Čtečka - úvodník

Předem varuji, že se tu nebudu rozmachovat nějakými technickými parametry, které bych stejně sprostě překopírovala z nějakého e-shopu výpočetní techniky. Mně stačilo ke štěstí zjistit, že ta plochá černá destička, kterou transportuji v tašce, se jmenuje Booken Cybook Odyssey a stojí bratru tři a půl tisíce. Návod v angličtině se týká pouze toho, jak čtečku zapnout, jak ji připojit k počítači a zbytek – sedni a pátrej. Ještěže je ve volbě jazyků v přístrojku také čeština. Tím bude experimentování jednodušší.

Jako první krok se tedy hned po příchodu domů registruji na webu Adobe a z e-shopu Palmknih (kterým tímto velmi děkuji za zapůjčení čtečky) si stahuji tři knížky zdarma, první díl trilogie o kapitánu Báthorym a dva JFK. Což mne přivádí k první úvaze. Jelikož preferuji angloamerickou literaturu a ta československá je u mne ne na druhé, ale spíš až na třetí koleji, jeví se čtečka jako dobrá alternativa k tomu shromažďovat a číst čas od času i autory tuzemské a těsně zahraniční. Protože chyba není v nich, píší dobře, chyba je spíš ve mně, že je většinou podceňuji. Čtečka tedy může zafungovat jako můj osobní bořič československé­ho mýtu.

Ďuro Červenáku, volím si tebe! Jako první tedy čtu Strážce Varadínu a žongluji při prvních stránkách s nastavením čtečky. Vykreslení písmenek je parádní, jen při bližším pohledu je vidět „duchy“ předchozích stránek, ale to spíš posiluje dojem z „knihy“, protože tam se i toto při užití tenčího papíru může stát. A noční režim, kde člověk vidí doslova bílé na černém, je už jen laskavou vychytávkou. Také nastavení písmenek je více než velkorysé, od miniblech pro ostříže až po obřiska pro sleponě. Fontů pro změnu je jen pár, fanoušci patkového i bezpatkového písma si najdou to své, ale kdo chce víc tunit než číst? Hezoučkou, ale ne zase tak důležitou vychytávkou je i načtení obálky vždy, když pokračuje člověk ve čtení. A ani v černobílé neztratila obálka od Michala Ivana své kouzlo. Můžeme si i nastavit automatické otáčení stránek, ale já, která si ráda nechávám suverenitu v tempu svého čtení, si tuto pomůcku nezapínám.

Dvouapůltý den držení čtečky ve své moci zažívám první dost silné znepokojení. Nabíjím čtečku z počítače, na displeji ikonka čtečky, kabelu a počítače a nahoře v záhlaví pokojné „Připojeno pomocí USB“. Fajn. Asi už je to nabitý, říkám si, tak čtečku odpojím od netbooku a ono ejhle, hláška tam stojí stále jak vytesaná a na čudlíky mašinka nereaguje. A jéje, zmrzli jsme. Návod jsem si blbec nechala doma, takže jdu hledat pomoc na internetu. Jenže na slovní spojení „cybook odyssey hard reset“ nenacházím nic. Většinou to bývá kombo různých tlačítek, tak mačkám tlačítko menu plus otáčení stránek, start plus menu…a pak si říkám, vždyť i obyčejný počítač se natvrdo vypíná dlouhým stiskem startovacího buttonu. Dělám totéž čtečce a ta se s metaforickým povzdechem ve stylu „to ti to teda trvalo…“ restartuje. Napichuji znovu na počítač, abych zkusila, zdali strojek zase vtipně nezamrzne, ale místo toho mi Windows nabízejí formátování vyměnitelného disku. Nemaje zrovna čerstvě v paměti, jestli tohle písmenko patří paměťové kartě nebo samotné čtečce, kliknu na OK. Samozřejmě formátuji čtečku. Takže následuje znovunaládování knížek za tiše ironického blahopřání sama sobě k naprosté idiocii. Nicméně čtečka se tváří, že už zlobit nebude. Párkrát se mi taky stane, že zavadím bříškem dlaně o displej a on se mi otočí. Jaksi to nejde bez zapnutí akcelerometru vrátit zpět. Ověřuji si však, že tento reaguje radostně rychle.

Lehké zklamání pociťuji vůči soupeření formátů. Když jsem zaregistrovaná na nejmenovaném e-shopu s e-knihami, nemám šanci do cybooku po zakoupení narvat své oblíbené francisovky. Tak snad se někdo umoudří a i můj nejoblíbenější detektivkář se dá sehnat i v jiném formátu než pro Wooky. Zatím se musí uskrovnit v mobilu s Androidem. Tak snad někdy… v budoucnu…

Velké plus má u mne strojek ovšem za svou úžasnou přenositelnost a lehkost. Musím souhlasit s těmi, kdo si dokážou představit čtečku narvanou ságami anebo tlustospisy, které ve své fyzické formě mají kolem tisíce stran. A že takových děl najdeme! Navíc téměř každý časem zápolí s nedostatkem prostoru na nové knížky, někdo to řeší masivními výprodeji, někdo charitativní návštěvou místní knihovny. A co naplat, držet takový Kantos Hyperionu hodinu v ruce v tramvaji, to vám zápěstí budou vyčítat ještě následující den.

Nejste-li tedy tolik fixovaní na formu knihy, ale spíše na obsah, čtečka se stává favoritkou. A navíc, když člověk balí na dovolenou, kde si chce taky něco přečíst, tak už nemusí mumlat: „Tak ještě s sebou vzít jednoho Kinga, jednu Neomillnerovou, jednoho Pratchetta, jednoho Kulhánka…“ ale jenom: „tak ještě s sebou vzít tu čtečku…“ a všechny výše zmíněné mít na jednom místě. Jako fanynka komiksů ale samozřejmě žehrám nad tím, že se nedají v černobílé čtečce číst komiksy, nebo respektive asi by nevypadaly nijak úžasně. Samozřejmě jsem seznámena s tím, že už existují i čtečky či tablety s barevným displejem, jenže při úrovni výpravy tuzemských komiksových nakladatelství v tomto případě stejně stojí za to mít tituly v knižní podobě.

Poslední záležitostí, kterou chci vyzkoušet, je zadávání záložek, anotací a poznámek. Záložek může člověk použít v knize několik, anotaci zadá označením textu přetažením a při zadávání poznámky je k dispozici i diakritika. Pro recenzenta, který si před napsáním dělá poznámky o různých pasážích textu, je to samozřejmě výborná záležitost oproti vpisování do výtisku bez trvalých následků. Poznámku jde ale jen editovat, nikoliv zobrazit.

A pak už jenom čtu, čtu a čtu…

Co naplat, bránit se už je zbytečné, čtečka by u mne svoje uplatnění našla a odkonzervování je tak úspěšně dokonáno. Samozřejmě má své mouchy jako každý jiný přístroj, ale i papírová kniha je na kdeco choulostivá. Mé nadšení ale samozřejmě není tak fanatické, abych všechny své dosud nabyté papírové knihy rozdala či prodala a přešla na ryze elektronický režim. Pokud bych ji dostala jako dárek, potěšilo by mne to. Pokud bych si ji měla sama za sebe koupit, tak to bych asi stále ještě hodně váhala.

Vendula Brunhoferová (redaktor)

vendula.brunho­ferova@fantasy­planet.cz





Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.