Osmý film režiséra Quentina Tarantina je téměř tři hodiny trvajícím sněžným westernem, který se skoro celý odehrává nejprve v dostavníku a pak v jednom stavení uprostřed zuřícího blizardu. I přes očividnou (skoro až divadelní) komornost je ovšem Osm hrozných bez debat velkolepým Filmem s velkým F. Po vzoru klasického Hollywoodu ho Tarantino natočil dokonce v nadstandardně širokoúhlém formátu 70mm s tříminutovou hudební předehrou na začátku a dvanáctiminutovou přestávkou uprostřed (čehož se v našich kinech nedočkáme, viz níže).
