bude podstatou pro spoustu dalších let. Dnes jste otevřená i těm knihám těžším, na které tza deset, dvacet let nebudete mít dostatek času k vychutnání. V tom kalupu rodiny a práce vytáhnete třeba básnickou sbírku, potěšíte se jen několika verši nebo básněmi a dost. Sáhnete spíš po oddechovce a nepříliš tlusté, protože víte, že třeba Duna Vás nepustí pět hodin, dokud ji po x-té neschroupáte. Také oblíbenější klasiky se moc nedoporučuje otevírat. Dostanete chuť (vzpomenete si) na jednu pasáž, pak nalistujete ještě – a už hezky na začátek a znovu všechno. Dnes opravdu existují v mé knihovně svazky, které jsem nečetla, mám je třeba jako prameny pro jednou (takže kořisti z antíků, které už nevyjdou), ale občas zhřeším návštěvou už nepočítanou u nějaké „kamarádky“. Bohužel mám hlavu poslední léta poněkud přecpanou a nemohu říct, že bych hned věděla, odkud je jaká citace, což se mi úspěšně vedlo do … Nojo, mám na to svědky, ještě Chotěboř po roce 2000! Takže to není tak zlé ;-) Ale šlo o knihy, načtené do cca 25 let. Tak se nebojte a klidně mlsejte písmenka a děje dál. Zvláště, pokud se Vám daří, aby se v hlavě měnila na barevný film!

Já jsem se řídila předsevzetím v novoročním úvodníku (http://www.fantasyplanet.cz/…-predsevzeti) a na jednom webu si vytvořila challenge na padesát knížek. Jo, jako šéfredaktor z větší části literárního webu bych se k tomu neměla přiznávat :-), ale je fakt, že ač čtení miluju a bez knížek si svět nedovedu představit, na to, abych jich přečetla třeba sto, fakt nemám. Nečtu totiž rychle, a ač ještě příliš přízemních a běžných povinností (rodina, vlastní domácnost atd.) nemám, musím mít čtení společně v rovnováze s ostatními zájmy a koníčky. Tzn. celý jeden den „pročíst“ u mě nepřipadá v úvahu. Ale každý to má jinak, hlavní je, že člověk čte. To, jestli za rok přečte knížky dvě, nebo dvě stě, už až tak prioritní není…

Čtu hodně, ale padesát knížek za půl roku mi přijde jako duševně nehygienické. Pominu fakt, že existuje i řada jiných báječných věcí než jsou knihy (například komiksy). Jde spíš o to, že už jen to množství zaručuje čtenáři, že si do hlavy natlačí takovou spoustu nesmyslných blábolů až…až to neni hezký. Ano, není nad to si vytipnout skvělou knihu a pořádně si jí v klidu užít. 52 knih za půl roku si nejen že nejde užít, ale nemohou být ani skvělé (leda by čtenář 10 let nic nečetl). Skvělé žánrové se ročně počítají na prstech jedné ruky.

100 knížek za rok mi nepřipadá zase tak moc. Mám zápisníček, který jsem si vedl na vojně (takzvaný „bonzblok“) a za ten rok ZVS jsem přečetl přes 90 knížek a u většiny bych si taky vzpomněl, o čem se v nich psalo… Rozhodně jsem ale netrávil vojnu tím, že bych si četl, to byla jen taková „okrajová“ činnost.

Já to vidím podobně jako Alexi.Skvělých knížek, takových, které stojí opravdu za přečtení,zase tolik nevychází,nakonec podobně jsou na tom filmy i rocková muzika, a svého volného času si vážím natolik, že číst knížky ,které jsou „jenom“ docela dobré, mě nebaví, zrovna tak jako poslouchat padesát minut CD kapely, která se pokouší o něco, co už jsem x-krát slyšel.Ale rozumím tomu, že každý to má jinak.

Dělení knížek na „dobré“ a „špatné“ mi připadá zbytečné. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk má někdy období, kdy čte všechno, co mu přijde pod ruku. Rochní se v Maupassantovi a Feuchtwangerovi, nachází perverzní potěšení v Agátě Christie, nepohrdne ani Karafiátovými Broučky… Tohle období nakonec pomine, na nočním stolku se pak hromadí „zaručeně kvalitní“ čtivo, ale není síla to přečíst.

250 knih za rok? no, je to zajímavé, ale nereálné. Čtu hodně, respektive v rámci volného času, tz.večer, když zbytek osazenstva hledí na farmu a jiné sračky, ale od začátku roku jsem přečetl cca 15 knížek. Jenže pro mě není kniha, jako kniha. Jsou knížky o 150ti stranách, ale to jsou spíš povídky. A jsou knížky. Třeba Kantos Hyperionu, nebo Terror a jsou knihy typu Stíny zapomenutých předků a třeba Kolumbové vesmíru.
V prvním případě je to pro mě příjemně dlouhý příběh, který dočtu a pár dní mě jiná knížka nezajímá, protože na ten Terror prostě musím furt myslet a nemám náladu si tu náladu bořit jiným příběhem.
V případě numero 2 je to typ knížky, kterou po dočtení prostě nejde pustit z hlavy a ani mě nenapadne vzít do ruky jinou. Ať dělám, co dělám, musím na to co chtěl Sagan říct myslet a hledat svůj postoj k jeho myšlenkám.
No, a pak, po pár dnech si jdu hledat co číst dál a na co mám vlastně chuť.
No, a pak něco někde objednám a těším se pár dní až to přijde a budu se moct zažrat do nového příběhu.
Osobně mám už nějaký rok pořadí knih, které mám v plánu, ale stejně si při hledání vybírám
stylem počet stran-cena-sleva-akce.
No a nakonec zvítězí stejně ta nejdražší a nejtlustší, ale nesmí se to dozvědět žena.
Občas vychyluje..... 600,– za knížku??? si normální?
Jo, su. Je to Simmons-King, tomu nerozumíš… :)
Slibuju, že si minimálně měsíc jinou nekoupím.
A ejhle. Laser-books … 405 za Hladové hry, když jinak v obchodě stojí skoro 600?
No tomu nejde odolat.
Tak jsem se naučil kupovat skoro výhradně přímo u vydavatelů. Bez poštovného a s brutálníma cenama.
Přečíst za rok 250 knih je kravina a nevěřím, že si dotyčný je schopen pamatovat děje a autory a vůbec vstřebat nějakou myšlenku.
Za předpokladu, že má prdlajz co na práci a má čas číst od rána do večera.
Tečka.

Zdravím.

já to tak nějak nepočítám na knihy, ale na stránky…za den tak 100–150 (někdy i 200), jinak se čte náročné SF, jinak Conan a jinak detektivka, že?

Spíš problém vidím v cenách, koupit dnes knihu 300 stran za 250,– mi docela vadí (a jsou i horší poměry, ideál 2/1 už dávno neplatí). Ba co hůř, když se člověk felí a ta kniha mu nesedne… a vyhozených 250,– naštve o dost víc, než 60,– za dob dávných. (slyším vaše argumenty, ale NE, fakt nemám 4× vyšší příjem, než jsem měl tenkrát !!!)

Číslo ani zdaleka nereálné, člověk by opravdu neměl zůstávat jen u jednoho žánru…Za poslední měsíc jsem zvládl nového Roberta B. Parkera, posleního Lee Childa, brožovaného Flynna „Střežit a bránit“, ve stejném provedení Preston-Childa „Hřbitovní tanec, žánrově pak Šnupec, posledního Feista, Lovce monster, první díl Kronik železného druida, nového Kotletu, pak odskok do "klasické“ beletrie Houllebecq „Rozšíření bitevního pole“, rozečteného mám Rankina „Jména mrtvých“, Asfoská pole z Gears of War a Bratrstvo od Flanagana…
A překvapivě, ač nedokážu samozřejmě odcitovat věti po větě, vím, co jsem četl…Z domova odjíždím v půl osmé, vracím se v pět, chodím do fitka cca 3–4× týdně dle chuti, mám přítelkyni, psa a hodně příbuzných a i tak není problém se čtením. Na druhou stranu je fakt, že mě nedělá problém přečíst knihu o „průměrné délce“ za jeden večer a začít druhou. Rekord mám myslím cca +2000 stran pod 10h čistého času…ale bylo to dost psychicky náročné, skolilo mě to pak na vcelý následující den, v hlavě chvíli jak v úle, chvíli úplně prázdno…
Takže fandím a ať jsou to samé kvalitní kousky!

Jeje, to byly časy, takových knížek… Dneska sotva stíhám cokoliv jiného a i cestou v metru kolikrát raději pospávám, abych dohanala deficit ;) Tak dokud na to máte čas a sílu, přeji mnoho kvlitního čtení.