Ziemiański Andzej - AchájaDěj se dělí do třech linií. První z nich se týká samotné princezny Acháji, se kterou to jde hned od začátku od desíti k pěti. Díky intrikám její macechy narukuje do armády, pak ji zajme nepřátelská strana, aby nakonec skončila v kamenolomu. Při tom všem trpí především její citlivá duše, která dostává jednu ránu za druhou.

Dále se setkáváme s písařem Zaanem. Učeného muže v létech probudí z pijácké latergie příchod nájemného zabijáka. Společně se Siriem, mladíkem bez jakýchkoliv skrupulí, si Zaan užívá zbojnické slávy. Jejich společná drzost je přivádí k téměř sebevražedné myšlence; zaměnit Siriuse za ztraceného syna velkoknížete.

Nejvíce světodějná část vypráví, kterak je čaroděj Meredith vyzván bohem, aby se postavil vládci Řádu, nejmocnějšímu čaroději světa, sesadil ho z trůnu a sám se na něj posadil. Při putování se setkává Virusem, bytostí stvořenou padlým bohem. Vedou spolu podivné rozhovory, jež se kromě jiného motají kolem tajemné rasy Zemců, která má brzy vstoupit na jejich svět a zacloumat s řádem světa.

Moderní fantasy – tak se dá označit kniha jako celek, což napovídá již obálka knihy. Stejně tak kresby uvnitř knihy jsou zpracovány v tomto duchu. V dialozích se nešetří vulgarizmy a zároveň obsahuje spoustu dobrých nápadů a myšlenek. Krátké kapitoly a přeskakování děje jsou ku prospěchu dynamiky, takže se kniha dá v poklidu sfouknout na jedno nadechnutí. Oželet musíme důmyslnější intriky a barvitější popisy života a prostředí. To vše padlo na úkor napětí a svižnosti děje, který se žene mílovými kroky k závěru nebo, abych byl přesnější, ke konci prvního dílu.

Svět, v němž se hrdinové pohybují, je tvrdý. Ať už ze strany surové otrokářské společnosti, či ze strany samotných bohů. Anebo šlechty, která je v tomto díle oproštěna od jakéhokoliv romantizování. Ziemiański má talent zpracovat zajímavé a někdy silně ironizující charakteristiky a vnitřní motivy. Ať už je to dáno umem spisovatele či jeho osobními frustracemi, nejsou výjimkou kapitoly, při kterých vám zůstanou ústa v trvalém šklebu. Páchané násilí – nejlépe na nevinných dívkách - zavání choutkami úchyláků z planety Gor (asi nejperverznější ságy světové fantastiky).

Pokud začátek knihy působí přímočaře, s blížícím se závěrem se děj postupně zamotává. Zejména v kapitolách s Meredithem se dočkáme filozofických dialogů o dobru a zlu (občas to trochu přežene, když například odbočí k světovým válkám), až z toho jde hlava kolem. Zajímavé je taky autorovo pojetí šermířství a výcviku. Spíše než o techniku se opírá především o sílu psychiky.

Achája je kvalitní kniha se spoustu dobrých nápadů a příslibem nevšedního zakončení. Co chtít víc?