Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna

Další plavby se však nezúčastnila celá posádka předchozích úspěšných vyplutí. Za kormidlo se tentokrát místo Gorea Verbinského postavil režisér Rob Marshall, který proslul svými výpravami do Chicaga či za japonskými Gejšami. Bohužel vám musím oznámit, že ač je to dozajista dobrý kapitán, kvality svého předchůdce přeci jenom nedosahuje. Oproti svým předchůdcům působí poněkud laciněji i přes rozpočet 250 milionů, který je tak svou výší zařazen mezi třetí (300 mil.) a druhý díl (225 mil.). Ne, že by snad bylo málo akce, chraň bůh – ta je ve skutečnosti jakousi berličkou, využívanou scénáristy v naději, že větším počtem šarvátek skryjí absenci příběhu. Místo něj je nám naservírován jakýsi slabý odvar okopírovaný z počítačových her.

Pokud jste četli úžasnou knihu Plout na vlnách podivna od Tima Powerse, musím vás zklamat. Tento snímek s ní má společný akorát název a existenci fontány mládí. Ta je cílem plavby hned několika závodních týmů – pirátů v čele s Černovousem, anglickým loďstvem a jeho španělským protějškem. Dostat se k fontáně však není tak snadné – je zapotřebí mapy, slzy mořské panny (její získávání je patrně nejvíc cool moment filmu) a dvě nádoby. Taky cítíte ten počítačový, přímočarý a primitivní nádech? Ostatně ani hudba Hanse Zimmera neprošla nějakou markantní proměnou, jakoby se panu skladateli nechtělo hledat nové noty.

Umíte řídit loď podle hvězd? Podle Johnnyho Deppa by to šlo dozajista snadno. Tenhle chlapík září všude, kde se objeví, a čtvrtý pirátský díl si urval jenom pro sebe a z plátna de facto nesleze. Můžete se proto těšit na jeho eskapády, odporující fyzikálním i logickým zákonům, neotesané vtipy, které se možná až příliš opakují, a tentokrát se od jeho Jacka Sparrowa dočkáme i něčeho, co u něj takřka neznáme – morální zásady vlastní jen vybraným hrdinům.

To je vlastně první kámen úrazu – Jack Sparrow má být morální červ, kanálník a bezcitný šmejd, abychom si jeho zábavnosti mohli užít naplno. Jakmile jej však scénáristé tahají za dredy kamsi k neposkvrněným „Aragornským“ postavám, začíná působit poněkud uměle a neduživě. V Na vlnách podivna máme dokonce možnost seznámit se s ženou Jackova srdce (Penélope Cruz, občas zastoupená vlastní sestrou Monicou). Copak má mít pirát ženu svého srdce?

Chemie mezi oběma těmito postavami je sice dobrá, ještě lepší je však již tradičně vztah Jacka s kapitánem Barbossou. Vzájemně si tvoří sympatický protipól, a přesto jsou si velice blízcí. Barbossa by si jistě zasloužil více prostoru, tak jako Černovous, který jej má žalostně málo (a pořád víc než naposledy Chow Yun-Fat). Romantiku, o níž se v předchozích dílech starali Will s Elizabeth, tu má na své košili (do chvíle, kdy ji sundá) kazetel (!) a mořská panna, a výsledkem je jen jakési nedochůdče. Kde se kazatel vzal na pirátské lodi, není vysvětleno.

Nakonec, někdo to říct musí. Jakkoliv jsem při sledování předchozích dílů nadával na neadekvátní linii s Willem a Elizabeth, tady mi oba dva velice chyběli. Nejen proto, že by Jack mohl být dál jenom komickou vedlejší figurkou, jak to máme rádi, ale protože by romantický aspekt Pirátů působil jenom kýčovitě, namísto kýčovitě, naivně a nedotaženě dohromady. Proto nezbývá, než se modlit, aby se v dalším díle (jemuž už je umetávána cestička) sešla stará čtyřka, tedy Bloom, Knightley, Depp a Rush. Ostatně, působí velice zvláštně, když o starých postavách nepadne ani jedna zmínka.

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna jsou pozlátko. Na první pohled lesklé, třpytící se a draze vypadající. Pokud se však podíváte pozorně, zjistíte, že je to vlastně jen tretka. Zábavná, ale přesto tretka.

Režie: Rob Marshall
Scénář: Ted Elliott, Terry Rossio
Hrají: Johnny Depp, Astrid Berges-Frisbey, Penélope Cruz, Ian McShane, Kevin McNally ad.
Hudba: Hans Zimmer
Premiéra: 19. 5. 2011

Josef Horký (redaktor)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz