Ruská fantastika stála v 90. letech minulého století na pomyslném rozcestí – stará, ještě sovětská generace spisovatelů (Krapivin, Bulyčov, Strugačtí) pomalu ustupovala ze scény, ta nová se ještě plně nezrodila, nestačila se zformovat. Hledala se nová nosná témata a myšlenky, experimentovalo se s odlišnými tvůrčími postupy. Právě v této době se objevilo několik zásadních románů, které vytyčily hlavní směry, jimiž se ruská fantastika bude nadále ubírat. A k takovýmto knihám kromě Lukjaněnkovy Noční hlídky bezpochyby patří také Cesta meče, dílo v roce 1995 ještě nepříliš známých charkovských spisovatelů Dmitrije Gromova a Olega Ladyženského.