Dorazila jsem pár hodin před otevíračkou, takže mě minula ta údajná veliká fronta. U vchodu mě odbavili celkem rychle, dostala jsem pásku, program a hurá s kufrem do „přespávací“ školy. Cesta tam trvala dost dlouho, nejely jsme totiž autobusem a neměly jsme ani mapu ke zmiňovanému místu. (Mohla být třeba v tištěném programu místo dvoustránkového, naprosto zbytečného obrázku.) V této škole po nás chtěli další novinku – ubytovenky, o kterých nám nikdo nic neřekl. Jelikož na tom takto byla většina osazenstva, pustili nás alespoň si odložit věci, a tak jsme se mohli do KC Zahrada vrátit znovu, tentokráte bez kufrů. Vzdálenost školy považuji za veliký problém – tam i zpátky sice jezdil bus, ale jízdenky byly drahé a má peněženka nebyla bezedná.

Díky tomuto organizačnímu šumu jsem ve čtvrtek nestihla nic, pouze přijet do KC Zahrada a už abych zase odcházela – zavíralo se tam v deset večer.

V tělocvičně bylo ovšem něco, co z conů tak dokonale neznám – večerka ve 23:00. V 22:00 se zhasínalo a s úderem jedenácté hodiny jsme museli být mrtví, nevydávat žádné zvuky a spát, případně si (pomocí telepatie) povídat s kamarádem. Sem tam prošel nějaký organizátor a okřikl pár lidí, ale pozor! Organizátoři měli zvláštní talent na okřikování lidí, co byli zrovna potichu, mrtví, spali a nevydávali žádné zvuky. Popravdě, více rušilo jejich „PŠŠŠŠŠT“ než vykládání skupiny Hetalistek v rohu místnosti.

Ostatní dny byly rozhodně lepší, protože jsem toho stihla více. Ale stejně s programem určité problémy byly – půlka přednášek neměla anotace, a navíc se různě přesouvaly. Přednáškových sálů bylo málo a lidé v nich byli stísnění, seděli na kýblech a půlka z nich se do místností ani nevlezla. Díky tomu jsem přednášek, workshopů a podobných věcí viděla opravdu málo, sypu si popel na hlavu, ale nebyla to jen moje vina.

Do hlavního (poněkud malého) sálu přestávali pouštět velice rychle, cosplay soutěž znám jen ze záznamů, cosplay divadlo jsem viděla jen díky tomu, že jsem v něm sama účinkovala. Trochu jsem se bála velikosti sálu pro ples, protože z minulých ročníků vím, že je tato událost oblíbená, ale do zmiňovaného sálu se většinou vejde dost málo lidí. Naštěstí se nestalo nic zlého, protože lidí sice přišlo tančit hodně, ale ne tolik, aby byl sál narvaný.

Musím vyzdvihnout letošní místnost s konzolemi. Dámy i pánové (většinou z Brna :-)) to měli perfektně zorganizované, včetně spousty soutěží a skvělé zábavy. Další plus je taky to, že tam nebylo nikdy vyloženě narváno, takže se tam dalo utéct před klaustrofobickou realitou KC Zahrada.

Většina přednášek byla kvalitně zpracovaná, například ta o Dracích od Jatice nebo personifikační od Laknei. Bylo zde ale i pár hrůz, například přednáška o yuri, která končila tím, že byly obě přednašející svlečené, vyjmenovaly různé tituly a velice neotřelým způsobem popisovaly, o co v nich jde. Veliké plus patří také Shaně, která na poslední chvíli slepovala dohromady lolita linii, na kterou jí půlka přednášejících odřekla účast. Zůstala ale například přednáška o svlékání lolity, což byl poměrně odvážný tah. Přednáška o Star Treku a Star Wars byla taky skvělá… ano, slyšíte dobře. Advik už není jen o anime. Vzhledem k jeho hlavní organizaci začal být zaměřen i na sci-fi, fantasy a podobné věci.

Když už jsem u toho, věnuji jeden odstavec nepochopitelné self-propagaci hlavního organizátora. Všude ošklivá loga Comics Salonu (To logo je fakt hnusné. Vypadá jako protivný org, který na vás v temné tělocvičně řve „BUĎTE UŽ SAKRA TICHO!“) a v Advik shopu se prodávala trička a propagační materiál všech možných conů, co pan Žittňan organizuje.

Hodně orgů bylo ale milých a ochotných a obdivuju je, že to v tom frmolu vůbec zvládali. Uvaděči byli pohotoví. Obdivuju pana Žittňana, že si tento festival vzal vůbec na starost. Je hezké, že to po Trillovi někdo vzal a že to pro nás vůbec někdo dělá a vkládá do toho čas a peníze. Otázkou ale zůstává – byl tohle vůbec Advik? Postrádal tradici a atmosféru. Byl to dobrý a příjemný con, ale (s prominutím) Advik to nebyl.

Fotila Rowan.