Hamilton Laurell K. - Provinilé slastiAutorka knihy nás přivádí do St. Louis, ovšem do St. Louis, kde je oživování zombií běžným obchodním artiklem, kde upíři vlastní noční kluby a jsou představenými církví a policie. Policie má pro nelidské klienty vlastní oddělení. Hlavní hrdinka, Anita Blakeová, je s ní zadobře, vždyť si k svému „oživovatelství“ přivydělává jako kat upírů, přesto právě ji upírská komunita požádá o vyšetřování série vražd svých významných členů a když Anita odmítne, pojistí si její spolupráci jinak. Anita pátrá a bojuje s upíry, ghúly, vyznavači vúdú a občas i sama se sebou.

Provinilé slasti vyšly v originále v roce 1993 a po nich následovalo dalších jedenáct knih se stejnou hrdinkou. Není divu, autorka totiž odvádí velmi slušnou práci. Děj, dost šťavnatý na to, aby zaujal, příjemně a stravitelně plyne. Hamiltonová předvádí, že má vypravěčské řemeslo v malíku, a ich-forma dodává knize živost. Román není určen k intelektuální hostině a ani se tak netváří. O hlubokou myšlenku, drásavě pravdivý sociologický postřeh či kulturní odkaz tu nezakopnete a upřímně řečeno, ani vás nenapadne to knize vyčítat.

Vana, dovolená, autobus, to jsou místa, kde dílko, čítající necelých 250 stran, slupnete jako malinu a dokonce ho potom ani nezahodíte. Kdepak, může se vám ještě někdy hodit. Co na tom, že spádu děje padla za oběť trocha logiky (například, když společnost upíry toleruje a mohou vlastnit majetek, proč je na druhé straně nechává poměrně exoticky lovit civilisty, místo aby přestupníky zákona prozaicky skřípla a odsoudila do vězení, což, podle toho, co kniha praví, by nebyl zas takový problém) a hrdinka je občas až příliš „neprůstřelná“? Zkrátka, Provinilé slasti rozhodně nejsou knihou závažnou, převratnou, či objevnou, ale ve své kategorii se jeví počinem povedeným a možná, že povzbudí i někoho z našich domácích autorů (či autorek) k mírnému laškování s fantasy detektivkou.

Noste na stůl, tritonští, snad přijde k chuti i další porce krvavého nákypu.