První dojmy čtenáře, kterému kniha očividně sedla. Jako bych se viděl, když píšu o něčem co mě baví :)

Soudlě dle „masakrální a krutopřísná akce“ (už mi tu chybí jen slovo hustodémonská) bych Honzu Všimného tipoval na mlaďocha kolem 20 let. Na tom samozřejmě není nic špatného, jen vlastí zkušenost, že když od dvaceti let uplyne dalších dvacet, tak už ty masakrální knihy nejdou tak dobře do hlavy jako za mlada, alespoň u mě. Asi proto mi hodně sedla Vyhlídka na věčnost, která už té samoúčelné akce nemá tolik a je tam i něco ze života.

Každopádně abych nebyl za kritika, co to nečet a žvaní o tom, tak (ne ještě sem tam nebyl abych nakouk), knihu s nějvětší pravděpodobností pořídám. Už jen proto, že je FK český autor a ty je potřeba podpořit.

Já to také nečetla, ale jakkoli je akce masakrální a krutopřísná, je i logická? To je totiž kámen úrazu většiny takových masakrálně-krutopřísných a hustých akcí typu „mazec, masakr.“
Jako třeba když se hrdinové brodí v krvi, je tam tolik mrtvých a patřičně ohraničené místo, v němž by se v té krvi mohli brodit?

Mam precteno a souhlasím s recenzi i s nazvem je to fakt hustej narez. Ten konec me zabil. Nemuzu se dockat pokracovani.

Dá se to číst bez znalosti jedničky? A není to tak trochu jako Noční klub? Ten se mi nelíbil, násilí mi nevadilo, ale bylo tam často úplně neopodstatněné. Nechápala jsem, proč nějaké postavy zemřely pomalu a brutálně, když mohly zemřít rychle a padouchové se jejich pomalou likvidací v podstatě zdržovali (ale zase tam nebylo, že by si to ti zlouni užívali – aspon ne v první půlce knihy).

„Tak a tady začíná to, co by nezvládl ani Kulhánek, kdyby měl na knihu deset let. Naprosto masakrální a krutopřísná akce, kdy se hlavní hrdinové brodí po kolena v krvi, sebejistě se zbavují Kartanů …“ a tady končí objektivní před recenze, dál asi nemá cenu číst. Knihu jsem ještě nečetl, četl jsem jedničku, která mě moc nezaujala, resp. přečteno, dobrý ale nečetl bych znova. Na dvojku jsem samozřejmě zvědavý. Jenom mi přijde trochu divné srovnávat JK a FK, když je zřejmé že FK má v JK inspiraci.

"Naprosto masakrální a krutopřísná akce, kdy se hlavní hrdinové brodí po kolena v krvi, sebejistě se zbavují Kartanů …“…což právě není u dvojky tak úplně pravda, autor prvních dojmů byl asi v euforii když to psal.
Ve srovnání s jedničkou, kde se to tluče od začátku do konce je dvojka v akci pozvolnější a promyšlenější a dle mého názoru o třídu lepší kniha.

Pro mě je tenhle typ knih super oddechovka, kterou jde číst skvělě v MHD protože se člověk do akce snadno začte a nemusí u toho přemýšlet. Případně po Kulhánkovi, Kopřivovi apod. sahám, když nemám chuť číst nic nového a přitom mám chuť něco číst nebo na dovolenou.
Vesměs můžu říct, že až na pár vyjímek, jsou právě tyhle autoři ty, jejich knihy čtu vícekrát, narozdíl od ostatních knih. Vládce strachu už bych ani repeta nespočítal :)

Souhlas s rozdíly mezi díly ..... první mi místy přišel až moc prvoplánový, že Kotleta tlačí až zbytečně moc na pilu a často byla akce pro akci a hlášky pro hlášky. Dvojka je mnohem lepší, protože to co bylo dobré si uchovává, a těchto necností se vcelku autor vystříhal. Jinak mi to připomíná…když už…Vládce strachu. NK max tím, že jde o upíry, ale chybí tam vývoj hlavní postavy což je pro mě základ NK, CK mi to nepřipomíná už prakticky ničím, o Patejlovi ani nemluvě.

Patejl je typická „one-man show“ aneb Nepotopitelný potap proti celému světu za jeho záchranu:-)))))), vše ostatní je křoví (Merlin, Veronika a Elvírka prominou:-)))), a já tam fakt nějaké styčné body nevidím, resp. to už je stejně vidím třeba i v Bajajovi:-))))) ..... s CK to má společnou taky jen tu invazi emzáků na Zemi, ale to je v kde čem … tématicky už by to spíš inklinovalo k Čtyři v tanku a pes … i když je to jen OTéčko a je jich 1 1/2:-))))))).

Ale jinak ať si tam každý najde po čem jeho duše a srdce touží, já jsem v tomto trochu asi natvrdlej, a dodneška mi taky nedošlo, jak někomu může Vyhlídka připomínat Asfalt;-).

Vyhlídka právě že Asfalt ani zdaleka nepřipomíná, to je její největší problém ;-)

My na to koukám každý z jiného pohledu, což jsem pochopil až z posledního postu :-)
Já nesrovnával knihu jako takovou (děj), ale právě ty řekněmě styčné body ve smyslu, čemu FK dává poctu jak uvádí on nebo z čeho jen kopíroval jak to mohou vidět ti, co znají knihy JK.

Mimochodem včera jsem znovu rozečetl Divoké a zlé, a protože mám FK v čerstvé paměti, tak za sebe musím zůstat u tvrzení, že Jiří Kulhánek je daleko za ostatními. Po první 50 stranách jsem se znovu jako před lety lámal smíchy, mrazí mě při zvratech děje a žasnu nad drobnými nápady.

Já bych naopak řekl, že štěstí, ale to už je úhel pohledu každého soudruha:-))))…ale u obou knih jsem rád, že je mám, četl je, ne jednou a určitě není všem dnům ještě konec:-).

To Herne … mně vůbec Patejl přijde jako nej postava celé české sci-fi/fantasy, a ač děj občas Mistrovi:-))))) zahapruje, tak je to pro mě pořád to nej, to je marný. Podobně oblíbenou postavou, byť jiného ražení, je pro mě snad jen Logan Devítiprsťák, a pak nikdy ničím nepřekonaný životní vzor, Mrakoplaš:-))))).

Smrt Tobiáše jsem málem obrečel také. Štěstím ..... já nic neřek:-))))

„Tak a tady začíná to, co by nezvládl ani Kulhánek, kdyby měl na knihu deset let. "
Chachá. Ani náhodou. Věta měla znít: "To by Kulhánek zvládl, kdyby měl deset let.(věk)“
Přečetl jsem oba díly, a Kulhánkovi nesahají ani do pasu, a to jsem v pokušení psát ani po kotníky.
Ale každému se líbí a vyhovuje něco jiného. Jinak souhlasím s Kheynom.