Muzikálu Repo: Genetická opera si všiml skutečně málokdo. Jen prosvištěl kinem, zakotví na dvd a zůstane zapomenut někde v rohu regálu. Což je obrovská chyba.

Repo se odehrává kdesi v budoucnosti, kdy plastikami a operacemi posedlé lidstvo sužuje podivná nemoc, napadající všechny orgány, a vymírá po masách, až se vlastně scvrkne na takové menší městěčko.
To má pod palcem velmi vlivný biotechnik a magnát Rotti Largo, vlastníci společnost GeneCo. Pod jeho vedením tu vědci a chirurgové vyrábí nové orgány.
Vzhledem k tomu, že nový orgán si může dovolit málokdo, přichází Rotti se systémem splátek. Mimo všech těch vědců a chirurgů zaměstnává i jednoho „výjimečného chirurga“, plížícího se nocí a bez milosti a slitování zabavujícího nelegálně držený majetek GeneCa. A každému při vyslovení jména Repoman naskakuje husí kůže…

Hlavní hrdinkou, kolem které se točí celý film, je sedmnáctiletá Shilo, trpící zvláštní nemocí (a tentokrát nejde o žádné onemocnění orgánů), která jí znemožňuje pobývat venku. Proto tráví všechen svůj čas v domě s ovdovělým otcem Nathanem, neschopným se vymanit z minulosti. Není tedy divu, že se začne nudit, a potajnu opouští dům. Setkává se s Rottim, jeho psychicky vyšinutými dětmi, s operní zpěvačkou Slepou Mag, a dokonce i se samotným Repomanem…

Na své si přijdou jak milovníci muzikálů, tak i hororu, scifi, bílého pudru, goth oblečení a Sarah Brightman. Její hlas je opravdu originální, bohužel zde nedostává tolik prostoru, kolik si zaslouží. Každopádně vám svůj rozsah hlasivek předvede naplno. Vedle ní se ale zpěvem neztrácí ani Anthony Head, známý např. ze seriálu Buffy, přemožitelka upírů, ani Paul Sorvino, jenž ztvárnil charismatického Rottiho Larga. Roli Shilo dostala teprve dvacetiletá Alexa Vega, určitě si ji pamatujete z filmu Spy Kids.
V úvodních titulkách určitě mnohé zaskočí jméno Paris Hilton. Přiznám se, že jsem z toho nebyla vůbec nadšená a měla jsem chuť odejít z kina, ale ještěže jsem si to nakonec rozmyslela. Paris konečně předvedla, že umí dělat i něco jiného, než postávat a ohromovat všechny svou blond barvou a stavem bankovního konta. Navíc jí černé vlasy sluší mnohem víc. Nakonec budete i litovat, že její postava dostala tak málo prostoru.

Do režisérského křesla se posadil Darren Lynn Bousman, jenž režíroval hororovou sérii Saw. Vyžívá se v bizardnostech, strachu z neznáma; jeho rukopis poznáte bezpečně. Míchá tu všemožné styly, včetně komiksu – a úspěšně.

Stejně jako se střídají ve filmu různé žánry, střídají se i v hudbě. Rock střídá metal, punk (i když jen ta „líbivější“ verze), zazní tu i industrial a dokonce i opravdová opera, jak už napovídá název. Hudba je tu prostě základ a už po pár tónech budete chtít mít soundtrack doma.

Pokud máte rádi muzikály, tvrdší hudbu či jen dobré filmy, je pro vás zhlédnutí tohoto filmu takřka povinnost.

Trailer: