Průlet historií

V roce 1975 vznikla firma Games Workshop (dále jen GW), vydávající dnes už legendární hry jako Rogue Trader, Space Hulk, Necromunda nebo první edice dnes velice oblíbeného Blood Bowl.
První nápad na W40 vznikl již v polovině 80. let, hra jako taková poprvé vyšla roku 1987, a to ve formě krabice, která obsahuje průvodce hrou a úplně první plastové modely Space Marine. Tato verze je označována jako první edice a v dnešní době je už beznadějně nesehnatelná.
O tři roky později vyšla edice číslo dvě, která už je více optimalizována. Byly odstraněny některé chyby systému a celkově se hra spíše ladila, než aby procházela nějakými obrovskými změnami. Druhá edice drží trend, který zůstal zachován do dneška – krabicová verze se dvěma armádami. Dnes běžná věc, tehdy absolutně geniální marketingový krok. Dvě armády v jedné krabici s pravidly se staly skutečným hitem a GW vyšla svým hráčům vstříc a následující edice vydávala ve formě starter setů. GW je koncipuje tak, aby se dva přátelé domluvili, koupili si starter set a mohli okamžitě začít hrát.

V roce 1998 vyšla na pulty třetí edice s o poznání kvalitnějšími modely dvou armád. V tomto případě nově uvedení Black Templars (kapitula armády Space Marines, která je dodnes na vrcholu oblíbenosti) a tehdy úplně nová rasa Dark Eldars. Do této edice byl W40 velice okrajovou záležitostí. To se s příchodem 3. edice změnilo a hra se především v Británii dostala do širokého podvědomí.

Roku 2004 vyšla 4. edice pojmenovaná Battle for Macragge, která by se dala označit za finální produkt minulých edic. Stála také za rozšířením podvědomí o W40 v našich zemích. Letos, tedy v roce 2008, vyšla v létě poslední edice a představuje vskutku vrchol možností této hry. Hra je zbavena mnoha zbytečných pravidel, tentokrát je vytvořena přímo na tělo hráčům a poprvé by se mohl W40 označit za lehce intuitivní, což v předešlých edicích bylo naprosto nemyslitelné – prakticky nikdo neuměl pravidla zcela nazpaměť.

W40 po herní stránce

Hra se hraje nejčastěji na stole 180cm x 120 cm (zde si dovolím odbočku, všechny tyto hry mají svůj původ v Anglii a veškeré míry jsou proto uváděny v palcích nebo případně stopách, pro lepší přehled budu psát rovnou centimetry) pokrytým nejrůznějším terénem. Velikost stolu se však může lišit v závislosti na bodové hodnotě armád. Bodová hodnota je stěžejním pravidlem, které v podstatě určuje, jak bude hra dlouhá a kolik modelů bude přítomno na hrací desce. W40 se nejčastěji hraje na 1500 bodů. V této hodnotě si můžete pořídit svou armádu, respektive vybrat jednotky do ní. Samozřejmě, vše má své mantinely a není tak možné mít armádu například jen z tanků nebo pouze z vyšších démonů.
Malý příklad: průměrný ork, který disponuje palnou zbraní, zbraní na blízko a žádnou zbrojí, vyjde na 8 bodů. Oproti tomu například základní bojovník lidské rasy (tzv. Space Marine) vyjde na bodů třeba i 15 v základu, ovšem disponuje zbrojí, velmi slušnou zbraní, granáty a lepšími vlastnostmi (proti orkovi především v morálce). Záměrně jsem psal v základu, neboť své svěřence si můžete vybavit. Tady však vyvstává otázka – opravdu se mi vyplatí mým orkům koupit nějaké, alespoň lehké, zbroje? Nebo bude lepší za ušetřené body koupit více bojovníků?

Hra se hraje na kola, přičemž každé kolo se skládá z určitých fází. Hráči se pochopitelně střídají a hlavní slovo v těchto hrách mají kostky a měřítko, kterými se vlastně vše řeší a rozhoduje.
Každé kolo se skládá ze třech fází. Jsou to tyto: Movement (pohybová), Shooting (střelecká) a Assault (útočná).V pohybové fázi vládne měřítko a opět musím upozornit, že modely se pohybují a střílí ve vzdálenostech určených palci a je tedy nutné mít měřítko či jiný obdobný nástroj, který bude disponovat i palcovou mírou. V pohybové fázi tedy dochází k pohybu modelů. Jejich přesouvání na lepší pozice, útěk do krytu apod. V střelecké fázi je měřítko nezbytné na měření dostřelu. Jinými slovy, zda-li je váš model vůbec schopen dostřelit na protivníka. Některé modely disponují vskutku strašlivým dostřelem a jsou schopny střílet na protivníka ihned od prvního kola. Toto platí především pro tanky a jinou těžkou podporu.
Útočná fáze už žádné měření nepotřebuje. Vychází se z toho, že pokud model při pohybové fázi (ať už záměrně či nikoliv) dojde do kontaktu s nepřátelským modelem, je to bráno jako útok, respektive zteč. Zde se uplatňují kostky. Musí se určit, jestli útočící model zasáhnul svého protivníka. Pokud ano, hodí se kostkou, která nám určí, zda došlo ke zranění, a pokud došlo, tak jestli nějakým řízením osudu nebylo přece jen odvráceno (například zbrojí či vykrytím rány).

W40 po hobby stránce

Všechny již zmíněné hry mají některé společné prvky, mezi takové patří i vlastní projev hráče. Všechny figurky, terény a vůbec produkty, se kterými se přímo hraje, jsou na svém počátku jen šedými a nic neříkajícími kousky. A zde začíná další část, o nic méně podstatná než jiné díly W40.
Spousta lidí tyto hry a figurky vlastní, aniž by s nimi kdy hráli proti nějakému soupeři. Co z toho tedy mají? Stejný pocit jako malíř, který právě domaloval svůj obraz. Ke hře samotné není třeba mít figurky nabarvené, nicméně na komplet barevnou armádu je uchvacující pohled.
Barvení a celková kompletace figurek je kapitola sama pro sebe. Mnoho lidí (včetně mě) tráví večery se štětečkem v ruce a kupou barviček před sebou. Figurky jsou svou kvalitou, zpracováním i vlastním ztvárněním vskutku krásné a o to více se vám odmění, pokud je hezky nabarvíte.
Samotné barvení je v podstatě otázkou praxe. Opravdu není třeba nijaký talent, já sám jsem tomu důkazem. :-) Samozřejmě záleží na každém, jak dlouho se s figurkou zabývá. Je možné mít nabarvenou figurku za dvě hodiny, ale také třeba i za týden, a u opravdu mistrovských kusů probíhá tvorba i měsíce. S takovými figurkami se však většinou na stole nepotkáte, jsou určeny výhradně do soutěží. Figurky samotné však nejsou jedinou složkou, kde se může modelář vyřádit. Na holém stole se špatně hraje a proto si drtivá většina hráčů tvoří svůj terén sami. Od jednoduchých cest, lesů či skalek až po obrovské průmyslové komplexy nebo rozbořená města. U všech těchto činností platí pěkná rovnice – čím více péče a času je do toho investováno, tím krásnější bude výsledek.

W40 u nás

U nás se v poslední době začíná pomalu, ale jistě W40 rozšiřovat do všeobecného podvědomí lidí. Je to především díky počítačové hře Dawn of War, ale najdou se i tací, kteří objevili krásu W40 i jinak.
I přes optimistický začátek ale u nás není pevná základna hráčů nijak vysoká. Je to dobře či špatně? Jistě by bylo hezké, aby W40 hrálo hodně lidí, aby se ze hry stal kult jako například v Británii či Norsku. Na druhou stranu díky menšímu počtu hráčů jsou turnaje i celková komunita velmi přátelská. Zkrátka každý si rád poradí, podívá se a pochválí soupeři jeho armádu a celkově se turnaje odehrávají v takovém příjemném a přátelském duchu.
Na mistrovství ČR v W40 je odhadem nějakých 50 lidí a tomu odpovídá atmosféra celého klání.

Prodejen těchto her je u nás prozatím málo a oficiální obchod GW u nás zcela chybí. Figurky lze pořídit nejlépe v Praze v Ogřím Doupěti (web) či v Černém Rytíři (web). Oba obchody mají, kromě herny a vlastních stolů, i e-shop, je tedy velmi jednoduché si vše potřebné opatřit.

Tady by se slušelo říct, že ani jedna z těchto her není právě levnou záležitostí. I když v poslední době libra oslabuje a ceny jdou dolů, částky jsou stále poměrně vysoké. Za základní krabici této hry, která obsahuje pravidla, dvě armády, kostky, měřítko a šablony, zaplatíte 1240 Kč. Set se však opravdu vyplatí v porovnání koupě každé části zvlášť.

Na závěr trocha osobního pohledu. Figurky jsou úžasné a krásně se vám odměňují za všechnu práci a námahu, kterou jim věnujete. Věřte, že když se s nějakou figurkou pipláte třeba dva dny a pak vidíte, jak porcuje protivníka, je to moc pěkný pocit. :-) W40 je vděčnou hrou, při které poznáte nové přátele. Strávíte příjemný čas u samotného hraní či se štětečkem v ruce. Na druhou stranu je tento koníček poměrně náročný, nicméně kdo jednou kouzlu W40 propadne, vydrží u něj roky. A už tento fakt svědčí o kvalitě Warhammeru 40.000.