Spisovatel, jenž vešel do povědomí jako přední osobnost subžánru New Weird, je taky osoba se zálibou ve výzvách. Román Nádraží Perdido, vytvářející opojnou směs fantasy, steampunku a hororu, katapultovalo svého stvořitele mezi nejúspěšnější debutanty. Následující exkurze do univerza Bas-Lagu v knize Jizva jenom potvrdila Miévillův talent, entuziasmus a dřinu a taky jeho odpovědnost vůči svému fiktivnímu světu a čtenářům, jelikož se mu podařilo napsat originální a poutavý příběh z prostředí Nádraží Perdido bez toho, aby musel sám sebe vykrádat nebo recyklovat. Bas-Lagskou trilogii uzavřel opět originálním a náročnějším čtením v Železné radě. Zatímco čtenáři, absolutně nadšení z Perdida, Železnou radu přijali vlažně, u kritiky dosáhla pozoruhodně pozitivních ohlasů. I sám autor přiznává, že Rada je jeho srdcová záležitost. Miéville předvedl, že není spisovatel jedné tváře, jednak knihou Král Krysa, jednak příběhem z paralelního Londýna UnLunDun, jenž je určen pro dospívající čtenáře. Britský (post)postmoderní zázrak se těší velké pozornosti ze strany čtenářů i kritiků a proto bylo i jeho nejčerstvější dílko netrpělivě očekáváno.

Pro mnoho fanoušků je to možná zklamání, ale zatím jsme se návratu do univerza Nového Krobuzonu nedočkali. Díky Miévilleově obsesi urban motivy a prostředím se dostáváme v románu Město & Město do časoprostoru obývaného městskými dvojčaty, Besźel a Ul Qoma. Autor zve čtenáře do svého světa šokujícím odhalením dvou měst sdílejících stejnou realitu (tedy ne paralelní). Z důvodu vzájemného ,,překrývaní“ jsou jejich obyvatelé nuceni nevidět své ,,sousedy“, jelikož by se dopustili hrubého porušení zákona vrcholícího v hrůzný ekvivalent vyhoštění. Sympatický je i paradoxní vztah sourozeneckých měst formujících na první pohled protichůdnost, vzájemný souboj i symbiózu. Právě tohle neortodoxní spojení v jedné realitě umožňuje čtenářům podílet se na ,,archeologii.“ Autor si užil budování obou měst (historie, politika, geografie, ekonomika.), čtenáři si užijí jejich odkrývaní.

Ocitáme se v pochmurném městečku páchnoucím socialistickou a zároveň i noir atmosférou. Postupné zasvěcování čtenářů do tajů obou měst se děje prostřednictvím rituálu vyšetřování vraždy mladé studentky. To je vražda, napsal Miéville a vtáhl nás do víru své neohraničené fantazie. Proces vyšetřování vraždy (autor přiznává inspiraci mistrem detektivek Raymondem Chandlerem) je jenom prostředkem, jenž nás má přivést k jádru románu, tedy k objevování a zkoumání siamských měst. K tomuto účelu jsou hlavní i vedlejší postavy napsány stylem, jenž na ně nevábí zbytečně mnoho pozornosti, nýbrž podvědomě směřuje čtenáře ke vnímání,,živého“ organismu měst více než samotného (-ých) představitele (-ů). I přesto však nabízí čtenářům nezainteresovaných do surrealistického pojetí městských příběhů kvalitní čtení.

Miévillův styl je semeništěm nápadů a kreativity a v románu Město a Město nedělá žádnou výjimku. Jak již bylo naznačeno, na první pohled jde o kombinaci tradiční detektivky se spekulativní fikcí žonglující s metafyzickými prvky. V rámci vyšetřování ale postupně začne vyvstávat zdánlivě sekundární příběh dvou měst. Zhruba v půlce románu začne vítězit metafyzika a střízlivé surrealistické vize, díky kterým se i detektivní příběh přetváří do mnohem atraktivnější polohy konspirační teorie. Jelikož spisovatel evidentně miluje výzvy, celou záležitost ještě posouvá na nečekanou úroveň, kdy jsou čtenáři svědky zrození, respektive objevení zapomenutého mýtu a jeho následné re-(de)-konstrukce. Miéville si dokáže po celou dobu udržet příběh pod kontrolou, bez toho, že se snažil obelhat čtenáře zajímající se zvláště o detektivní zápletku.

Pronikající prvky surrealismu (či fantasy, hororu, slisptreamu apod.) nejsou natolik ztřetelné jako jeho new-weird-tvorba z prostředí Nového Krobuzonu, ale jsou patrné v umělcově rukopisu. V nejnovějším počinu se autor přiklání k románu Král Krysa a lehčímu čtení UnLunDun, přičemž z Krysy si bere rytmickou akci (Miéville přiznává, že při tvorbě poslouchá Drum´n´Bass) a rádoby detektivní zápletku a z UnLunDun si zase propůjčuje paralelní symbiózu Londýna a Podlondýna, z některých nápadů je také patrné, že autor často myslí na Bas-Lag (má připravenou pracovní verzi nového románu).

Důležité je upozornit na fakt, že Miéville se i při množství impozantních nápadů, jež se mu povedlo stvořit za svou krátkou spisovatelskou kariéru, neopakuje, tudíž nedochází k sebevykrádaní, recyklaci. Ale díky množství podobností ve stylu ,,inspirace“ jinými tvůrci. Jako inspirační zdroje jsou v románu patrné osobnosti jako Bruno Schulz, Franz Kafka, Phillip K. Dick, George Orwell, Raymond Chander, Howard P. Lovercraft, Alfed Kubin, William S.Burroughs, Paul Leppin (v souvislosti s literárním vlivem na autora třeba zmínit i spisovatele Arthura Machena a Michaela de Larrabeiti). Miéville, přirozeně si vědom rizika nadměrné inspirace, se k plagiátorství neuchyluje, ale v některých případech kráčí po velmi tenkém ledě, čímž testuje hranice vykrádaní jiných autorů nebo jejich děl. K výše zmíněným spisovatelům by se ještě mohli přidat Miévillovi krajané Neil Gaiman a Clive Barker, první posedlý urban fantasy, druhý metafyzikou. China se nachází někde uprostřed obou uznávaných autorů, osciluje mezi městskými prvky Nikdykde a metafyzickýmmi Knihami umění (zejména Everville).

Přesto, kdybych měl vybrat přiléhavější přirovnání, uchýlil bych se k přirovnání románu k seriálu Twin Peaks na Diazepamu, Xanaxu a Valiu, jenž neútočí na čtenáře syrovým surrealismem či snovým realismem a nesnaží se šokovat za každou cenu (incestu se nikdo nedočká). Miéville předvedl adaptaci soft-Lynchovského stylu v kombinaci s příznačnými aspekty literární tvorby výše zmíněných autorů.

Nakladatelství Laser-books se povedlo Město a město vydat pár měsíců po originálu, obavy z kvality překladu však nebyly na místě. Fundovanému překladateli Milanu Žáčkovi se za relativně krátkou dobu povedlo připravit kvalitní překlad. Co se týče redakce, jenom ojediněle zaúřadoval tiskařský šotek, na mušku si vzal zejména interpunkční znamínka (kupříkladu Zizek místo Žižek). Otázkou zůstává, proč bylo Město a město zařazeno do edice New Weird, když jeho předchozí knihy Král Krysa a UnLunDun vyšly mimo edici a podobnost nového románu je s nimi větší než s Bas-Lagskou trilogií? Nač chodit kolem horké kaše, jde o zvýšení ,,komerčního“ potenciálu knihy. V důsledku toho budou mnozí příznivci progresivního New Weirdu zklamáni, jelikož přece jde o něco jiného a Kaktusíků, Vodanojů, Přetvorů a podobných atrakcí se nedočkají. Na druhé straně může román přivábit i čtenářskou komunitu, která příliš nesympatizuje s tímto literárním subžánrem.

Recenzní výtisk zprostředkovalo knihkupectví Brloh.