O tom, že je britský autor China Miéville u nás velmi oblíben, svědčí i fakt, že od vydání knihy v originále neuplynulo ani půl roku a už se objevila i na pultech našich knihkupectví. Právem, protože tento autor spojovaný především s nově vznikajícím subžánrem New Weird zaručuje kvalitní čtení na vysoké úrovni, jež svým novým románem Město a město nejenom potvrdil, ale posunul laťku své tvorby zase o kus výše.

Text knihy je plný prolínání, které dokážeme skutečně nalézt kdekoliv. Vždy a všude se dají nalézt dva protipóly, jež se navzájem prostupují. Autor čtenáře zavádí do dvou měst, která existují nezávisle na sobě na jednom místě. Každé ve své vlastní rovině a spatřit či projít do druhého města, ač je to velice snadné, nikdo nesmí, protože je to považováno za zločin a pomyslné neexistující hranice hlídá tajemná mocnost Trans-g. Z prostředí přímo čiší originalita, s kterou autor pojal koexistenci dvou měst, jejichž obyvatelé mají ve svém kódu chování nařízeno nevidět druhé město. Přičemž pro zbytek světa není problém vstoupit do obou metropolí, ale pouze pod přísnými pravidly, aby zároveň nevstoupili do města druhého.

China Miéville tak stvořil paradox, před kterým však čtenáře nijak nevaruje. Už od samého počátku knihy bere koexistenci obou měst jako zcela samozřejmou a nechává nic netušícího čtenáře se sám zorientovat a vše si v hlavě urovnat tak, aby text dokázal přijmout a strávit. Zpočátku je to velice obtížné, ovšem neustálým a velmi pečlivě opakovaným popisováním obou měst prostě čtenáře přinutí, aby akceptoval obě města v jedné realitě a dokázal se vžít do situací postav románu. Neustálá přítomnost druhého města, které nelze být viděno, připomíná v mnohém romány Franze Kafky, jež také staví na až absurdních situacích naplněných novými pohledy na skutečnost. Základní kámen celého románu byl skutečně vytesán z ryzího absurdna, které autorovou imaginací nabralo nečekaných rozměrů. Miéville se dopouští totální deformace prostoru, jak jej známe my, a buduje svoji vlastní realitu, která popírá fyzikální zákony a příčí se lidskému chápání. Avšak zároveň takovou, aby mohla a byla pochopena a přijata za vlastní.

A nad tím vším stojí absolutní mocnost Trans-g, která hlídá veškerý chod ve městě a ke konci románu se ukáže ve zcela jiném světle. Velmi zajímavé je i pojmenování zločinu, jehož podstatou je přechod z jednoho města do druhého. Je stejné jako název celé instituce - trans-g - a liší se právě pouze malým písmenem označujícím jeho název.

Příběhově Město a město spadá do ryzí detektivky staré školy Raymonda Chandlera, která je zasazená do imaginárního města kdesi v Evropě, jež se však blíží moderní, lehce zaostalé realitě. China Miéville tento žánr trochu nakousl již ve svém prvním románu Král Krysa, ovšem až zde naplno převedl, že detektivka mu sedí jako klopák Philu Marlowovi. Na třech stech stránkách rozehraje partii, která se záhadnými otazníky jenom hemží. Čtenář a vlastně i hlavní hrdina neví do poslední chvíle nic a může jen tušit a odhadovat, jak by to mohlo být, ač k tomu nemá ani moc indicií. Všechny stopy a dějové zvraty autor dávkuje v přesně odměřeném tempu, které dokáže udržet až do konce. Zpočátku se děj táhne k zešílení pomalým tempem, ovšem s přibývajícími stránkami začne nabírat na obrátkách a vše graduje v monstrózním finiši, jenž naplno rozkryje všechny otazníky. A nic už nebude takové, jako dřív.

Právě ono pomalé tempo působí až odrazujícím dojmem - čtenář se již dost nasytil obou měst a stagnující detektivní pátrání mu nedává moc nadějí, že se tempo knihy zase rozběhne.Na druhou stranu, v retrospektivním pohledu dodá právě tato stagnace vyšetřování uvěřitelnost a reálnost. Neustálé prolínání obou světů může sice působit podivně, ale protože autor jeho prostřednictvím města popisuje, je jasné, že tyto pasáže patří do každé části knihy. Vytvářejí tak potřebnou atmosféru a poetiku příběhu.

Všechny postavy v románu mluví velmi autentickou řečí, ve které se promítají jejich aktuální emoce. Jsou-li ve stresu, nadávají jako žluny. Těmito promluvami se autor přiblížil kadenci běžné mluvené řeči, kterou doplňuje o nedokončené výpovědi. Občas se postava při své replice „zasekne“, věta končí třemi tečkami, výpověď je nedokončená a na ní už navazuje věta jiná s jiným obsahem. Toto vyžaduje plné soustředění čtenáře, který musí skutečně bedlivě číst každé slovo, aby plně pochopil obsah věty a ukončení výpovědi pro něj neznamenala hotovou katastrofu.

Celý text knihy se musí číst s maximální pozorností. Město a město rozhodně není jen akční detektivka, ale i meditativní příběh, který odkazuje na staré mistry – výše zmíněný Chandler a Kafka, ale i George Orwell - a sám se jim hodně přibližuje. Příběh samotný není na knize dominantní, ale skvěle se doplňuje se svým pozadím, koexistencí obou měst. Tyto dva aspekty jsou spolu natolik provázané, že jeden bez druhého by nebyly ničím. Rozhodně se kniha nečte rychle a vyžaduje svůj čas. Ovšem zážitek stojí za to.

Po dočtení bude mít každý pozorný čtenář pocit, že Miéville odvedl skutečně kvalitní práci, která jen utvrdila jeho post stoupající hvězdy moderní fantastiky. Nezbývá tedy než se těšit, jakým směrem se vydají autorovi myšlenky příště. Je však jasné, že to opět bude stát za to.