Prosím, představte se

Kdo ještě neměl tu čest setkat se s předešlými díly krásné, vskutku atmosférické počítačové hry z dílny Piranha Bytes a prahne po vyplnění této mezery ve vzdělání, nezbývá, než mu poradit jen jedno – zahrát si první a následně i druhý díl a vychutnávat, vychutnávat, vychutnávat. Příběh, hudbu, atmosféru. Jen vás varuji: lze si vypěstovat slušnou závislost. Ale pokud patříte mezi ty, jak já říkám, „rychlokvašky“, kteří mají nejradši to, co po jednom výstřelu leží nehnutě na zemi a na nějaký ten ucelený příběh a sáhodlouhé dialogy zvysoka kašlete, začněte rovnou třetím dílem. Není v něm ani zbla dlouhých, nudných a nicneříkajících dialogů, na ucelený příběh můžete zapomenout. Pakliže se vám to líbí, směle vpřed a nandejte to těm skřetům, jen co se do nich vejde!

Příběh, dají-li se tak vůbec nazvat odlesky a záblesky různých nepravidelně na sebe navazujících událostí, začíná ve chvíli, kdy se vy, jakožto neohrožený bezejmenný hrdina, ocitnete uprostřed vesnice na pobřeží Myrtany, země, která je už po několik dlouhých let stále pod nátlakem útočících vojsk skřetů. Vesnice Ardea není výjimkou. Skřeti mají za své otroky spoustu zbídačených lidí. Srdce našeho chrabrého reka opět poskočí a ve snaze zachránit podrobené obyvatele se vrhne s mečem vpřed zachránit nebožáky. A tím jste i vy vrhnuti nemilosrdně vpřed. Jako dítě, které se učí plavat a nedosáhne na dno, měla jsem i já ze začátku problém s rozkoukáním se, ale za pár minut jsem se naučila šlapat vodu, přestala polykat andělíčky a zvykla si na nové ovládání, které mi způsobovalo první okamžiky značné obtíže. Víc již neprozradím, abyste i vy měli ten dobrý pocit po úspěšně vybojované bitvě rozporuplných pocitů, začínající nevinně – odlišným ovládání a povedeným grafickým zpracováním v kombinaci s megalomanskými nároky na váš počítač, kterou se teprve rozpoutá válka, kde se proti sobě střetnou dva lišící se názory, ale jaké, na to musíte přijít sami, pokud budete číst dále.

Toho bohdá nebude, aby král RPG z boje utíkal

Stejně jako kdysi v bitvě u Kresčaku Jan Lucemburský, umírá i Gothic hrdinně s hlavou vztyčenou. Vlastně neumírá Gothic jako takový, ale „pouze“ jeho neopakovatelná atmosféra a jedinečnost, zkrátka vše, s čímž byl kdysi tak pevně spjat a kvůli čemu byl tak opěvován. Srdce mu proklálo hned několik faktorů – uspěchané vydání a s tím spojené nesčetné problémy se spouštěním, instalací a hraním, přechod vývojářů Piranha Bytes k novému distributorovi, změna systému boje, grafického zpracování a v neposlední řadě i totální překopání příběhu, který se zvolnil a zjednodušil ve snaze vyrovnat se největšímu konkurentovi – TES IV: Oblivionu, čímž Gothic ztratil i tu poslední špeku originality a stal se stínem jiných, úspěšnějších RPG. Nové hráče možná dokáže uspokojit, avšak ty, jež zažili éru prvního Gothicu, pohlíží na tento díl skrz prsty. Nebýt nádherné hudby, která se snadno vyrovná i velkým a pompézním soundtrackům z velkofilmů a dokresluje prázdná, holá místa anonymního světa, nevím, jak by to dopadlo. Všemi póry na mě dýchá neskutečná komerce a snaha zalíbit se, a to je k pláči. Náznaky atmosféry, vydobyté nádhernou grafikou, shazuje zasekávání po příchodu do městečka či větší vesnice, a ve chvíli, kdy se na scéně objeví větší počet objektů, máte i na silných strojích pocit, že sledujete slideshow.

Boj ala Chuck Norris

Jak už jsem zmínila výše, systém boje se změnil. Totálně. Sama jsem byla zastáncem starého principu, kdy jste si museli dávat pozor na přesné načasování, avšak většině akčněji laděným hráčům se ovládání nezamlouvalo, a tak bylo ve třetím díle pozměněno. Musím však uznat, že jak jsem se tohoto zmodernizování bála, nedopadlo to vůbec špatně. Hlavní hrdina točí mečem jako pravý mistr šermíř a boj je tak velice efektivní, bohužel částečně ztrácíte radost z každého skoleného protivníka, protože jich na jeden jediný klik zabijete rovnou tucet. Každopádně konzumní hráči vyžadující bezbřehou akci a hektolitry krve budou absolutně nadšeni.

A to už zabředáváme do dalšího tématu a tím je grafické zpracování. Na první pohled naprosto uchvátí, ale perfekcionalistické hráče navyklé na téměř dokonalý Oblivion příliš nepotěší. Hra potřebuje doladit. Chatrče, kterými prorůstá tráva, jsou jen začátek, nemluvě o kusech nábytku bez textur či levitujících kamenech. Jako zastánce série přivírám očko, jako kritik nemohu. Vzato kol a kolem, mohli si s tím více pohrát.

Nerudní obyvatelé Myrtany

Jak jsme byli zvyklí v předchozích dílech bavit se s každým a získávat tak potřebné informace, v Gothic 3 je to jinak. Můžete se bavit pouze s vybranými osobami a poklábosení s otroky, lovci či rebely je nemožné, vždy vás odeženou nějakou jednoduchou frází. Zamrzí též dosti osekané dialogy, které byly stěžejními pilíři celých předcházejících dvou dílů a jejich absence je hodně znatelná. Obzvlášť když vás postava odbude jednou větou, zrovna když zoufale potřebujete více indicií pro splnění úkolu. Nezbývá než se ploužit světem a doufat, že si vás řešení najde samo. Nejvíce dokáže otrávit hledání skryté lokace při pochodování jednotvárnou pouští. Na druhou stranu vás postavy většinou samy zavedou na místo určení.

Kol a kolem

Omluvte mne za vskutku spontánní reakce, na Gothicu totiž je paradoxně více pozitivních věcí než těch negativních. Vše záleží na úhlu pohledu. Někomu se líbí to a někomu zas ono. Zkrátka vyhovět nemůžeme každému. To by si měli uvědomit právě ti pánové, jež se na utváření Gothic podíleli a podílí, měli by jej přestat tlačit do zrádného středního proudu, aby ho tam hrdinně potopili. Gothic nikdy nebyl doménou konzumních hráčů – a to bylo jen dobře. Prosím tedy, nepodsekávejte nohy hrdinovi, jež nechtěl být ničím jiným než svým.

Celkové hodnocení

Pakliže chcete hodně muziky za málo peněz, Gothic 3 je ta správná volba. I přes všechny nedostatky se lze dopracovat k závislosti, problémy s kompatibilitou byly vyřešeny sérií opravných patchů, hudba jímá srdce, grafika vypadá opravdu kouzelně a kdo holduje volnějším příběhům s mnoha možnostmi, má vyhráno.

70%