Je to už dávno, kdy jeden skvělý spisovatel prohlásil o jiném, nějakém Clive Barkerovi, že je budoucností hororu. Springsteen byl tehdy na vrcholu slávy a třem stům milionům rudých Číňanů to bylo šumafuk. Dnes, po dvaceti letech, Springsteen pořád válí, Barker je pořád ještě pouze budoucností (a ne že by se nesnažil!) a změnilo se jen tolik, že šumafuk je to dvoum miliardám rudých Číňanů. Králem hororu, jeho minulostí, přítomností a vypadá to, že i nejbližší budoucností, je stále Stephen King.

„…je mi pětašedesát a nejmíň padesát let už vím, že bejt člověkem znamená především dělat rozhodnutí a platit účty, když jsou splatný. Některý rozhodnutí jsou zatraceně těžký, ale to člověka neopravňuje k tomu, aby od nich prostě odešel, zvlášť když má ten člověk na krku jiný, pro které musí dělat to, co oni pro sebe udělat nemůžou. A v takovým případě musíte udělat to nejsprávnější rozhodnutí a pak za něj zaplatit.“

Jen těžko si představit vhodnější knihu na pomalu se prodlužující večery. Pro chvíle, kdy poslední paprsky slunce dají všemu nový význam, zabarvení plné krásy, ale také temnoty hrozící pohltit vše živé. Sbírka povídek Stephena Kinga, příznačně nazvaná Za soumraku, si nebere za úkol konejšit. Místo toho zbystří smysly a otevře oči tomu, co jste zatím tušili, ale báli se přijmout…