Fénixův řád padl. Poslední překážkou temného pána v cestě na vrchol je puberťák s lennonkami. Druhá část Relikvií smrti začíná přesně tam, kde končila první. Ve zkratce si připomeneme Voldemortovo nabytí mocné Bezové hůlky a hned poskočíme dál, k Dobbyho hrobu. Provázanost obou dílů v celek nemohla být lepší. A přesto je jeden rozdíl velice znát. Čeho se první části tolik nedostalo, máme v druhé přehršel. Doopravdy, děje a akce je tu tolik, že se budete bát jenom mrknout, abyste náhodou o něco nepřišli. O to větším paradoxem je skutečnost, že stopáž druhé části je v porovnání se svým předchůdcem o patnáct minut kratší.

Návštěva banky, návrat do školy, závěrečná bitva kolosálních rozměrů. Trailer sliboval nářez a ten taky dostáváme, Režisér David Yates ruku v ruce s předlohou nedávají divákovi vydechnout. I navzdory kulervoucímu tempu se však stihne zapojit také jemná poetika, která tvořila nedílnou součást posledních dílů, a tu a tam i nějaký ten správně načasovaný vtip, většinou vložený do Ronových úst.

Je důležité si uvědomit, že žádnou kniha nelze zadaptovat doslovně. Přímočarost, oproštění od některých vedlejších linií a soustředění jen na Harryho postavu (s výjimkou jednoho intermezza) snímku jedině prospívá. Pokud vyžadujete přesný výklad knihy, raději si ji přečtěte ještě jednou. Filmy o Harrym Potterovi už se dávno vydaly svojí cestou, kterou teď nemohou opustit.

Hlavním kladem potterovské série je její zrání. Od pohádkově laděného prvního dílu se tak dostáváme až na stylovou ostrou hranici thrilleru a hororu – Voldemort procházející krví padlých, kteří měli to „štěstí“ nacházet se v jeho přítomnosti v okamžiku, kdy zjistil o Harryho záškodnické přítomnosti ve své viteálovské databance, budiž ideálním důkazem.

David Yates zkrátka umí a mohu prohlásit, že se doopravdy těším na jeho další film. Kompozice obrazu, kamerové úhly, střih, barvy, vše prokládáno tu tklivou, tu epickou hudbou Alexandrea Desplata, využívajícího témata svých předchůdců. Radost pohledět a vyslechnout. Ale to jenom opakuji recenzi na předchozí film. A budu ji opakovat i znovuzatracením Steveho Klovese. Patetické bití v hruď s tvrzením, že zemřelý žije přímo tady, je snesitelné maximálně jednou za film. Umírání všech důležitých postav mimo děj je neúnosné. Kde mohla být celá série s lepším scénáristou, na to raději nemyslet.

Nepotěší také technické parametry promítání u nás. Dabing, ačkoliv patří mezi tuzemský nadprůměr, sráží výsledku body stejně jako třetí rozměr, který sice nepůsobí ploše, jako obraz vložený před jiný, ale tmavé brýle temný obraz nijak nepozvednou.

Dospěli jsme my, dospěl Harry a jeho přátelé, dospěli i jejich herečtí představitelé. Jasně si pamatuji na rozhodování studia Warner Bros, zda by neměli být po třetím díle nahrazeni, protože by stárli rychleji než jejich postavy. V poslední části se ukazuje, že jejich konečné rozhodnutí nemohlo být lepší. Nejenže jsou všichni tři hlavní herci z přihrádky „stále vypadám nepřirozeně mladě“ (v jejímž čele je Macaulay Culkin), nedovedu si představit, že by se se svojí postavou mohl rozloučit lépe někdo jiný, než ten, kdo s ní žije přes deset let. Všichni tři se tak posledního adieu světu J. K. Rowlingové zhostili na výbornou.

Zastiňují dokonce i své zkušenější herecké kolegy, kteří však nedostávají mnoho prostoru – co si však budeme nalhávat, knižní sedmý díl byl i o tom přivést do děje co nejvíce známých postav a s nostalgií se s nimi rozloučit. Když nedostaly mnoho prostoru na stránkách románu, ve snímku nemohly dostat takřka žádný. I přesto však Alanu Rickmanovi stačí jediná scéna, aby strčil do kapsy všechny. Snapeových pět minut slávy je emotivním vrcholem filmu.

Poslední Potter se rozhodně povedl. Ne, nebude stát na piedestalu celé série, aby se stal jejím představitelem a nejskvělejším kusem, tam sedí příliš pevně Vězeň z Azkabanu, ale bylo to jenom o fous. Jednoznačně jde o důstojné zakončení série a moc dobrý film.

Režie: David Yates
Scénář: Steve Kloves
Hrají: Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watson, Ralph Fiennes, Helena Bonham Carter, Gary Oldman ad.
Premiéra: 14. 7. 2011

josef.horky@fan­tasyplanet.cz