souhlas se Samem, Železná Rada byla IMHO nejlepší z těch tří a ten konec naprosto dokonalý

Mel se jim v knihkupectvi primo pod rukou, ale nakonec jsem radsi vzal Veniss undergroud. A ted mi reknete, co by bylo lepsi ^_^

No, hodnotit Veniss podle prvních dvaceti stránek, zvlášť když autor v krátkém románu dvakrát naprosto překope styl, nemluvě o povídkách, to je dost ujetý… :-)

já to nehodnotil, já jen napsal, že jsem to po 20 stránkách odložil na „někdy příště“

omg, to fakt nikdo nečte a hned musí reagovat, to NEBYL hodnotící soud!!!

Ja bych bral oboje, ale uz sem tou dobou mel v kosiku Anansiho chlapce (to pro me byla primo povinnost ^^) a nechtel jsem zas tak utracet.

Pokud mohu hodnotit, četl se mi Král Krysa o dost lépe než Veniss. Ještě bych rád dodal – v recenzi jsem to dost nezdůraznil – Král Krysa je hodně o stylu. Budu parafrazovat Miévillova slova – ve stylové válce nesmí člověk pohodlí obětovat vůbec nic. A když se vytváří atmosféra, jdou některé podružnosti (typu košatý originální děj) stranou. V Perdidu už to podle mě dokázal skloubit dohromady výborně.

To je sice možná pravda (Crowly, Saul+otec), jenže podle mě si lidé koupí Miévilla (!) hlavně kvůli tomu, že
a) jeho hry s jazykem jsou neopakovatelné
b) čekají od knihy nějaký nový nápad a grandiozní finále – což podle mého zatím ve všech knihách udělal.
Mě Král Krysa potěšil, a splnil to, co jsem od něj očekával – jsem tedy spokojen :-).

„Veniss je tisíckrát lepší než Král Krysa“
to je trochu zcestné tvrzení.
Král krysa je pohodové čtení, Veniss je kurwa těžký kus knihy, který třetina lidí ani nedočetla.

Nejvíc mě těch 8/10 vytočilo v porovnání s takovým Morganem a Půjčovnou masa, formálně a řemeslně takřka dokonalou knihou, kde dal Ivo 7/10 a vysvětlil to slovy:

„Základní zápletka s přemisťováním vědomí sice není zrovna originální, ale autor z ní dokázal vytěžit opravdu hodně. Řemeslně je kniha zvládnutá dobře, spisovatel má talent… Přesto knize podle mého názoru k úplnému vrcholu cosi chybí. Kromě toho, že v zásadě není příliš originální, není Morgan takový vizionář…“

A tady:

„Dobrá, připusťme, že Miéville nebyl prvním, koho napadlo použít Londýn jako jednoho z hlavních aktérů svého díla. Vždyť je zde Gaimanovo nezapomenutelné, báječné Nikdykde…“

Čili – jednoznačně rozdílný metr. V prvním případě na tom, že zápletka není originální, v podstatě postaví to, proč knihu hodnotí níže, tady to najednou nevadí.

Nebo ta slavná recenze na Trpaslíky. Souhlas, 4/10 je pro tu knihu tak akorát – jenže v tom případě a za použití stejného hodnotícího metru, by musel Král Krysa dostat maximálně 6/10.

Rozumíte, co mi vadí? Miéville je v tom tak trochu nevinně, protože jeho kniha je v mnoha směrech dokonalá, v jiných zase hluboce podprůměrná a špatná. Jenže recenzent by měl vidět – zvlášť pokud má takové schopnosti analýzy a syntézy, jaké mu přisuzuje šéfredaktor (nic proti Tobě, Ondro, všechna čest, kam jsi recenzní rubriku FP dovedl) – obojí. A ne jenom ujíždět na tom, jaký má Miéville skvělý styl.
Howgh, už jsem toho nakecal víc než dost.

No problem je taky v tom, ze pokud stale plati to co pred nejakou doou, tak znamky nedavaji recenzenti, ale lidi z FP, coz je IMHO ponekud nestastne (pokud to tak stale je).

Ale no tak, Honzo. Všechno má své meze. Kvalita knihy je svým způsobem souměřitelná, to přece víš. Jinak by veškeré hrátky s literární kritikou a vědou byly úplně k ničemu. To není „natahování na skřipec jednotného mechanického metru“, to je stanovení mantinelů, které holt musí být, protože by jinak nastal chaos a všichni bychom jenom vykřikovali nadšené fanouškovské bláboly typu: „Bože, ta kniha je skvělá, byl jsem z ní úplně hotový.“ Nebo naopak. A bylo by to bráno za fundovaný názor.
Vše je nutno nějak vyargumentovat, případně zařadit do kontextu. Jedině tak lze mluvit o hodnotícím měřítku, podle kterého se případný zájemce o knihu může orientovat.
Netvrdím, že můj názor na Půjčovnu masa je jediný správný – jakkoli jsem přesvědčen, že lze velice jednoduše vyargumentovat, proč je lepší než Král Krysa. Jenom říkám, že Král Krysa má z mnoha hledisek k dobré knize hodně daleko a dokládám to na konkrétních případech. A moc si přeji, aby recenzent nebyl zaslepený láskou k autorovi nebo komukoli jinému a dokázal se na knihu podívat nezaujatě – zvlášť když v jiných případech byl velmi nekompromisní, a argumentoval přitom podobně vágně.
Abych pravdu řekl, nechápu tak úplně, o co ti jde, protože zrovna ty tady pořád hlasitě voláš po zvýšení kvality publicistiky – a tahle recenze je špatná. To není o smysluplné komunikaci, to je podle mě – opakuji, podle mě! – nepopiratelný, dokazatelný fakt, protože její jednostranné zaměření bije do očí. (Pokud bys tu knihu přečetl, dal bys mi, myslím, za pravdu.)
Ale jak říkám – je to jenom můj soukromý osobní názor, o kterém jsem přesvědčen a nepotřebuju to nikam tesat.
A smysluplná komunikace spočívá také v tom, že se vzájemně předkládají názory, které se druhý účastník diskuze posléze pokouší vlastními argumenty nějak vyvrátit. Což Ivo bohužel nedělá.
Byl bych rád, kdyby tady to, co jsem napsal, rozcupoval – bez jakýchkoli osobních invektiv a urážek, protože pak by se to zvrhlo jako debata u Edity Dufkové. A dokázal mi, že se pletu.
Pak rád uznám, že těch 8/10 a vychválení Miévilla do nebes bylo oprávněných.
Takhle vycházím jenom z recenze a z vlastní zkušenosti, neboť jsem tu knihu četl. A z toho mi vychází to, co jsem napsal do komentářů.

No, musíme s tím pohnout a mohli jsme si vybrat mezi Domem bouří a Vrytým městem. Kirsten přijede na začátku září do Čech a stejně tak i Ian. Nehledě na to, že 8. 7. budu stát v Děčíně na nádraží a čekat na vlak s Jeffem VanderMeerem a manželkou :-) A protože Kirsten u nás ještě kniha nevyšla, musíme sebou hodit a snad to opravdu klapne :-)

O co mi jde? Čistě o to sdělit ti, že chceš-li _argumentovat_, že Poledníkova recenze (ať už tahle, na Trpaslíky nebo na Půjčovnu masa) je špatná, citováním těch dvou odstavců, přesvědčíš sotva koho jiného než ty, kteří měří kvalitu recenze tím, nakolik se shoduje s jejich názorem (a sdílejí ten tvůj).

Ano, věřím, že kvalita textu, ať už románu, nebo recenze, je do značné míry (sou)měřitelná. Věřím však také, že důvodem, proč se to dá provádět přinejlepším s aplikací fuzzy logiky a ne vítězoslavných „jednoznačně, nepopiratelný, dokazatelný“, je to, že jde o otázku strukturní či strukturalistickou; holistického _Gestaltu_ díla, nikoli jednotlivých vytržených částí.

Krále krysu jsem pročetl jen narychlo, než jsem ho prodal Milanu Žáčkovi; a jakkoli nejsem velký fanda jeho žánru a vlastně ani Miévillova psaní vůbec, příjemně mě překvapil (ale já taky nemám ve zvyku mistrovat autory, pokud se jejich politické názory liší od Vlastimila Tlustého, o nic víc než plést si každého rádobydrsňáckého vypravěče s Philem Marlowem).
Recenzi jsem předtím prolétl ještě zběžněji, teď jsi mě přiměl se k ní vrátit – inu, je to taková fuzzy šedá zóna uprostřed: ne tak nekompetentní jako některé kousky v Ikarii, ale velký dojem na mě neudělala ani sama o sobě, ani jsem se z ní vlastně moc nedozvěděl o knize. Jenomže té fuzzy prostřednosti se právě těžko vytýká něco konkrétnějšího, než že není špičková; chytat se bodových hodnocení je jistá cesta do pekel.

Podpisové akce budou ohlášeny, určitě i zde. U Jeffa by to mělo být příští týden. Bohužel, bude to jen Praha, kterou chtějí všichni tři navštívit. U K. J. a Iana to bude i Parcon (pokud K. J. nepřijede později). Kirsten se chystá napsat knihu o Praze, tak bude zároveň i sbírat materiál.

Jelikož to tady nikoho nezajímá – ani Iva, který jako vždycky, když s ním někdo nesouhlasí, mlčí – tak už jenom stručně:
1. Mně, Honzo, to, že jsi vtipný a umíš používat bonmoty, dokazovat nemusíš. Zvlášť když na mě házíš takhle podpásový argument, jako je Vlastík Tlustý. Moje argumentace nemá s politikou nic společného, a proto nechápu, proč ji takhle vědomě shazuješ. Miéville je prostě schematický, tak jako býval svého času schematický i Heinlein. Ale na rozdíl od Heinleina je Miéville konkrétně v tomhle vysloveně špatný. Nevím, nakolik rychle jsi Krále Krysu přeletěl, ale stačí, když si přečteš první kapitolu, ve které absentují fantaskní prvky. Ta je literárně vysloveně hrůzostrašná.
2. Pořád mi tu mlátíš o hlavu Morganem. OK, nikde jsem nenapsal, že si Morgan zaslouží víc než 7/10. Půjčovna masa je řemeslně a stylově čistá knížka. Na tom trvám. A nemá to nic do činění s Marlowem, kterého znám opravdu dobře, a tudíž to snad dokážu posoudit. Ne rozdíl od Miévilla, kterému to mentorování trčí jako sláma z bot takřka v každém řádku, si Morgan na nic nehraje. Je to akční detektivka? Je. Nic víc, nic míň. A o to tady jde. Proto aspoň pro mě stojí Morgan vysoko nad Miévillem.
3. A to, že Ivo dvakrát použil tentýž argument, aby dokázal zcela opačnou věc, je taky pravda. A nemělo by se to stávat.
4. Abychom předešli dalším diskusím a spekulacím, hlavní důvod, proč jsem tady tohle vyvolal, je nechuť, jakou pociťuji k budování jakéhokoli kultu. A Miéville má ten kult mezi takzvanými intelektuály, nebo možná spíše mezi snoby, opravdu obludný. Číst Miévilla je najednou móda, protože je tak úúúžasný!!! Já nemám nic proti tomu, když se někomu Miéville líbí a čte ho proto, že je z něj hotový. Tak jako nemám nic proti tomu, když se někomu líbí Warhammer. Ale vadí mi, když se kolem něčeho vytváří atmosféra nedotknutelnosti – tak jako svého času kolem Sapkowského. Miéville má silné a slabé stránky, ale dokonalý není. Tak proč na ty slabé stránky nepoukázat, místo toho dokolečka opakovat, jak skvělý má styl, atmosféru nebo fantazii. Recenzentův úkol spočívá aspoň podle mě v něčem jiném. A pokud tohle nepřipustíš, tak opravdu uvěřím jwp, že hysterie kolem Regisových recenzí a českých autorů je ryze účelová.

Moc rozumné to není, ale kdoví, třeba tím Miéville něco sledoval. Protože název King Rat teď na celém světě ponesou dvě knihy, film podle Clavellovy knihy (a možná i film podle Miévilla, alespoň něco před lety prosvištělo éterem, že kdosi nakoupil práva…).

Dve knizky se stejnym nazvem? To uz se stalo vickrat, tak proc ten rozruch? Primo ve fantasy uz mame dve Krve elfu (od Sapkovskeho a od Nortonove s Lackeyovou) – a to nikomu nevadi, tak proc by melo vadit, ze Mieville svou knizku pojmenoval stejne jako Clavell?

Kniha mne neurazila, jen je pro hrdinu stesti, ze si Pistec nevystacil se dvema kazetaky, namisto pronikani do taju junglee. A ze ma rad efektni finale na vlnach triumfu, namisto efektivni likvidace soka… ;-)

Podle mého názoru je Miéville jedním z nejnadanějších fantasy autorů současnosti, vždyť monumentální román Nádraží Perdido to potvrzuje.Hltal jsem každou stránku a s napětím jsem čekal jak se příběh bude dál vyvíjet.Je to zatím nejlepší knížka, kterou jsem kdy četl.Nemám pravdu?Je to kniha mého srdce!Král Krysa se mi sice nelíbil tak, jako Perdido, ale byla to skvělá četba.Na debut se mi to zdálo velice dobré, není se čemu divit vždyť pan China Miéville je jedním z nejoriginál­nějších spisovatelů fantastiky.

Perdido a Jizva jsou skvělé romány, ale mě se líbila i Rada, ačkoli byla slabší než ty předchozí. Krysa je debut, tak bych nebyl tak přísný, problém je vysoké očekávání. Obě knihy se však mnohým čtenářům líbili a o Radě mnozí dokonce prohlašují, že jde o Chinův nejlepší román (zajímavé je, že takto rozporuplné byly i kritiky na tento román). Teď má China dopsaný Un Lun Dun a agentka mi zrovna dnes psala, jak se jí to líbilo. Tohle samozřejmě musíme brát s rezervou, každopádně se můžeme těšit. Navíc, povídková sbírka Hledání Jakea vyjde již v září :-)

zlatej Clavell :)

No hej, ale od toho tie recenzie sú, ako to pôsobí na autora komplexne a potom podľa toho dá nejaké číslo na stupnici, ktoré je len pomocné. Pritom sa napríklad môže stať, že zo 7/10 a 8/10 sa autorovi páčilo viac prvé dielo, ale keď ich bodoval tak ich neporovnával, ale na základe určitých kritérií, ktoré našťastie nie sú presne vymedzenou šablónou dal body aké dal.