráse. Živoří si ve svém malém bytečku a nic zvláštního se neděje. Až do okamžiku, kdy se připlete k přepadení. Od té doby se kolem ní točí samí divní týpci. Velmi brzo po ní jdou nezastřelitelní chlápci a ona sama se obléká jak smrtka. Černá a neodolatelná. Vůbec začátek příběhu je hned na první stránce. Nečekejte nějaké pomalé vnášení do děje. Ten se na vás vyvalí snad prvním odstavcem.

Marika se stane ochráncem Alexandra, mafiánského geniálního synka, po kterém je ve světě velká sháňka. Brzy se stane šéfkou celého malého gangu: Nabušený Barbarossa, tvrdý jako žula, mluvení většinou nechává na ostatních a soustředí se jen na faktickou stránku problému. Filip, maniak s katanou, kterou se umí opravdu velmi pěkně ohánět a oddělovat končetiny nepřátel. Počítačový expert Gruber se stará o všechny informační a bezpečnostní opatření. A nakonec Yatson působí coby Alexandrův osobní lékař a felčar pro celou tuhle sebranku. Časem se tým ještě rozroste, ale to už si zjistíte sami. Děj není nijak složitý, to se ani moc nečeká. Hlavní je zjistit, kdo na ně tak často míří puškami, střílí na každém rohu a proč sakra nejdou někteří z nepřátel vůbec zabít.

Vyprávění skáče z jedné postavy na druhou. Můžeme si počíst o čerstvě opuštěném detektivu Krčmářovi, který vyšetřuje přibývající vraždy po celé Praze. Dále o pivomilu Křehůlkovi, původně pracujícímu jako bodyguard, který velmi rychle skončí na volné noze, resp.  jako součást naší "mafie" poté, co se minulému zaměstnavateli „mírně“ znelíbil. Samozřejmě je nejvíc času věnováno úžasné Marice.

Další osou Líhně by se mohlo stát "nadpřirozeno". Táhne se celou knihou jako plevel obilným lánem. Nejde se ho zbavit a je všudypřítomné. Postupně nabývá na intenzitě, takže je o záhady postaráno. Tady se ovšem musím pozastavit, protože pokud jste byli trošku překvapeni u Nočního klubu, jak se do knihy osobně napěchoval sám Kulhánek, tady na to rozhodně buďte rovnou připraveni. Protože pan Rulhánek je pátým nejbohatším mužem planety. Jeho bestsellery jsou prodávanější než bible a čte se úplně všude. Nevím, co tím Žamboch sleduje, ale na konci prvního dílu Líhně budete ještě více kroutit hlavou, kam to všechno spěje. Zaslechl jsem jak názor, že Líhní skládá Kulhánkovi poctu, tak že se jedná spíše o parodii. Ať už je pravda jakákoliv, věřím, že se ji dozvíme v dalším dílu.

Asi je vám všem jasné už od začátku, o jaký typ literatury se jedná. Totálně akční dílko, kde vzduchem lítají kulky, hrdinové jsou polonesmrtelní, nepřátelé nezničitelní, okolí i s lidmi působí jen jako vedlejší jeviště a nikdo si s ním moc hlavu neláme. Jde přece o víc než o „pouhé“ lidi. Akrobatické kousky jsou na denním řádu a pokud nestačí jedna pistole s jedním zásobníkem, pořídíme si rychle větší kanón a víc nábojů. Při otáčení stránek jste natěšení na další akci jak pětiletý před Ježíškem a vůbec vám nevadí, že je vše tak trochu rambovina. Hlavně že to má šťávu! A pokud vezmete v potaz povedené černobílé fotky, jež nádherně doplňují děj z opravdové Prahy, slušivou obálku a pevnou vazbu... Troufám si tvrdit, že málokdo z vás neobětuje pár kaček. Anotace možná není úplně scifistická, ale nenechte se zmýlit. Je to sci-fi jak řemen. Jsem zvědavý, nakolik se autorovi toto vnější zacílení do mainstreamu vydaří a pomůže v prodeji i jiným jeho knihám. Ale troufám si odhadovat, že už teď je určitě spokojený a může v klídku sedět v křesle a přemýšlet o dalším dítku, které s pomocí klávesnice vyplodí příště.

Doposud by se mohlo zdát, že mezi Líhní a tvorbou Jiřího Kulhánka nenajdeme žádné rozdíly. Ne tak docela. Styl psaní je sice podobný, ovšem hrdinové se netopí v krvi a střevech tolik jako třeba v Cestě krve nebo Nočním klubu. Často zde najdeme neakční pasáže vyplněné například dialogy na témata od milostných vztahů až po kvantovou fyziku. Je to dáno i počtem postav. Děj je mnohem bohatější, protože zde není jen jeden hrdina, který by vším procházel na svou pěst a s jinými by nanejvýš prohodil pozdrav. Příběh působí jaksi lidštěji, reálněji, i když nevím, kam tato lidskost dospěje v dalším dílu :-). Charaktery jsou více rozpracované a mozaikovité. Každý má (měl) svůj vlastní život a svůj vlastní způsob chování, kterému Žamboch věnuje dost místa, aby ho dostatečně prokreslil.

Pochybuji, že zrovna na našem serveru je třeba cokoliv dodávat. Kdo zná Kulhánka a Žambocha (což bude téměř sto procent našich čtenářů), má jasno. Každopádně svých kaček litovat nebudete, to si pište. Spíš budete stepovat před obchody každý březnový den, kdy má vyjít pokračování :-). Vlastně to vypadá tak, že tento styl se začíná pěkně rozrůstat. Ovšem pozor, není to jen lokální věcička, četl jsem v angličtině podobnou knihu, která s obrovskou pravděpodobností vyjde i v češtině. Takže se máme tento rok na co těšit.