Všichni víme, že Xaverius Hawk je ze všech záporňáků a bídáků celého multiverza záporňákem a bídákem ze všech nejzápornější a nejbídnější.

Stejně tak všichni víme, že ve srovnání s Kováři rovnováhy je lilie kanálním plevelem a vše, co by mohlo narušovat jejich pověst bezúhonné, vše zachraňující organizace, jsou podlé úklady nepřátel. A pokud máme dost rozumu, uvědomujeme si, že s rozdělením stran na černou a bílou to nebude tak docela jednoduché a pravda bude někde venku. Což o to, že někteří čtenáři i autoři hru na hodné a zlé chlapce (a dívky) přímo vyžadují.

Jiří Walker Procházka mezi ně nepatří. Přestože pro vyprávění o jednom Velkém Maléru zvolil černobílost ze všech nejčernobílejší, nepřehlédnutelně ji doprovází ironickým úšklebkem. A vzato kol a kolem – skutečně si nebere servítky. Namísto toho předhodil čtenářům příběh plný „nasíracího potenciálu“: Dlouhý černý úsvit je pro Kováře rovnováhy podobně osudový, jako byly Reichenbašské vodopády pro Sherlocka Holmese. A duch crazy komedie režírované Tarantinem truchleníchtivé fanoušky série rozhodně nepotěší.

Samotný příběh se, i se svým podáním, dá definovat třemi slovy. Rychle. Temně. Zběsile. Každá mise se zvrhne, nezáleží, zda se jedná o misi v alternativní Africe, nebo o první rande. Každou hlášku následuje ještě třeskutější bratříček či sestřička.

Dlouhý černý úsvit se nese na vlně prakticky ničím nepřerušované, až psychedelické akčnosti. Na scéně se sem tam mihnou i staří známí z předchozích dílů. Pár jen proto, aby udělalo čtenářům pá-pá, několik z nich pouze procupitá po scéně pro zdání komplexnosti a ti ostatní příběh nakopnou směrem k dalšímu vývoji. Vše prostupují tuny akce, brutálního násilí, černého humoru, smyslu pro detail a ironie, která buď bude nekonečně iritovat, nebo způsobovat záchvaty smíchu ve chvílích, kdy se skutečně není čemu smát – protože smát se je lepší než plakat.

A dojde i na epiku, prokládanou tisíci nejrůznějšími narážkami. Některé pobaví, další odrovnají, jiné zas povedou k marné touze mít k dispozici autora, obsah nočního stolku velitelky Nerix a čas prostě jen experimentovat.

I Nerix ví, že při náročném výslechu musí subjekt dostat možnost chvíli vydechnout, vzpamatovat se, než začne další kolo. A jediné, co chybí opravdu zoufale, jsou chvíle klidu.

Hrdinové je nemají také, pravda, ale ti je ani nepotřebují.

Na rozdíl od čtenáře, na kterého se vše hrne horem, spodem a ještě ke všemu ze stran. Výsledek: subjekt téměř v bezvědomí, otupen nánosy událostí, překotných změn, krve, umírání a slovních verzí tarantinovských vizuálních orgií. Zejména pokud se snaží Dlouhý černý úsvit zhltnout na posezení, jak se na vlakovku sluší a patří.

Kniha by se dala prostě a jednoduše nazvat danse macabre Agenta JFK. Jiří Walker Procházka nasadil vrcholnou formu. Což krom lorda X-Hawka ocení zejména fanoušci jeho stylu (stylu všech výše zmíněných pánů).

Sérii opanovala univerzální pravda: multiverzum je zlé, lidé jsou zlí, hodní jsou jen černí jestřábové. A nyní je jen na čtenářích a autorech dalších dílů, jak se s touto změnou statutu quo poperou. Přece jenom – svou sérii si musíme zasloužit.

Nejdelší noc v dějinách Agentury začíná. Likvidací nejschopnějších agentů se roztáčí kolotoč konspirací, vražd, podrazů i brutálních soubojů. Dochází k prolínání paralelních světů, v regulérní válce v podzemí Švýcarska padají sestřelené Black-Hawky… To vše je pouhá předehra k rozhodující bitvě o myriády paralelních světů. Hrabě X-Hawk si převedl agenturní heslo „Svůj svět si musíme zasloužit!“ na strohé: „Existuje jen můj svět – a ten si vy nezasloužíte!“ A učinil vše pro to, aby to byla pravda. Dokáže John Francis Kovář a jeho přátelé zachránit Agenturu? A vesmír? (anotace)

• Dlouhý černý úsvit
• Autor: Jiří W. Procházka
• Překlad: –
• Série: Agent JFK 27
• Forma: paperback
• Počet stran: 248
• Cena: 219 Kč
• Vydal: Triton, 2012

Přečtěte si recenze na další díly Agenta JFK.