Jaké jméno vám automaticky naskočí, když řeknu verneffky, arkádský cyklus, digitální fotografie? Ovšem, jenom naprostý ignorant by neznal našeho předního autora sci-fi. Moje setkání s tvorbou Ondřeje Neffa představovalo počítačové romaneto Pole šťastných náhod. Možná to byla právě ta kniha, která ve mně upevnila lásku ke sci-fi, byť se o její žánrové zařazení vedou literárněvědné spory. Teď však do mého života vstoupila Tma. Osud tohoto románu je poněkud spletitý. Nejprve vznikla pohádka Potíže s elektřinou, později rozšířená na novelu. Pak teprve spatřil světlo světa román, který byl označen za autorovo nejlepší dílo. Paradoxně on sám mu vytýkal až příliš laciné mimozemské vysvětlení elektrické smrti, brzké zabití klíčové figury a nedostatečně rozvinutý potenciálně silný motiv. Od původce pro mě nesmrtelného spisovatelského desatera trochu nečekané nedostatky… Tma mě tudíž inspirovala k řadě otázek, na které mi Ondřej Neff laskavě odpověděl.
