Současný nástup domácího komiksu je, kromě mnoha dalších okolností, zajímavý koexistencí hned tří komiksových trilogií. Mot začal jako první vydávat Oskara Eda, a to hned odvážně v české i slovenské mutaci. Zajímavým hráčem na trhu se stal Labyrint Joachima Dvořáka s Nebelovskou trilogií a na pole komiksu vstoupilo i nakladatelství Maťa s adaptací Pelcova bestselleru Basket Flora. Posledně jmenovaný se bohužel stal díky své špatně provedené adaptaci jen vydavatelským kalkulem, který si nezaslouží větší čtenářský zájem (viz recenze prvního dílu). Jiná je situace s Aloisem Nebelem, kterého dokázal hlavně obratný Dvořák protlačit na mediální výslunní a sklidit zájem čtenářů i kritiky. Nicméně Nebel sice je trilogie, ale tvořená spíše volně seskládanou řadou navzájem propojených epizod a navíc se každá kniha pohybuje na trochu jiné úrovni. Naštěstí tu ještě zbývá černý kůň celé trojice, motovský Oskar Ed od Branka Jelinka.

Proč si to neříct rovnou. Oskar Ed je a patrně i zůstane nejvíce nedoceněným komiksem na našem trhu. Ale k tomu je potřeba přečíst a pochopit trilogii celou. První díl byl příjemné překvapení. Začínal jako klasická sci-fi. Malý chlapec získá paranormální schopnosti, kterými dokáže oživovat předměty ve svém okolí. To je trnem v oku jeho matce, která mu jeho nově nabyté kamarády upaluje “zaživa”. Následuje skok do Edovy “přítomnosti”, která se odehrává v klasických sci-fi kulisách špinavého města budoucnosti. Oskarovi – teď již úspěšnému byznysmenovi – se jeho dar vrátí a vrhne ho mezi nejnižší spodinu a ke všemu s detektivem z oddělení vražd v patách. To je jen hrubé načrtnutí prvního dílu, čtenář se seznamuje s prostředím. Druhý díl už přináší postavu Oskarova otce, který v dětství Oskara i jeho matku opustil. Ta do příběhu přinesla příčinu a nezbývalo než čekat co přinese závěrečný díl. Ten posunuje do té doby lehce slušně se vyvíjející komiks do úplně jiné roviny. Fantastická rovina se v něm tříští, aby otevřela prostor jedné velké metafoře a dala všem dosavadním událostem nový smysl. Tím dostává celá trilogie nový rozměr, kvalitou se přesouvá o řád výš a zapisuje se do dějin současné komiksové “Generace nula” velkými písmeny. Zároveň se stává čtenářsky hůře stravitelným komiksem s nevelkým potenciálem oslovit širší čtenářskou základnu.

Na české poměry je na komiksu nejzajímavější, že ač se jedná o prvotinu, celý Oskar má jasný autorský záměr. Co se kresebného zpracování týče, pohybuje se na solidní úrovni s občasnými výkyvy. Branko Jelinek si zvolil náročný šrafovací styl, díky kterému dává trilogii nádech klasické evropské kresby šmrncnuté orientální mangou. Její vliv je ovšem patrný i v obsahové části, hlavně v typicky japonském apokalyptickém ztvárnění konce. U knih poněkud zamrzí nešťastně zvolený papír horší kvality, protože jiné Brankovy práce, zveřejněné např. v Aargh!u či CZekomiksu, vypadají určitě lépe.

Slovenské čtenáře nepotěší nepřítomnost třetího dílu v jejich rodném jazyce, ale co k tomu dodat. Vydavatelský záměr s paralelní slovenskou mutací byl hodně troufalý. Na Oskarovi Edovi je úžasné, že si prorazil vlastní cestu a nesedl si dobrovolně na lopatu líbivosti a kalkulu.