Buffy, přemožitelka upírů

Joss Whedon je šikovný a vytrvalý režisér a scénárista. Když jeho filmová prvotina o středoškolské roztleskávačce vyvolené k zabíjení monster neuspěla, neuložil ji k ledu. O pár let později se mu naskytla příležitost vytvořit televizní seriál pro Warner Bros., a právě při této příležitosti dal Buffy druhou šanci. A tentokrát zabodoval.

Jedna vyvolená

Není lepší důvod se přestěhovat a změnit školu, než to, že jste tu předchozí rozmlátili a podpálili. I když se Buffy zprvu snaží na Sunnydaleské střední zapadnout a zaujmout nanejvýš svým vzhledem, minulost si ji najde. Či spíše budoucnost. Vyvolení se totiž nedá odvolat.

Na druhou stranu, kdo by chtěl v patnácti vyměnit večírky a randění za boj s upíry? Přijmout fakt, že váš život nemá dlouhou záruční dobu a stejně tak nebude naplněn ničím příjemným? Buď se z té zodpovědnosti zcvoknete, nebo vyhraje humor a s monstry si ještě pokecáte…

Přesně tak to řeší Buffy. Nejdříve si samozřejmě projde psychologickým procesem odmítání a hněvu až k přijmutí odpovědnosti, avšak podle vlastního drzého a ironického vkusu. A ať už ji potká cokoliv, nenechá se na dlouho vykolejit.

A původ tohoto břímě? Už věky jsou osudem vybírány výjimečné dívky, jež dostanou velkou sílu, aby se mohly vrhat do bojů se zlem v podobě všemožných démonů. A protože kult přemožitelek vznikl v době, kdy ženy poslouchaly muže, vznikla i rada pozorovatelů. Takový učenec na vyvolenou dohlíží a cvičí ji v boji. Pro Buffy se stává i součástí jejího života. Typický Angličan, avšak docela tolerantní Rupert Giles je ten správný pozorovatel pro lehce prostořekou, ale hlavně svéhlavou dívku, jež je schopná se v minutě rozhodnou, že na vše kašle, a v další jít a nakopat zadek zástupu démonů.

Buffy a spol.

Whedonův talent není až tak o krátkých příbězích bez kontextu jen s jednou postavou (a možná proto filmová Buffy neuspěla). Jeho ideálním bojištěm jsou delší děje, v nichž může naplno uplatnit svou genialitu rozvoje charakterů. Buffy je sice stále seriálem plným roztoužených citů a rozpaků z dospívání, ale nabízí vše zábavnějším způsobem.

Seriál totiž nestojí jen na hlavní dívčí postavě či jejím milém. Jako správná hrdinka má svou crew. Nechybí moudrý mentor Giles, silná čarodějka Willow, hodný upír zpytující svědomí (hned dva po sobě) nebo nervózní nešika Xender.

A čím víc je Buffy dobrým bojovníkem, tím víc se plácá ve vztazích s ostatními. Hlavně s muži. Či spíše upíry. Stejně jako její přátelé. Protože ani ti nejchytřejší z nich nejsou přeborníky v ukočírování hormonů. O to uvěřitelnější ale jsou.

Postavy si razí cestu příběhem víceméně samostatně, přesto nekazí partu a chemie funguje. Každý z nich má svoji nezastupitelnou roli v hlavním příběhu. Ať už se objeví jen na pár sérií nebo vydrží do konce, posouvá svojí existencí a činy děj dál. Protože … Kdyby si Willow neprošla sérií šílených pokusů se svojí mocí, nenaučila by se s ní správně zacházet. Kdyby Buffy najednou nepřišla o matku a nezískala mladší sestru, asi by se těžko naučila být dospělá. Zní to ohraně, ale funguje to na výbornou.

Často vás hrdinové i rozčilují, ale znáte-li kontext, tak chápete jejich chování. Třeba malá sestra Dawn. Je ufňukaná a kleptomanka, ale kdo by se jí divil? Zrovna zjistila, že není tím, kým si myslela, že je. Takže jsou její vzpomínky lež? A vyhýbají se jí všichni, protože je divná?

Co sezona, to bitva

Buffy obsahuje sedm sérií (plus osmou komiksovou), což je vlastně tak akorát. Whedon si vše důkladně promyslel a vývoj teenegerů a jejich schopností vnímáme spíše po epizodách než dílech. Série jsou pojmenovány pěknými jmény démonů a jiných otravných sil, s nimiž se přemožitelka musí vypořádat. Víceméně zvládnutelná pekelná brána v první sérii se mění na novou přemožitelku, organizaci zbavující svět démonů či magicky silnou kamarádku. Zní to jako další pomocníci v boji s věčným zlem, ale právě zde přichází moment, kdy svět nabývá barvy a s dospělostí postav i větší závažnost problémů. Už není jen zlo a dobro, je i něco mezi tím. To přináší další krušné chvíle a důležité momenty rozhodnutí. Například víte, že není v pořádku, když vaše kamarádka zabíjí lidi, ale vždyť ona vlastně není zlá…

Fenomén mladých dívek

A nejen jich. Přestože má Buffy ve většině sérií vyšší počet dívčích postav než mužských, žádná z nich v příběhu nevyčnívá. Whedon boří přežitek, že seriál s ženskými hrdinkami je jen pro holky. I pánové mají důvod se dívat. Nejen na polonahé démonky. Odmyslíte-li si pár drobných hloupostí (upír nosící ve tmě baterku, nepřátelé útočí jen v tu „správnou“ chvíli) či komičnost některých bojových technik, vyjde vám akční zábava, u které se i zasmějete. Některé scény sice lehce přesahují mez trapnosti, ale celkově je to únosné.

Buffy je zábavou hlavně pro fanoušky fantastiky, kteří si chtějí oddychnout od běžného života a pobavit se něčím jiným než Supermanem. A samozřejmě pro mladé dívky hledají oblíbený idol v upířích „bad boys“. Střípky úspěchu přemožitelky pak najdete i v jiných filmových dílech, jež její odkaz více či méně zmiňují. Plus na internetu je kupu stránek, které se Buffy a jejímu vyvolenému Angelovi věnují. Přemožitelka je, ať chcete či ne, kultovním seriálovým dílem.

Názor známé tváře

Jiří Popiolek

Buffy je seriál, který mě dlouhá léta míjel. Přivedli mě k němu předloni Jana Jůzlová s Jirkou Pavlovským, kteří na něj pěli ódy tak intenzivně, až jsem podlehl, a taky trochu náhoda spojená s jednou nejmenovanou televizní stanicí. Ta se totiž rozhodla Buffy dávat v poledním čase. Jako člověk pracující „z domu“, jemuž nebylo slovo disciplína nikdy příliš po chuti, jsem značnou dobu hledal způsob, jak bych si takový pracovní den vystavěl. A přišel jsem na to, že ideální bude stanovit si milníky, které budou neměnné a pomohou mi navodit si iluzi něčeho jako „pracovní doby“. Jedním z takových milníků bylo i při Buffy se obědvá. A pak už nebylo cesty zpět. Jasně, mohl bych tady psát o tom, že Spike je po všech stránkách jedna z nejdokonalejších seriálových postav vůbec (je), nebo že ústřední trojici Buffy – Xender – Willow nelze nefandit (nelze). Mě osobně ale na Buffy baví především dialogy, ty slovní přestřelky, které se na první pohled tváří jako plytké teenagerské tlachání, ale ve skutečnosti jsou chytré, nápadité a takřka vždy dokonale vypointované. Zvláště v pozdějších sériích pak jako přidaná hodnota přichází i dráždivý rozpor mezi samotným tragickým děním – a humorem, který je stále všudypřítomný. A to jsem měl vždycky rád nejen v Buffy.

Kamila Procházková (redaktorka)

kamila.prochaz­kova@fantasypla­net.cz





Další seriály