Dnes, po všech těch událostech, které se na pomezí května a června staly, si uvědomuji, že jsem se choval jako blázen. Bylo ode mě bláhové domnívat se, že se mohu vypravit do oněch končin a přinést osobní svědectví o muži jménem František Kotleta, aniž bych za to málem zaplatil cenu nejvyšší – vlastní život. Měl jsem poslechnout varování všech, kteří mě od mého bláznivého nápadu zrazovali. Jenže ono to všechno na první pohled vypadalo tak nevinně – vypravit se do Bruntálu a spatřit na vlastní oči bruntálského řezníka a jednoho z nejlepších českých spisovatelů Františka Kotletu.