I přes veškerou snahu se nepodařilo přilákat výrazně
více účastníků než v minulých letech a konečný součet zůstal
poměrně hluboko pod očekáváním organizátorů – Parconu se zúčastnilo
240 návštěvníků, včetně 50 pořadatelů. Nebudu se tu pouštět do
úvah, na kolik se na tomto počtu podepsal onen slavný článek, nicméně
kromě něj lze z toho organizátory těžko vinit – na osvědčeném
místě konání připravili v porovnání s minulými ročníky bohatší
program (který byl koncipován tak, aby měl co nabídnout jak tradičním
účastníkům, tak i nováčkům s jinými prioritami), kvalitnější a
komplexnější služby a conu také zajistili řádnou propagaci. Spíš se tak
jen zkrátka zvýraznil fakt, že Parcon jako prototyp tradičního conu
s převážně literárně orientovaným programem i přes to všechno nemá
sílu nalákat desítky nových, mladých fanoušků, kteří si užívají
Festival fantazie, Advik či Istrocon.
Nicméně návštěvníkům, alespoň podle převážně velmi
pozitivních ohlasů, komornější atmosféra nevadila ani v nejmenším,
právě naopak. Program se soustředil do jediné budovy, takže prostory byly
zalidněny tak akorát, aby na přednáškách člověk neomdléval vedrem a
taky na tousty se u baru čekalo kratší dobu. Parcon nabídl dvě tradiční,
převážně na literaturu a hosty zaměřené linie, které doplnila jedna
futurologická a jedna seriálová. Více se přednáškám věnuje ve své reportáži
kolega Martin D. Antonín, já jen vyzdvihnu velmi zajímavou a úspěšnou
talkshow UFOlněte se, prosím a samozřejmě také vrchol conu, vyhlášení
výsledků Ceny Karla Čapka, které po několika letech konečně dostalo
podobu, jakou si zaslouží (před dvěma lety v Plzni galavečer „zabili“
moderátoři, kteří o fantastice nevěděli ani skoro co by se za nehet
vešlo, a vloni se během čtvrthodiny v rámci slavnostního večera Triconu
prakticky jen odříkaly výsledky) – večerem provádělo zkušené duo
Jaroslav Mostecký a Martin Koutný, kromě vítězů dostali hodně prostoru
i nominovaní a prostřednictvím videokonference se gratulovalo Martinu
Gilarovi, který vyhrál kategorii novela, dokonce i za oceán.
Tradičně-netradiční byl i doplňkový program – malá
herna deskovek a především velmi kladně hodnocené muzeum starých
počítačových her. Úspěch měla i výstava Zdeňka Rampase mapující
prostřednictvím placek, plakátů, fotek a jiných artefaktů dlouhou historii
Parconů.
I přes bouřlivý vývoj událostí před zahájením lze nakonec na letošním ročníku najít jen málo trhlin. V odpovídající kvalitě nabídl to, co nabídnout měl, přidal ještě něco navíc a jeho záměr propojit („služebně“ či věkem) starší fanoušky s nováčky se snad alespoň zčásti podařil. Byl to zkrátka takový Parcon, jaký má být.
P.S: Parcon měl mimo jiné i otestovat nový termín konání Festivalu fantazie Speciál, který by se v případě jeho úspěchu přestěhoval z již nevyhovujícího podzimního termínu právě na konec léta. Ač to byla z hlediska programu a celkové atmosféry úspěšná akce (což dokazují názory návštěvníků i organizátorů), finanční ztráta je bohužel tak velká, že FFS definitivně skončil a jeho nástupcem se tak stane trošku jinak pojaté pražské Fancity.
Fotil Roman Randalf Kresta.
Pavla Lžičařová (šéfredaktor)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
