Kolo času - Oko světa

Tak a je to tady. Po letech tichých přání a ještě tišších modliteb, desítkách dotazů na šedé eminence české fantastiky a jen o něco méně prudících mailech Daně Krejčové, dvou černých mší a jedné nešťastné příhodě se surikatou a poškrábaným albem Blind Guardin At the Edge of Time (kde naleznete, jaká to náhoda, skvělou skladbu The Wheel of Time) je to konečně tady… Kolo času se opět točí a čeští fanoušci se dočkají celé ságy, která změnila tvář klasické fantasy a řadí se k jejím největším (a nejoprávněnějším) legendám.

Protože opakování je matka moudrosti, neuškodí trocha informací. Kolo času je sága Roberta Jordana, kterého si až do roku 1989 všichni vybavovali jen jako dalšího z řady Howardovských epigonů (byť z těch lepších). Jenže pak vyšlo Oko světa a vše se změnilo…

V průběhu následujících takřka dvou desítek let stvořil Jordan sérii, která v důrazu na detaily fikčního světa, dějový záběr, množství postav (a jejich až brutálně promakanou psychologii), realistické zachycení středověkého světa a množství intrik v třaskavé směsi s perfektně zvládnutou akcí i překvapivě velkou porcí humoru našla srovnání až o řadu let později v dílech George R. R. Martina či Stevena Eriksona. Bohužel nebylo Jordanovi dopřáno, aby svůj opus magnum dotáhl do konce – v roce 2007 zemřel. Kola času se však ujal Brandon Sanderson (doporučuji jeho vyjádření v aktuální Pevnosti) a letos bude dílo dotaženo do konce.

A v takové situaci přichází Fantom Print, který dal sérii nový kabátek (původních obálek je škoda, ale rozhodně si nestěžuji) a hodlá Jordana vydat v hardbacích, co díl, to jedna kniha (původní české vydání bohužel trpělo nešvarem především druhé poloviny devadesátých let: kouskovat knihy do více svazků, což hlavně od pátého dílu sérii znatelně poškodilo narušením gradace děje… a je smutnou absurditou, že z posledního Jordanem napsaného dílu u nás vyšla jen necelá polovina). A tímto informační minimum končím a jdu k tomu nejdůležitějšímu: proč je Kolo času takový nářez.

Začnu návratem ke zmíněným Martinovi a Eriksonovi. Takže: Kolo času je stejně promakané, ale je absolutně jiné, tradičnější. V Písni ledu a ohněMalazské knize padlých je klasický tolkienovský feeling a děj zředěn či důsledně zamaskován, u Jordana je naopak stavěn na odiv, takže bychom mohli podobnost hledat třeba u Tada Williamse. Jenže ona tradičnost je zároveň notně podvratná.

Platí, že Kolo času započalo změny, bez kterých by žánroví fanoušci třeba takovou Hru o trůny jen tak nevydýchali. Jordan zcela zavrhl starý dobrý model trilogií či pentalogií a řekl si, že když už epika, tak kurva EPIKA. Kolo času v mnohém připomíná moderní seriály: jednu knihu lze brát jako svého druhu sezonu (což je opět podobné Martinovi). Především však bere tradiční motivy a s až sadistickým nadšením sleduje, co vydrží.

Takže spasitel světa je obáván a mnohými považován za ještě větší hrozbu než spíše mytický Temný, proroctví se ohýbá v rukou všech jak olejem řádně pomazaná kobra královská a o zvratech by se dala napsat diplomová práce. Postavy pletichářských čarodějů jsou sice nahrazeny postavami pletichářských čarodějek, ale to znamená jen tolik, že pletichaří víc, a navíc jsou sexy.

Především v dalších dílech pak Jordan ukazuje, jak by se měly využívat flashbacky či flashforwardy, co to znamená ponor do mysli člověka v mezní situaci, jak vypadají skutečně exotické kultury (ne, nespočívá to v apokryfu nad každým druhým písmenem, jak si dnes myslí řada „spisovatelů“), a dokonce dokáže do své ságy organicky začlenit doznívající kyberpunkovou revoluci v podobě Světa snů (jakýsi fantasy matrix mixnutý tím nejlepším z Nočních můr v Elm Street). No a nadále platí, že to vše na pozadí strhujícího děje.

Zatím ovšem máme to potěšení držet v rukou díl první. Oko světa sleduje příběh tří mladíků, které brutální útok na rodnou vesnici vrhne na cestu, na jejímž konci může být konec světa… a určitě smrt pro toho, kdo svět zachrání. Jordan se nebojí postupovat klasicky: začínáme v zapadlém koutě světa, kde sice nežijí hobiti (všem těm fantasy rasám se autor ostatně vyhýbá jak čert kříži – jeho trolloci a jejich setníci myrdraalové jsou notně originální a rasa přírodu ochraňujících ogierů jakbysmet, byť je v nich cítit inspirace obry z Kronik Thomase Covenanta od S. R. Donaldsona), ale pántátství z kraje prostě čiší (a v pozdějším díle se dočkáme i jeho „vymetení“ – brutálního, krvavého a pouze předpovídajícího skutečnou bouřku)…

… a teprve potom se dostáváme do velkého světa. Do světa, který je hrdinům známý jen z písní a pověstí a který najednou otevírá svou náruč (přičemž má v každé pěsti dýku). Přátelé jsou od sebe odtrženi, poznají kejklíře, zrádce i královny, princezny i žoldáky, a když se znovu setkají, jejich osudy jsou navždy změněny… a jen blázen by myslel, že v dobrém (lahůdkové jsou osudy všech tří, mým favoritem je ale Mat Cauthon, lehkovážný hráč a smíšek, který „zdědí“ vzpomínky těch nejlepších vojevůdců historie).

Mimochodem, zmínil jsem pověsti a písně. Osobně se domnívám, že ty nejlepší fantasy ságy musí zaujmout čtenáře určitou, byť třeba drsnou poetikou. To se Jordanovi, za vydatného přispění Dany Krejčové, daří na jedničku. Nejde jen o perfektní zvládnutí „fantasy jazyka“ (ehm, pokud nevíte, co tím myslím, tak třeba… „Stín se šíří“… „Blíží se bouře“ … „Pravá krev“ …prostě fráze a obraty obtěžkané významy, za nimiž cítíme tragické příběhy nebo děsivou budoucnost), ale i o jeho minulost.

Všichni si pamatujeme chvění, které vzbudí v Společenstvu prstenu Bilbo, když zpívá o Gil-Galadovi, „co byl elfů král“. Jordan není tak dobrý lingvista jako Tolkien nebo básník jako Kay (ale kdo taky je, že?), nicméně průhledy do historie jeho světa jsou skutečně mrazivé. Pokud nejste absolutně cynické bestie po lobotomii, tak vás třeba příběh o pádu Manetherenu nadchne. Budete pro ně, slovy Moiraine Damodred (prohnaná Aes Sedai, pod jejímž vlivem by šel Gandalf sedět do vinotéky a na politiku se vykašlal), plakat, plakat pro to, co je ztraceno navždy…

Dobře využitý patos ke klasické fantasy prostě patří a Jordan to věděl líp, než kdokoliv jiný. Rozhodně byste mu to neměli vyčítat, zvláště když jej koření genocidami, kanibalismem, nejkrutějším mučením (bez totálního fetišismu třeba takového Terryho Goodkinda, který Jordana ve svých prvních – tedy těch ještě čitelných a opravdu dobrých – knihách grandiózně vykrádal) a dalšími lahůdkami.

Takže, už jsem vám vzal času dost, odhadem tolik, kolik by vám zabrala cesta do nejbližšího knihkupectví pro onu knihu skrytou v obalu od mistra Roya. Děkuji vám za pozornost a přeju šťastný lov, snad vám jedno Oko času nechali pod pultem. Tak příjemné čtení a pamatujte: vše, co je i co bude, může padnout do Stínu, pročež Světlo dej, ať Drak znovu vyjede na vichrech čas a ochraňuj nás před ním…

  • Oko světa
  • Autor: Robert Jordan
  • Překlad: Dana Krejčová
  • Série: Kolo času 1
  • Forma: hardback
  • Počet stran: 512
  • Cena: 499 Kč
  • Vydal: Fantom Print, 2012
Boris Hokr (redaktor)

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz



Také si přečtěte:

Ukázku z knihy

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Kupte si Oko světa se speciální 30% slevou, která je určena pouze pro nákupy přes FP či FantasyShop.cz (ušetříte 150 Kč)!