Barbar Conan

Již od dětských let Conan toužil po jediném – stát se válečníkem. Jeho výcvik je však přerušen vpádem bojovníků pod vedením Khalara Zyma, dobývajícího barbarské kmeny, aby opět spojil masku, magický artefakt bájných nekromantů. S její pomocí vzkřísí zesnulou ženu, plus bonus – stane se bohem. Neváhá proto likvidovat všechny, kteří mu stojí v cestě. Udělal však jednu osudovou chybu – nepřesvědčil se, zda mladý Conan zemřel. Z mladíka se vlivem času stal chlap jako hora s tváří havajského herce Jasona Momoy. Jeho jedinou motivací je pomsta, nejlépe řádně krvavá a bolestivá. Náhodnou záchranou Tamary, atraktivní kněžky s žádanou „ryzí“ krví, se mu naskytuje jedinečná příležitost.

Každého fanouška a obdivovatele původního Barbara Conana režiséra Johna Miliuse jistojistě zajímá, jak si Momoa vede v porovnání s železným Arnoldem, pro něhož byla role barbara první větší příležitostí a díky níž odstartovala jeho obdivuhodná kariéra akčního hrdiny. Musím říct, že překvapivě dobře. Nejenže mu ohánění se chladnou ocelí věříte mnohem víc než prkennému Schwarzeneggerovi, Momoa své postavě vdechl pořádnou porci barbarské duše. Jeho Cimmeřan není jen horou svalů a ve chvíli, kdy se uprostřed boje zašklebí, není těžké si jej zamilovat. Jason byl skvělý jako Khal Drogo, teď je skvělý v roli Conana. Vsadím se, že by se mnou Robert Ervin Howard, barbarův spisovatelský otec, nadšeně souhlasil.

Ve všech ostatních aspektech však Conan za svým předchůdcem zaostává o několik délek koně praštěného řetězem. Hlavní viník je jasný – rutinér Marcus Nispel. Tento klipař bez talentu vyprávět ucelený příběh sice natočil svůj nejlepší film (po takových „hitech“ jako byly hororové remaky Texaský masakr motorovou pilou a Pátek třináctého nebo prachbídné Cestě bojovníka, nešlo o nic těžkého), přesto je Barbar Conan těžký průměr bez jakéhokoliv nápadu. Samotným jmenováním Nispela na režisérskou sesli Conanovy naděje značně devalvovaly, a proto se na jeho nástup do kin nevztahovala nijak velká očekávání.

Logikou snímek připomíná ementál, avšak mnohem víc než množstvím chyb Barbar Conan uráží jejich hloupostí, s jakou se nesetkáme snad ani u amatérských kraťasů. Noc přejde v jasný den během několika záběrů, rychlost Conanova cestování po Hyborii je srovnatelná s Top Gunem nebo Green Lanternem a kupa, kupa dalších… Nemluvě o tom, že o kouzelnou Miliusovu fantasy poetiku Nispel ani nezakopl, a akci, od níž bylo možné si alespoň něco slibovat, většinou pohřbil nešikovným střihem a zběsilou kamerou.

Na jeho režii však přeci jen nalezneme nějaké pozitivum. Například dobrou výpravu a casting. Stephen Lang si po Avatarovi zahrál dalšího záporáka s chutí, Rachel Nichols je skvostná (obzvláště nahoře bez), snad jen postava Rose McGowan byla poněkud zbytečná. Další, co se Nispelovi (nebo jeho režisérovi trikových sekvencí) celkem povedlo, je samotné prostředí Hyborie. Působí živě a funguje ve všech rovinách – od chladných končin barbarských kmenů po nehostinnou poušť. Sympatické je rozhodně také ono jemné testosteronové ultranásilí a špetka mužského šovinismu, bez nichž by Conan nebyl správným barbarem. Prsty v nose, koňomobilová honička a svižná první půlhodina vládnou.

Těchto pár kladů však nevyváží Nispelovy hříchy, jichž se na Conanovi dopustil. Ve srovnání s nimi obstává i jednoduchý a přímočarý scénář, snad z pera třináctiletého fanouška Dračího doupěte – ostatně literární prapůvod Conana představuje brak toho nejtěžšího obouručáku (použít slovo kalibr, když jde o sword&sorcery?). Za angažování Nispela by však někdo zasloužil vystavení průvanu, pověšený za varlata.

Pád do hlubin zapomnění by měl očekávat také Tyler Bates, autor hudebního doprovodu, který do diváka násilím hustí ostré smyčce a divoké rytmy, nepokusil se však zkomponovat jediné téma schopné nést příběh. Snad aby nemusel být srovnáván s legendární hudbou Basila Poledourise (a přitom by bylo mnohem působivější, i kdyby jeho soundtrack alespoň trochu vykradl).

Mnohem více než stejnojmenného předchůdce z roku 1982 letošní Barbar Conan připomíná hloupoučkou Rudou Sonju nebo sequel prvního Conana – Ničitel Conan. Nepomohl ani Jason Momoa, snad nejlepší možný představitel hlavního hrdiny. Právě díky němu však přejme snímku finanční úspěch – opak by pravděpodobně představoval výraznou stopku v jeho kariéře (tak jako kdysi Kull dobyvatel pro Kevina Sorba), což si tenhle sympaťák rozhodně nezaslouží. Jistě nebudu samojediný, když bych jej v Conanově roli rád viděl znovu. S lepším režisérem a scénářem. Pokud si pokračování vysloužil i loňský, ještě o třídu horší Souboj titánů, mohl by i Cimmeřan.

Režie: Marcus Nispel
Scénář: Thomas Dean Donnelly, Joshua Oppenheimer, Sean Hood
Hrají: Jason Momoa, Stephen Lang, Rachel Nichols, Ron Perlman aj.
Premiéra: 18. 8. 2011

Josef Horký (redaktor)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz