V letošním roce zatím vyšlo něco kolem dvacítky komiksů (nebudeme-li počítat Witche, Čtyřlístky apod.). Docela deprese, nemyslíte? Na druhou stranu potěší množství českých, potažmo slovenských, počinů: Aargh! 06, Adamantium, Basket Flora 2, Experiment GN, John Doe,  Kytice, Oskar Ed 3, Pán času, Stan. Dnes se budeme věnovat sborníku CZekomiks, který si 10. června odbude svůj křest na Crweconu.

Instantní  pohled na českou scénu a českou náturu

Hravý, přesto hrdý sborník si dal za úkol poukázat na předsudky, které v naší zemi panují vůči devátému umění. Útlý* sešit plní svůj cíl dobře, i když některé příspěvky variují téma „O Češích a komiksu“ velmi volně (úvodní strip od Vhrsti, bezeslovná Vlaštovka Pavla Čecha, Kde končí hrdinové Matěje Němečka, Večer jako každý jiný od Youryho)  a některé nezapřou příslušnost k české komiksové scéně, když nedokáží autorův záměr a myšlenky přenést na čtenáře.

To se týká hlavně po kresební stránce skvělého Oskara Eda, opět vyvedeného v masivní šrafuře. Branko Jelinek nenabízí, podobně jako v samotné trilogii Oskar Ed, jednoduché vysvětlení, a proto bude záležet hlavně na vaší interpretaci. Podobně je na tom i Pravý český komiks od dua Filip Novák/Jan Bažant (stojí za „snad-sérií“ Pán času). Vyšetřovatel Zít Výčus je postaven před záhadu proměny čtenářů pravého českého komixu a čtenář Czekomiksu je postaven před záhadu Pravého českého komiksu. Šrafuru tentokrát vystřídal kontrolovaný chaos v graffiti stylu. Pokud nepatříte mezi lidi, kteří vidí za každou nevyřčenou pointou genialitu autorů, tyto dva příběhy vás asi nepotěší.:-)

Někde mezi stojí Fin a ostatní od Jiřího Husáka, jenž na Pixyho Maxe Anderssona neodkazuje jen prostřednictvím hlavního hrdiny, který si ho čte, než je odhalen velkým nepřítelem čtenářů – učitelkou –, ale i stylizovanou, pitoreskní kresbou a celkovou atmosférou.

Pohodové odlehčení přináší Honzíkova nová knížka. Vašek Šlajch napsal i nakreslil skrz naskrz optimistický kraťas. Erben je mrtev, ať žije Wordor! Do Bermudského trojúhelníku se pustili Luděk Janda (scénář) a Lukáš Urbánek (kresba). Když napovím, že hroty trojúhelníku tvoří tvůrce, vydavatel a knihkupec, s trochou fantazie byste si mohli domyslet, „vo co go“. Proč někteří lidé kritizují komiks od Kamila Tatara bezesporu patří do skupinky odlehčených příběhů, ze kterého čiší Tatarova náklonnost ke komiksu i silná vůle hájit ho, i když někdy až příliš polopaticky. A popravdě ani nevím, jestli komiksáři čtou komiksy, protože „prostě dokáží ocenit kouzlo úniku z každodenní šedi obyčejného života do neobyčejného světa barevných hrdinů“.

V barevného hrdinu se promění vnuk Babitchky ve výzkumném sociologickém projektu Petra Včelky. Nepřipravené zaskočí svou stupiditou hlavně ze slovníku převzatá hesla „Češi“ a „komiks“. Petr Včelka si mimochodem jako jediný Čech zahostoval v Adamantiu, v Czekomiksu reprezentuje slovenské bratry zmiňovaný Branko Jelinek.

Jiří Pavlovský vzdal ve svém příspěvku Mravenci nesou smrt hold filmům noir a detektivům jako je třeba Phil Marlow. Drsnou a kouřem nasáklou mluvu vložil do úst Ferdy Mravence, který musí svést ve městě komiksů svou poslední bitvu a naposledy spatřit dávno ztraceného přítele. Aneb amerikanizace je nevyhnutelná.

Pomyslným vrcholem, alespoň co se editorova záměru týče, je Jak to bylo za komoušů. Jan Turnovec zvládl na pouhých třech stranách výstižně shrnout léta 48-89 z pohledu pronásledovaného komiksu. Líbivá malba plná drobných nápadů je vítanou nástavbou.

Pro koho (případně k čemu) je tedy CZekomiks určen? Lidé, kteří komiksy nečtou, těžko některé pocitovky pochopí, stejně jako odkazy na Pixyho, Hellboye nebo Loba. Komiksáři se zase nepotřebují přesvědčovat o smyslu v ČR nepříliš pochopeného média. Pro obě skupiny tu ovšem zůstává hromádka příjemných (nikterak převratných) česko-slovenských komiksů, které první část čtenářů dostatečně pobaví a snad i donutí zamyslet. Ta druhá se rozhodně nemá za co stydět a může hrdě vystrčit prostředníček s nápisem CZekomiks na všechny záporáky, kterými se to v novém českém sborníku jenom hemží.

*Když říkám útlý, myslím tím útlý.:-) Sešitek má 36 stran i s obálkou, nejdelší příspěvek 3 strany. Investice šesti „pětek“ se rozhodně vyplatí, ale počítejte s tím, že četba zabere přibližně patnáct minut.