Do té doby jsem se tomu víceméně bránil: všude samá chvála, všude samá ocenění a plno povyku, prostě všude samý Kopřiva. Trochu mě to dráždilo – jako mnoho lidí v mém okolí, i já jsem tak trošku skeptický k něčemu, co jde kupředu s podobně velkou reklamou.

Nakonec jsem se rozhodl nechat se pokřtít Holomrázem. Možná i proto, že chlapík na obálce mi strašně moc připomíná Jakuba Draka Kočího… Tady vidíte, že obálka může mnohdy rozhodnout o tom, kterou knihu kdo vezme do ruky.

Takže jsem se začetl. Jako každý správný čtenář od konce. Doslov od Jiřího Pavlovského totiž nabízí možnost poznat nepřítele ještě před bojem. No, spíš se ukazuje, že nepřítel není jenom jeden, ale rovnou dva…

A pak jsem se konečně pustil přímo do Kopřivy.

Takže, co všechno vychválit?

Určitě atmosféru. Kopřiva nabízí střípky, náznaky; na čtenáři je, aby si hodně domyslel. Ale i přes to, že se dozvíme tak strašně málo, je toho víc než dost. Za nejzdařilejší pak v tomhle ohledu beru hru s Masodrty. Nedozvíme se, co přesně to slovo znamená, ale přesto se v různých náznacích v knize o nich skrývá tolik informací, že bych je skutečně nechtěl nikdy potkat.

Kopřivův svět svět je hodně depresivní a beznadějný, možná až moc. Jen bláto, špína, zrada, podvody… Pokud tedy nemáte rádi pesimistické světy, které nedávají naději na útěk, pak se možná budete divit, co pro vás autor nachystal.

Pak to jsou určitě postavy, zejména hlavní hrdina. Wolricha poznáme jako sedmiletého chovance pasťáku, muže v nejlepších letech i starce téměř nad hrobem. Snad jenom ten stařec se tak úplně nepovedl, protože místy jsem z něj pocit stáří rozhodně neměl a občasná zmínka „jsem pořád stejně hloupej jako za mlada“ to nespravila. V každém případě mám z Wolricha pocit skutečného žijícího hajzlíka. Musí se nechat, že přestože rozhodně není klaďas, je sympaťák. Věřím v něj – a to je úspěch, který se povede málokterému autorovi.

Co však podle mě zaslouží pochvalu největší, jsou pointy. Po první povídce jsem jenom zalapal po dechu a řekl jsem si: „Dobře uděláno“. U druhé jsem spokojeně pokýval hlavou a u třetí jsem si řekl, že to nebude náhoda. Nejde jen o nějaké závěry, o nějaké takové ukončení, jaké čas od času použije většina autorů, ale o skutečné pointy, které donutí zamyslet se nad celou povídkou, nad hrdiny i nad světem samotným (možná o to větší kontrast to byl, že jsem četl těsně před tím jinou povídkovou sbírku, kde autor i přes perfektní svět u povídek pointy neuznával téměř vůbec).

Kopřiva píše v přítomném čase – což je forma, která mi nevyhovuje a kvůli které jsem nečetl spoustu knih, které ostatní chválí; já se prostě nezačtu. Tady se mi to nestalo a s Holomrázem jsem v tomhle ztratil své přítomnočasové panictví. Příběh je zběsilou jízdou – a přesto zachovává všechny náležitosti, a přestože stále pádí kupředu, má i odpočinkové pasáže, při nichž se čtenář může nadechnout.

Nemůžu si pomoct, ale z Kopřivova psaní cítím poctivé a dobře zvládnuté řemeslo. A to je možná asi ten největší klad celé knihy. Něco, co se jen tak nevidí. Kdybych se chtěl učit od někoho psát, určitě by to byl Štěpán Kopřiva.

Když se to všechno sečte dohromady, jde o fakt dobrou knížku. O to větším zklamáním pro mě byly bonusové povídky – ne, neměly špatný nápad, rozhodně ne, ale chyběl jim ten náboj, co má série s Wolrichem. Možná mě i trochu vystrašily – mám zkoušet od něj číst i něco dalšího a riskovat, že budu stejně zklamaný?

Pokud mě tedy Štěpán Kopřiva za tuhle recenzi nezabije (doslov by něco takového i naznačoval…), možná to přeci jenom zkusím. A ať to už dopadne jakkoliv, Holomráz je knížka povedená a stojí za přečtení.

Wolrich je nemocnější kouzelník na světě. Absolvent Hexagonu, mág, který létá vzduchem, krotí draky, chrlí oheň a nechává mizet lidi lusknutím prstů. * A pokud tomu věříte, jste přesně takoví kořeni, za jaké vás Wolrich považuje. * Protože Wolrich je ve skutečnosti lhář, zloděj a podvodník. Do opravdového čaroděje má stejně daleko jako do ušlechtilého hrdiny. * Jenže i lhář, zloděj a podvodník se občas ocitne v situaci, která hrdinstvím nepříjemně zavání. Wolrichův svět je nebezpečné místo nabité zákeřnými barony, nemilosrdnými vládci podsvětí, sebezohavenými členy náboženských kultů, výkonnými katy, otravnými dětmi, kanibalistickými liliputány, podezřele přátelskými pedofily, zuřivě plenícími armádami a skutečnými kouzelníky, co vypadají jako somráci. V takovém světě se často stane, že i cynický hochštapler jako Wolrich má příležitost někoho zachránit. Někdy jednoho člověka – a někdy dokonce celou říši. A nejhorší je, že kolikrát z toho ani nekoukají žádné prachy. (anotace)

• Autor: Štěpán Kopřiva
• Formát: paperback
• Počet stran: 288
• Cena: 219 Kč
• Nakladatel: Crew, 2010