„Kamarádi, kteří kreslí Batmana, mají větší domy než já,“ říká Kyle Baker. Možná i proto má za mořem tolik práce. Vedle samotné tvorby komiksů se věnuje jejich vydávání, maluje obrazy, ilustruje pro noviny a časopisy (The New York Times, Rolling Stone, Entertainment Weekly…), podílel se na výrobě filmů Shrek a Looney Tunes: Zpět v akci. Taky jeho komiksy jsou spíše rozfázované groteskní cartoony mísící všechny zmiňované branže. Sem karikaturu, tam počítačem vyrenderovaný 3D objekt.

Nejinak je tomu u útlého alba I Die at Midnight neboli O půlnoci zemřu, což je podle textu na obálce „příběh člověka, který hledá pravou lásku a důvod k životu.“ Mno, nevím. Rozhodně nečekejte romantickou komedii s Meg Ryanovou, je to spíš černohumorný příběh člověka, který důvod k životu našel. Předtím ovšem vyzunkl tubu jedovatých prášků jak lentilky. Teď je nemá kam vyzvracet a žene se přes celý Manhattan za jediným člověkem, který má protilátku. A jediného člověka, který má protilátku, pronásleduje jediný člověk, který nechce, aby náš hrdina Larry protilátku dostal. Blbý, co? Tváří tvář smrti Larry legračně pobíhá, legračně se tváří a stávají se mu samé legrační věci. Tak legrační Silvestr určitě v životě nezažil. A pokud do půlnoci nesežene lék, už ani nezažije.

Tahle krátká honička dokonale splňuje hlavní podmínku „crazy“ komedie – nelogické, vykonstruované zvraty hází Larrymu do cesty jeden klacek za druhým, aby se neustále něco dělo. Vedle vyložených absurdit se najde místo také pro nenápadný inteligentní humor. Tak nenápadný, že mají vtípky někdy problém s vlastní pointou. Jestli pro vás budou znamenat hlasitou řachandu nebo jen pozdvižený koutek úst je ale vcelku jedno. Bakerovo kouzlo je totiž ukryto v pohodě a dobré náladě, která vane z každé stránky s neuvěřitelnou lehkostí. Práce ho evidentně baví a svou radost dokáže bravurně přenést na čtenáře.

Baker si nezakládá na dokonalém vysoustružení látky. Jako správný hračička experimentuje, tvaruje, ohýbá, ale nikdy nesoustruží. Pro jednoho znamená překvapení na každém rohu, jinému bude neučesaná forma mixovat mozek. Chvílemi Baker volá „Podívejte, co všechno umí můj Photoshop!“ snad až příliš hlasitě.

Ve srovnání se Samem Kiethem je Baker ještě větší anarchista, protože se víc vzdaluje zažitým komiksovým postupům. Neustálé umístění textu mimo rámce nebo slovní popis scény jen korunují iluzi storyboardu. Zajímavý prvek přeostření „čočky“ zase běžně vídáme ve filmech.

Teď by měly následovat nějaké ty vyložené zádrhely. Příliš jich ale nebude. Kromě některých vtipů, které se zřejmě ulily z hodiny anatomie, když se probírala bránice, zamrzí vlastně jen závěrečné loučení s hrdiny před „nájezdem titulků“. Tak suchý konec jsem opravdu nečekal. (Baker měl svou grotesku ukončit stylově za pomoci dvacetitunového závaží.;) )

O půlnoci zemřu není komiks pro masy (= pro tolik lidí, kolik kupuje Spider-Mana) ale srdcová záležitost. Buďto se naladíte na stejnou vlnu a budete si zatraceně užívat živé dialogy i rozdováděnou kresbu, nebo se občas přistihnete, že surfujete na jiné pláži. Přesto se Baker ukázal být šikovným pekařem, a není důvod netěšit se na jeho další komiksové pečivo. Co na tom, že má docela neobvyklý tvar i chuť…