Vše se začalo psát v roce 1995, kdy se producenti společnosti Pacific Renaissance Pictures v čele se Samem Raimim rozhodli využít úspěchu svého nového fantasy seriálu se zvučným jménem Herkules. Nejjednodušší cestou (kterou se vydalo mnoho dalších producentů) byl spin-off, tedy odnož seriálu. Diváci dostali novou postavu a příběh, ale stále zde zůstala spojitost se starými známými, kteří si v novince několikrát zahostovali. Vhodným kandidátem na odpich pak byl Herkulův částečný protiklad a zároveň postava se stejnými záměry a temnější minulostí nabízející lákavé tajemství, které připoutalo staré i nové diváky zpět k obrazovkám.

Tak se zrodila vlastní série o princezně bojovnici, která v mnohém připomíná svého předchůdce Herkula. Zároveň však nabízí nové obzory. Hlavně co se týče sebevědomí žen, dívčího přátelství, laškování s bohem války, ale i zmíněné minulosti, která proti její vůli po malých kouskách vyplouvá na povrch.

Xena totiž nebyla vždy hodná holka, chránící obyčejný lid i krále, moudře radící a věrná přítelkyně. Kdysi to byla mrcha, tvrdá a krutá, sledující vlastní cíle a postupující přes mrtvoly kohokoliv. Třeba i vlastních lidí. Svědomí ale dožene každého (alespoň v pohádkách), a tak se Xena vydala na stezku pokání a nápravy. Pravděpodobně nepočítala s tím, že se na ní hned ze začátku nalepí mladá naivka Gabriela s přáním světového míru a v malých dávkách i trouba Joxer toužící po hrdinském statutu, přestože má víc štěstí než bojových dovedností a odvahy.

Pro začátek otravná společnice se ale zdá jako chápavá bytost, jež jako jedna z mála neodsuzuje Xeninu diskutabilní minulost. Holky spolu projdou mnoha bitvami a spory – jednu to zocelí, druhou donutí ustoupit od rezervovanosti. A Gabrielina ukecanost se mnohdy stane dobrým prostředkem, protože i pár milých slov někdy odvrátí válku.

Nejvíce pak můžeme vývoj seriálu vidět právě na Xenině blonďaté společnici, jež sice ztratí prostou vesnickou naivitu, ale přes utužení v bojích a zjištění, že většina lidí jsou svině, zůstává její cíl stále stejný. Nehledá teď mír jen pro svou zemi, ale záleží jí i na Xeně, jež si jde tupě za svým se sebemrskačským klidem.

Nechybí však ani další, více či méně podivné postavy. Nejvýraznější je samozřejmě sexy bůh války Ares, jenž se stále snaží dostat Xenu na svoji stranu. A někdy se mu to i částečně povede. Jako protiklad jeho intrikářství a vychytralosti se sem tam objeví zhýčkaná bohyně lásky Afrodité, která je ve svém oboru opravdu jednička. A pak jsou tu samozřejmě stíny Xeniny minulosti, její bývalí kolegové. I ti se princeznu bojovnici snaží zatáhnout zpátky do víru bitev a drancování, ale ona z nich má spíše zažívací potíže. Nejvýraznější z nepřátel je pak prohnaná mrcha Callisto, která jde Xeně neustále po krku.

Seriál je sice zasazen do starověkého Řecka a okolních zemí, ale historickým bych se ho neodvažovala nazvat. Jen využívá prostředí dávných dob s potulnými bojovníky, městskými státy a existujícími bohy a zázraky, které jsou tolik atraktivní pro příběhy o cti, spravedlnosti a odvaze. Svým vlastním posláním je nadčasový, což doplňuje i několik výjimečných dílů – ze současnosti či muzikálový speciál.

Nakonec je Xena vlastně antickou pohádkou pro děti i dospělé. Pro ty dospělé, kteří si chtějí odpočinout od krve, krutosti a trochu se pobavit a nalézt tu spravedlnost, již náš všední život postrádá. Je plná morálních rozhodnutí i ponaučení, nechybí humor, drama ani napětí. Zlí hoši a ti, co kopou za spravedlnost, jsou mezi postavami vyvážení, ale většina z nich postrádá hloubku. Nelze zde hledat vyšší zábavu, ale jak už jsem psala na začátku, je to prostě Xena. Můžete nad ní lomit rukama nebo se smát, ale je to jeden z prvních fantasy seriálů, který se svého postu zhostil poměrně se ctí, zvláště v době, kdy se nehrálo před zeleným plátnem.

Princezna bojovnice ale brzy nebyla jen pouhým seriálem. Postupně se kolem ní utvořila nejprve jedna, a pak více fanouškovských skupin, až se stala fenoménem. Na internetu narazíte na mnoho Xeniných serverů, dokonce i na české síti. Nechybí ani nadšenci každoročně v rámci Festivalu fantazie pořádající Viragofest, který se věnuje právě princezně bojovnici a podobným hrdinkám.

Názor známé tváře: Jiří W. Procházka

Na Xenu mám ty nejlepší vzpomínky. Ne, nechodili jsme spolu, jen jsme se občas viděli. Teda hlavně já ji, v televizi. Klukovi bylo asi jedenáct, oba jsme z tý ztepilý bojovnice byli nadšení. Každý z pohledu svého věku, ale v podstatě oba stejně. Na Novém Zélandu vždycky vznikaly dobré věci, Braindead, Pán prstenů (jestli to znáte) anebo Xena.

Druhá věc, co mě hodně bavila, byl vztah Xeny s Gabrielou. Dokonalý holky. Měl jsem je rád obě, když to tak vezmu. Pokud někde záměrně kašlou na nějaká tabu (ať už v Braindeadu, nebo v Xeně), tak to je na krásném Novém Zélandu. (Stačí, když je to tam jen natočené…) Historická období všechno jedno, bohové, čarodějové, Homér, César, ale má to říz. Prostě moje krevní skupina.

Třetí událost spojená s tímto seriálem je u mě spojená s fotkou, kterou mi vlastnoručně v salónku hotelu Ministerstva zahraničí Slovenské republiky podepsal sám Ted Raimi alias Joxer. Měl na Istroconu v Bratislavě dvouhodinovou show. Neuvěřitelný člověk. S Ondřejem Neffem jsme ho s nadšením rozebírali ještě cestou domů, v autě na Moravě, prostě machr a borec; trošku se mi tím podobal, Raimi. Jenže tu fotku (kluk ji měl jako malej v pokoji) jsem teď asi půl hodiny hledal a nenašel. Moc knížek, moc polic…

kamila.prochaz­kova@fantasypla­net.cz