 |
 |
 |
 |
Hned první příběh nazvaný prostě Tomáš připraví čtenáře na to, co bude následovat. Do školy se totiž vrací některé slavné mrtvoly, ale znalost českých dějin není příliš silnou stránkou ani studentů, ani učitelů. Děj se skutečně zcela podřídil výchozímu nápadu. O Polibcích byla řeč výše, následují Spolužáci, kteří jsou zajímaví především možnostmi interpretace. Buď se učitel „jen“ zbláznil, nebo pochopil, že lidská existence může mít více dimenzí. Pointa sice není nová, podobný nápad byl naznačen například již v legendárním GitS nebo SEL (1), nicméně závěr příběhu mne překvapil. Oproti ostatním příběhům tu téměř není zastoupen onen primitivní smysl pro humor, typický pro zbytek sborníku, což je ovšem dáno jednak tím, že příběh obsahuje nejvíce textu, druhak tím, že Spolužáci prostě nemají být humornou historkou.
Dalším příběhem jsou Sestry, které jsou modelovým příkladem kombinace nestvůr, školního prostředí a zlého smyslu pro humor (2). Příběh může být chápán jako metafora pro všechny „divné“ nebo „odlišné“ spolužáky, kteří se stávají terčem pozornosti těch průměrných, včetně brutálního vyústění. Autoři povolili uzdu své fantazii, takže se v příběhu objevuje dvouhlavá sestra, kluk, který má místo hlavy chobotnici, a policejní psi, kteří nosí kompletní uniformy, včetně obušku. Příběh Šikana je pak českou, nepříliš povedenou variací na Beavise a Butt-heada, která se obešla bez jakýchkoli dialogů. Smát se u ní mohou pouze psychopaté. Následující Stroj je ad absurdum dotažená kritika všech tělocvikářů, pro které nic důležitějšího než tělomrskačství není, přičemž si troufám tvrdit, že každý čtenář se v životě alespoň s jedním takovým setkal.
Nejlepším příběhem sborníku je však Vejška, která si bere na paškál přípravu na přijímačky na vysoké školy i úroveň nově otevíraných oborů… aneb co všechno lze s lidským tělem udělat. V takovém světě bych skutečně žít nechtěl. Zlý humor není přítomen, příběh je vtipný právě absurditou celého světa, ve kterém se z lidí stávají nejrůznější předměty.Prvoplánový smysl pro humor je přítomen jen v některých příbězích (Tomáš, Šikana), v ostatních jsou sice šílené nápady přítomny také, ovšem příběhy dávají smysl a jsou spíše ad absurdum dotaženou kritikou některých negativních jevů přítomných na každé střední škole. Všechny příběhy mají společnou ještě jednu zásadní věc – příšery vidí jen čtenáři a studenti, nikoli učitelé nebo jiní dospělí. Proto je sice polský spolužák obří žába, avšak dospělí v něm vidí jen „trochu zvláštního“ studenta, což je docela dobrý nápad, protože vnímání dospělých a středoškoláků je posunuté (sice to platí hlavně o dětech, nikoli o puberťácích, ale nevadí). Samozřejmost, s jakou postavy komiksu berou pro čtenáře naprosto šílené jevy, nejvíce ze všeho připomíná mangu Spirála, která je také plná bizarních jevů (např. středoškoláci se mění ve šneky, ale nikdo s tím nic nedělá).
Co se týká výtvarné stránky, slovy klasika, tady nešlo nad čím plesat. Barevná obálka působí nanejvýš poloprofesionálním dojmem, nicméně je na ní alespoň jedna postava z každého příběhu, takže si potenciální čtenář může udělat alespoň přibližnou představu o tom, co ho čeká. Nezvládnuté obálky je škoda, myslel jsem si, že se vydavatelství od doby prvního Vějíře poučilo (schválně srovnejte úroveň prvního a druhého sborníku české mangy), kroku zpět nerozumím, protože právě obálka vytváří první dojem. Nemusím snad dodávat, že to může být často také dojem poslední.
Zbytek komiksu je černobílý. Perokresba je snad záměrně neumělá (ačkoli od Polibků je patrný posun k lepšímu), stínování je dosaženo šrafováním, celek působí „hrubě“. Proporce nejsou zcela zvládnuté (místy je to dost úlet) a co se týká oblečení, na znázornění skladů a záhybů textilií raději zapomeňte. Alespoň pozadí je propracované – v rámci možností. Buď je to dáno neumětelstvím Jiřího Tesaře, nebo je tento styl školních malůvek zvolen záměrně (pak ovšem dobře plní svůj účel). Asi nejlépe v tomto ohledu dopadly Vejška a Sestry.
Vydavatelství Yatun je malá, nová česká společnost, která se snaží vydávat především mangu (např. Rappa nebo sborníky české mangy Vějíř, Vějíř 2) a české komiksy (například Město věží nebo Pírka osudu). Nejnověji dalo příležitost bratrům Tesařům prezentovat svůj – mírně řečeno neobvyklý – náhled na svět. Výsledkem není ani tak undergroundový, jako spíše amatérský sborník nazvaný Gymnázium příšer. Kdyby tomu odpovídala alespoň cena, ale za v přepočtu zhruba deset lahváčů (139 Kč) nevím, nevím. Pokud bych si měl vybrat mezi tímto sborníkem a třeba podobně trhlou, tématicky podobnou, hororově laděnou a rozsahem dvojnásobnou mangou Spirála, která je pouze o 40 Kč dražší, bral bych Spirálu všemi deseti.
Celkově vzato je tak Gymnázium příšer nanejvýš průměrným českým komiksem.1) GitS je akronym pro Ghost in th Shell, SEL je akronym pro Serial
Experiments Lain.
2) Ve stylu „And I thought my jokes were bad“.
Chodit na střední školu není žádná legrace. Zvlášť když máte za spolužáky mrtvé prezidenty, kouzelné žáby nebo lehce nepříčetná siamská dvojčata. Studium vám nijak neusnadní ani tělocvikářka, která zvyšuje výkonnost svých žáků důmyslnými přístroji, či mladý profesor, jehož pronásledují duchové z jeho studentských let. Ještě, že se můžete uklidňovat výhlídkou na dobu, kdy odsud odejdete a půjdete pracovat, třeba jako telefon nebo věšák na kabáty. Střední škola prostě není normální prostředí, a proto nejsou normální ani příběhy v této sbírce. (anotace)
- scénář: Antonín Tesař
- kresba: Jiří Tesař
- vazba: paperback
- počet stran: 112
- cena: 139 Kč
- vydal Yatun, 2010
Petr Bouda (redaktor)
petr.bouda@fantasyplanet.cz
