To si člověk říká, že už nebude číst ani kupovat ságy, že na to stejně nemá ani čas ani místo, že jen ten dotáhne do konce toho Martina, aby byl čistý stůl, Eriksonovi se vyhýbá jako čert kříži – a pak toto :) Ona sakra i ta Royova obálka je lákadlo jak sfiňa. Teď si ještě pořídit jednoho z těch prvních vydání Zaklínačů, aby se mohl člověk prsit, že má ve sbírce takové unikum jako dvě různé knihy se stejnou obálkou :) Neví někdo pro koho ten obrázek byl určen prapůvodně?

mantelar: jak rýpal máš pravdu. Ale tady došlo k malému nedorozumění při vydání článků. Samozřejmě, že původní obálky jsou od Sweeta, zmiňuji je i v článku v aktuální Pevnosti (pokud tedy nebereme jako původní ony minimalistické se znakem Kola času, ty se mi také líbí). S Pavlou jsme ovšem probírali nějaké věci přes chat a já jí poslal odkaz na stránku stěmi oblkami, které jsou v odkazu. Tam šlo o to, že v době, kdy se e-booky připravovali, tak se v Čechách začalo opatrně mluvit o znovuvydání Kola času a uvažovalo se právě o těchto coverech (osobně bych je přivítal).

Boris Hokr : tohle dublování obálek považuji za nešťastné. Když jsem zahlédl koutkem oka novou pevnost, první co mě napadlo bylo : „proč sakra píšou o dvacet let starém vydání zaklínače? – to už se definitivně zbláznili?“ A ono jde o kolo času. Je to matoucí…

začal som to kedysi dávno čítať, ale žiaľ asi po nejakej 6 dvojknihe som prestal. bolo to strašne rozťahané. ako by povedal bilbo – maslo natreté na priveľký kus chleba. čo je škoda, lebo by som veľmi rád dočítal a vedel ako. chcelo by to však brutálny zostrih, zhutnenie.
porovnanie s GRRM absolútne nesedí. GRRM je lepší psychológ, jeho postavy sú uveriteľnejšie, ľudskejšie – nespadajú do klišé typu „zúrivo si potiahla vrkoč vlasov“, „tí muži sú tvrdohlaví tupci“.
Škoda… možno raz nejaký dobrý seriál to zhutní a urobí tomu službu…

Díky za výborný text. Určitou výhradu mám jen k tomu, že svět Kola času popisuješ jako středověký. To je možná pravdou z hlediska technologické úrovně používaných zbraní (i když i tohle se v posledních dílech mění), ale celkově je svět Kola času z hlediska kulturního a technologického někde jinde. Viz anglický úryvek jednoho jeho rozhovoru:

„…I dislike the view of the world of the Wheel of Time as medieval. I think of this as the 17th century, as it would have developed without gun powder. Look at the things, I mean, moveable type and printing presses and books are not uncommon and mechanical clocks and a lot of other things. If you look at what's going on you'd realize that we're not looking at a medieval world. We're looking at the 17th century, minus gun powder. “

Ono neztotožňovat jej se středověkem dává smysl už z tohlo hlediska, že historie Jordanova světa je odlišná od naší historie. Sága si koneckonců pohrává s myšlenkou, že Jordanův svět je světem daleké budoucnosti naší Země poté, co náš věk = věk technologie, byl vystřídán věkem magie, který ale skončil obrovskou apokalypsou vyvolanou válkou se Stínem a pokusem Luise Therina opět jej uvěznit v Shayol Gulu. Apokalypsou, jejíž následky se ještě ani zdaleka nepodařilo odstranit.

pro Vlado: Martinovu ságu jsem nečetl, takže nemohu říci, zda je lepší psycholog, ale příkaldy co uvádíš, nejsou dokladem slabší psychologické propracovanosti Jordanových postav. Zuřivé tahání za cop vlasů je zlosvyk jedné z Jordanových hrdinek, ke kterému se uchyluje, když se vzteká (a chceš snad říci, že lidé nemají různé pro ně charakteristické zlozvyky?). To druhé co uvádíš, je příklad určité předsudku a zobecňování, které se samozřejmě u jednotlivých postav v různě velké míře objevuje, avšak je to jen střípek jejich celkové osobnosti (a nevím, ale i v dnešní době době není problém se setkat se spoustou rozšířených předsudků týkajících se mužů a žen ). A ano, Jordan ukazuje, že různé předsudky mohou být v rámci společnosti rozšířený u různých postav navzdory odlišnému původu, výchově či povahovým vlastnostem.

Mužu se zeptat jak jsou popsaný bojový scény? To je pro mě asi vždy kámen urazu těchcle ság..

Bojové scény jsou rozhodně nadprůměrné. Jak jeden na jednoho (občas tradičně, občas popsáno pomocí speciální Jordanovy terminologie, na kterou si ale člověk rychle zvykne a doslova to vidí), tak masové scény a bitvy… to už je pak lahůdka.

Alexi: tím poslal do kopru myslíš to, jak umřel a ještě v nemocnici diktoval scény do posledního dílu, který už nemohl napsat? A mimochodem, Kolo času nemá – ani v dokonené podobě – dvacet dílů.

Už taky plácám z vedra, místo Gemmela si tam pls dosaďte Goodkinda.

Co znamená apokryf nad každým druhým písmenem? Moje chápání slova apokryf je asi nekompatibilní s chápáním autora recenze.

Nevím, jestli jsem ten pravý, který by ti to měl doporučit – Kolo času je pro mě taky srdeční záležitost (ostatně Lothair Mantelar je jedna z hodně, hodně, hodně nedůležitých postav téhle ságy) a nejsem objektivní.

Ale kdybych měl být upřímný, zkusím ti poradit tohle – počkej si na první tři díly a přečti si je. Dostaneš rozumně ucelený příběh (na konci trojky je docela význačný milník), seznámíš se se alespoň letmo se světem a zjistíš, jestli se ti chce číst dál nebo ne.

I děkuju za tip. Pokud fakt lze číst první tři jako plus mínus uzavřený příběh, jdu do toho taky :)

Jednoznačně Jordan. Goodkind má perfektní první dva díly, opravdu perfektní – i když i tam jsou občas narauíš na úlet typu sto stránek mučení hlavní postavy v prvním díle a dvě stě stránek téhož v druhém. Nasazování obojku mužům je tu podobná obsese jako v opačném gardu v sérii Gor. (Perlička: když jsem četl První řarodějovo pravidlo poprvé, koupil jsem si výtisk, kde asi 90 % toho mučení chybělo, prostě chyba tisku, a já si toho nevšiml. Narazil jsem na to až při druhém čtení – a ano, dojem z knihy mi to nijak nezměnilo, takže vlastně ty scény považuju za silně zbytečné). Trojka Goodkinda je zábavná, ale jen proto, že je opravdu akční, nic zajímavého. Čtyřka je prostě divná, pětka místy nechtěně absurdní, v šestce primitivním, ale účinným způsobem funguje kritika komunismu, ale co je dál, je už většinou těžce nečiítelná sračka (vedou Pilíře stvoření, kde je hlavní hrdinka fixovaná na kozu, fakt, nekecám). Navíc Goodkind Jordana dost okatě vykrádá (především ve dvojce a trojce). Ano, Jordan se může zdát zdlouhavý – ale to není problém prvních pěti dílů a od šestky dál je to o tom, že si schovává ty správný masakry a grády na závěr (což byla strategie, kterou Návrat rozsekáním do dvou či tří svazků zabil). Takže za mě jednoznačně Jordan.

Schramm – silně ostražitý jsem od časů Války s Chtorry, kdy jsem zatím poslední díl dočetl někdy na konci střední a na pátý čekám dodnes, daleko po třicítce :)

Chtoři mě přitom chytli tak neskutečně (imo nejlepší postapokalyptika ever) a to čekání bylo tak frustrující, že jsem se tehdy zařek, že nedokončenou sérii už nikdy víc.

Tak jsem si Oko světa pořídil, ale přes veškerou snahu a chytlavé Borisovy texty tady na FP i v Pevnosti jsem se nedokázal přenést přes prvních cca sto stran textu. Každá stránka pro mě byla utrpením (dobrá, scéna s útokem trolloků byla o něco lepší, ale rozbřesk netrval dlouho) a musel jsem se do čtení vysloveně nutit, což se mi už dlouho nestalo. Kniha působí strašlivě rozvleklým, ukecaným dojmem, ovšem bez Tolkienovy poetičnosti nebo Miévillovy obrazotvornosti. Možná se to časem zlepší, ale proč čekat, když je tolik jiných knih ke čtení? Tím nechci říct, že je Kolo času vysloveně špatné, jen už jsem asi moc zmlsaný Sapkowským, Martinem a Abercrombiem… Conanovky jsem měl naopak moc rád, řadím je k nadprůměru v rámci subžánru, proto nechápu že jsou dojmy z Kola času tak diametrálně odlišné. Je to s podivem, ale to i ten Eddings a Feist mě pořád baví víc (i když v tom asi bude značný díl nostalgie). Holt než na Jordana se teda raději vrhnu na Eriksona…