21. února - Redakce Soutěž o román Povolání: Zaklínačka
Nyní si s námi můžete zasoutěžit o jeden výtisk zbrusu nové knihy,
humoristické fantasy o drzé mladé zaklínačce Povolání:
Zaklínačka. Přečtěte si ukázku;
za cenu děkujeme nakladatelství Zoner Press.
V novém roce se v kinech jako první masový trhák podruhé objevil geniální detektivní konzultant Sherlock Holmes. O tom, že má jít v prvé řadě o popcornovou zábavu, není pochyb. Od první do poslední minuty filmu se divák bude smát, dávit se popcornem a polévat pančovanou coca colou.
Guy Ritchie přesně ví, jak diváka zaujmout. Už první trailer odhalil,
že půjde o střet mezi Holmesem a jeho největším nepřítelem dr.
Moriartym a že tam bude požehnaně akce. Inu, milý Watsone, trailer nelhal a
divák dostane přesně to, co od moderního populárního filmu chce.
Scénáristické duo Michele a Kieran Mulroney vytvořilo sestavu vtípků, alce
a napětí přesně na dvě hodinky a patnáct minut čistého času.
Příběh je jednoduchý, leč velmi podstatný. Sherlock Holmes, opět
v nezapomenutelném podání Roberta Downeyho jr., v něm hraje hlavní roli,
ve které se snoubí hned dva charaktery – akční drsňák a klaun. Nový
snímek tolik připomíná poslední Piráty z Karibiku, že by bylo
možné obvinit autory z opisování, ale není tomu tak. Na vině je pouze
moderní trend, jak diváka přilákat do kin. Známý ksicht a moře
humoru.
A tak zatímco Depp v Pirátech připomíná klauna, Holmes
v novém dobrodružství blbne ještě více než předtím. Downey dostal
propustku a mohl řádit, jak chtěl. Zatímco se v prvním díle držel na
uzdě a popouštěl poťouchlost jen místy, aby vytvořil perfektní kolorit
roztržitého a bláznivého génia se znalostí bojového umění, nyní
jakékoliv mantinely této postavy mizí v nenávratnu. V jednu chvíli je
Holmes vážný elegán, podruhé maskovaný Číňan a ve třetí scéně pije
formaldehyd a tváří se u toho potěšeně. Downey vtiskl Holmesovi novou
tvář, čímž poslal původního detektivního konzultanta do tmy zapomnění.
Bojových scén není málo a prostor pro pořádnou rvačku dostanou prakticky
všichni herci.
Dr. Watson, který v minulém díle hrál velmi podstatnou roli a takřka se
Holmesovi vyrovnal, byl nyní scénáristy zatlačen do pozadí. Vykoukne zpoza
Sherlocka jen v několika málo momentech, čímž scénáristé rozbili tolik
povedený vztah mezi hlavními postavami, který se jim povedlo vytvořit
v prvním díle. Watson se oženil, a tedy definitivně nevyšly Holmesovi
snahy zvrátit jej od tohoto rozhodnutí. Scénáristé se zároveň efektivně
zbavili novomanželky, aby ani ta nerušila akční jízdu, na kterou se oba
pánové vydali. Nyní již ne jako duo, ale jako bijec a poskok. Nemůžeme
o nich ani říci, že jeden plní roli hrdiny a ten druhý zábavného
společníka, jak napsal Roger Moore. Downey zvládne obě postavy dohromady, a
to s takovou bravurou, že Watson v některých scénách začíná být až
do počtu.
Film trvá dvě hodiny patnáct, a to přesně rozdělených na dvě části.
První hodinu postavy doslova blbnou a zápletka se odhaluje jen vlažně a
pomalu, aby bylo dostatek místa na pobavení. Ve druhé půli příběh
zrychlí. Do popředí se dostane akce, střelba a útěky. Patrně již je
jasné, že na děj opět zbudou jen drobné předěly mezi hlavními scénami.
V prvním díle snímek ještě připomínal detektivní vyšetřování a
scénáristé jej drželi v rovinách Londýna, ve dvojce si vybrali jako
hřiště celou Evropu procestovanou křížem krážem.
Úhlavní nepřítel dr. Moriarty trpí stejným problémem jako Watson –
aby se do filmu vešel celý Sherlock, musel být i on upozaděn. I když se
Jared Harris snaží, jak to jde, a geniálního padoucha hraje opravdu dobře,
tak mu mnoho prostoru pro svoji expozici nezbývá.
S ním pomalu mizí i střet mezi nimi. Příběh se drží
v tradičních kolejích „jdeme mu po stopě“, ale jednotlivé pátrací
pasáže jsou velmi krátké a ze snímku jen problesknou, stejně tak jako
indicie k vyřešení celého případu a tedy i závěrečné pointě. Což
je dost vražedné, protože takto se odvypráví příběh celý! Závěr víc
než celý film připomíná rukopis A. C. Doyla. Mimochodem, lepší předlohu
si opravdu scénáristé nemohli vybrat, protože takhle mohli řádit celý
film a na konci Sherlock všechno vysvětlí sám. Použili to v jedničce,
použili to i v novém snímku, i když s menším úspěchem. Řešení
není neprůstřelné, a pokud nad ním začne divák přemýšlet jen
o malinko víc, začne se to celé hroutit.
Takže kdo je potom na vině, můj milý Watsone? Celý filmový štáb
režisérem počínaje, cateringovým kuchařem konče dali vzniknout
čistokrevnému popcornovému trháku. Během něj se divák bude smát i bát,
občas se mu na tvářích objeví slzy radosti i smutku.
Guy Ritchie vyždímal Downeyho do maxima. Vytáhl z něj jeho
nejbláznivější kousky, výrazy v obličeji a navlékl ho do neuvěřitelné
spousty kostýmů tak, aby diváka bavil i děsil zároveň. Ostatní herecký
ansábl mu v ději pouze sekunduje. Ale funguje to. Ritchie přesně ví, kde
nasadit smutek, kde humor, kde drsnou akci, kterou vždy okoření o nějakou
hlášku. Scénu umí postavit efektně – zejména ta s kapesníkem na
parníku a útěk lesem jsou vrcholem celého snímku. Ritchie prostě umí
naladit tu správnou atmosféru konce minulého století, a to nejen díky
temnějšímu osvětlení. O hudbu se postaral Hans Zimmer, takže i podkres
perfektně ladí a diváka neruší ani v nejmenším. Režisér namíchal
všechno ve správném poměru přesně tak, jak si divák přeje.
Nový Sherlock Holmes jest ukázkou, jak lze udělat kvalitní a
zábavný film pro celou rodinu. Dobře hrající herci a postavené scény
zajistí, že se divák rozhodně nebude nudit a snímek si pustí nebo v kině
zhlédne minimálně ještě jednou.
Režie: Guy Ritchie
Scénář: Kieran Mulroney, Michele Mulroney
Hrají: Robert Downey jr., Jude Law, Jared Harris, Noomi Rapace aj.
Premiéra: 5. 1. 2012
Předesílám, že se mi jednička hodně líbila. Ani dvojka není úplně
špatná, ale zklamala mě. Podle hesla „more of the same“ se dvojka
rozplizla v snadno zapomenutelný akčňák (no, je to 75 % akčňák, 24 %
komedie, 1 % detektivka, abych byl přesný :) ). Co mě vadilo (logické
nesmysly nebudu komentovat.):
– Je to zbytečně zmatené.
- Jsou tam 2 – 3 kvalitní akční scény, které mě nadchly. Ostatní jsou
úplně na houby (sled rozmazaných fleků) a spíš jsem se u nich nudil.
- 2 – 3 vtipy byly super, zbytek bylo nucené šaškování.
- Výborní herci nemají co hrát. V každé scéně jenom předrčí rozhovor
a jede se dál. Watson a Moriarty jsou příliš upozaděni. Downey (Sherlock)
je omezen na šklebení se a pitvoření, víc herectví nemá možnost ukázat.
Mezi herci není žádná chemie, jsou to jen figurky, se kterýma režisér
hází, protože to je přeci akční.
- Herečka Noomi Rapace, taková křehká elegantní sněhurka, obsazena do role
temperamentní cikánky? Ani kdyby ji v solárku grilovali o týden déle,
stejně by z ní cikánku neudělali.
- Ruský kozák bojující jako mistr šaolinu, no dejme tomu.
- Kdyby se první polovina filmu vystříhla, vůbec nic by se nestalo!
- Atmosféra jedničky je pryč.
No to je tak vše, co mě zrovna napadlo. Dávám tomu 50% a bude zázrak,
jestli si za dva měsíce budu z tohohle filmu pamatovat aspoň jednu jedinou
věc. Na tohohle zmatenýho Jamese Bonda mixnutého s převlekovou komedií se
už asi nikdy dobrovolně nepodívám.
Ještě si přisadím citátem z ČSFD, se kterým se naprosto
ztotožňuju:
Koucour: „Postavy schematicky poletují z A a do B a po chvilce je vlastně
jedno, co se na plátně odehrává“
Ale abych jenom nekritizoval, konec filmu je výborný (bitva v lese, ples,
souboj s Moriartym). Jenom ten nejkonečnější konec mě zase nasral. :)
Pane Jireš, vy jste komik. Pokud se vám film nelíbí, budiž, ale
přestaňte s těmi hloupý důvody a návrhy jako „vystřihal bych, nudil
jsem se, nepochopil jsem“. Zůstaňte u těch procent a tyhle moudra si
nechte, svědčí akorát o tom, že jako filmový dramaturg byste se rozhodně
život nemohl, neřekuli jako něco jiného, co filmové profese nabízí.
neni Sherlock Holmes. Amici jen vyrvali z tela gentlemana ze Skotska (sira
Arthura) vnitrnosti a obalili je horou cukru, laku z okurek, coly a
kukurice.
Sherlock umi rozdat par ran, ale neni kaspar. Je sociopat, podivin, ale ne
komediant.
Jediny Sherlock je Jeremy Brett.
Tyto dva filmy jsou urazkou kazdeho pravoverneho sherlockofila.
Jakub: Jako sociopat a podivín v obou těch filmech ale Sherlock ukázán
ne. Co se týče toho komediánství a kašparství… představ si, že čteš
pouze scénář těch filmů. Tak tam to komediánství podle mě není tak
výrazně daný, je spíš v tom herectví Downeyho. Jenže stejně je to
s knihami, my vlastně nevíme, jak přesně se Sherlock tváří. Jestli mi
rozumíš.
to Basis – pravda je, že Doyle (podobně jako Hašek Švejka) prakticky
vůbec nepopsal, takže jeho vzhled si domýšlíme podle jeho chování, Downey
je ukázka, jak si Holywood představuje Sherlocka a jeden by trochu plakal,
protože to opravdu není Sherlock
to Tekket: tohle je od jedničky posunuté víc k zábavě, cca 30%, takže
pokud letíš na skeče a prvoplánovitý gag, nudit by tě to nemuselo, má to
opravdu spád
to Basil: ale no tak! tohle kritizování kritiky je hodně povrchní.
Každý vnímá jakýkoliv kulturní produkt jinak (doporučuji přečíst S.
Halla a N. Postmana), ale vždy z pozice PŘÍJEMCE (tedy v tomto případě
diváka) a kritizovat něčí názor na snímek je hloupé a zcela
zbytečné.
Mám rád stejnou měrou jak knihy, tak filmy s Downeym (líbí se mi mnohem
víc než stará zpracování) a velice se mi zamlouvá i nový seriál. Pokud
s tím má někdo problém, tak je to jeho problém :-)
Já nevím, ale mám pocit, že Sherlock knižní byl…
- excentrický podivín
- pravděpodobně netrpěl jen genialitou, ale i maniodepresivními stavy
(jestli si dobře vybavuju to povídkové střídání totálního útlumu a
vyloženě euforického „vystartování po případu“)
- neměl nepozitivní vztah k omamným a psychotropním látkám
- nejspíš měl pozitivní vztah ke zbraním a podobným věcem –
v příbězích sice hlavně používá hlavu, ale myslím, že několikrát je
zmíněno, že byl skvělý šermíř. Plus o střelbě dostatečně svědčí
to, že měl doma pistoli – a předpokládám, že ji byl schopný používat
i jinak, než jenom k vystřílení monogramu královny Viktorie do zdi
pokoje. Co si vzpomínám, několikrát se ocitl i ve rvačce a to taky
zvládal dobře.
Z toho důvodu mám problém s většinou klasických filmových
interpretací, kde se Sherlock tváří jako sucharský gentleman. S prvním
filmem s Downeyem jsem problém neměla, co čtu recenze, tak druhý raději
vynechám – přijde mi, že by to tam mohlo být přetaženo do druhého
extrému a to by mohlo být snad ještě horší…
Elinor: Já souhlasím. V tom je právě ten vtip, a bylo kolem toho
napsáno taky stovky stran, že oba ty Ritchieho filmy jsou té předloze velmi
věrné a že to je jenom taková naše iluze – ať už ji zkonsturoval
kdokoliv -, že Sherlock byl uhlazený gentleman.
Lukáš: Ohledně vnímání produktů, já vycházím z knihy Démon teorie
od Compagnona, který prostě říká něco v tom smyslu, že to je vždycky
někde mezi – mezi tím příjemcem a tím dílem. Takže nesdílím ani
jeden extrém, tzn. že to je všechno o díle, nebo naopak všechno
o příjemci.
Jinak dvojku určitě doporučuji, je to velmi inteligentní film. Ale chce
se to prostě vyvarovat těch povrchností ve stylu – je to zábavné a
dravé, tak to je asi i hloupé.
On je za to vinen i doktor Watson – hodně ze Sherlocka jeho ich-forma
mírní a zahlazuje (logicky, ta ich-forma je geniální, a kombinace trochu
prudérního, konvenčního viktoriánského gentlemana a jeho přátelství
s geniálním… poděsem… je to, co z holmesiád dělá nesmrtelnou klasiku
snad víc než samotné příběhy).
U povídek cítím určité napjetí s tím, co by Watson chtěl ze Sherlocka
mít, a co je Sherlock doopravdy. Dost lidí si ale toho, co je Sherlock
doopravdy, nevšímá a věří Watsonovi slovo od slova (a s radostí vynechá
z představivosti situaci, kdy Sherlock ujíždí na kokainu, je v totální
depresi a Watson je zděšený, že když zavítá na Baker Street, vypadá to
tam jako na skládce).
Já se blbě vyjádřil – myslel jsem jeho fyzický popis, jeho chování
je tam dobře popsané, ale mnoha tvůrci hodně různě interpretované,
patrně za to opravdu může Watson coby vypravěč.
Když vás můj příspěvek naštval a mě váš příspěvek pobavil, bude
asi z nás dvou komikem někdo jiný.
Nehodlám rozebírat vaše nepochopení, že „vystříhnutí půlky filmu“
nemá nic společného s dramaturgií, ani se nebudu pouštět do vašeho
směšného doporučení filmu milovníkům klasické hudby (na oplátku vám
doporučím sebevraždu, protože vám na pohřbu zahrajou vaši oblíbenou), a
to z prostého důvodu, že jsem to právě udělal a nechci se opakovat.
Pane Jireši, k té hudbě… pokud jste si ráčil všimnout, hudba
v druhým Sherlockovi nehraje jen kdesi v pozadí, ale de facto vstupuje
přímo do děje, nakonec ono i závěrečné titulky filmu, jakkoliv
ironické, říkají své „Music by Hans Zimmer, Lorne Balfe, Wofgang Amadeus
Mozart, Ennio Morricone & Cigánski Baróni“. Čemu na tom nerozumíte a
proč vám moje doporučení připadá směčné?
Pane Jireši, ale to je právě to úskalí – že Sherlock 2 není
žádný (debilní) akčňák, ale velmi důmyslný snímek. Jinak znám třeba
člověka, který miluje operu a vážnou hudbu, a proto se mu velmi líbila
bondovka Quantum of Solace, protože tam hraje svou roli Tosca, pokud si
vzpomínáte. A tady v tom filmu máte analogicky Dona Giovanni (a nejen jeho,
vážně nevím o filmu z poslední doby, kde toho je co do hudby tolik jako
tady, což je mimochodem daný prostě a hlavně tím, že Zimmer je hračička
a Evropan, který čerpá z evrospké hudby). A tyhle skutečnosti zkrátka
člověka velmi potěší. Jinak ty notorický skladby jsou ovšem navíc a,
zapojený do děje (nezní jen v pozadí); b, během nich vyhrává i Zimmer
(harmonie, eh). Takže to není jenom tak. Samozřejmě bych ten film
nedoporučil puritánskému milovníku hudby, ten by měl jistě námitky.
Pane Jireši, máte to v celém tom textu, chcete to vypisovat? Vy vážně
potřebujete věci asi pěkně explicitně, jinak se nechytáte. A máte to
také v diskusi, kde kdosi praví, že „a) chybí argumentace a převažujje
dojmologie; b) není schopná posoudit formální systém filmu, přesto se
k němu jakože zasvěcenecky vyjadřuje“, což platí i na vás. Na hudbě
jste prokázal, že formální systém filmu vám očividně zcela uniká a
zajímá vás vážně asi jen ten obsah, což je nakonec logické vzhledem
k tomu, kolik toho o filmech vlastně víte, či spíše nevíte. Zrovna teď
vyšla taková knížka, zkuste si ji koupit, třeba pak nebudete uvažovat
o filmech jako 5leté dítě, jak ukázal ten váš příspěvek
z 10. 1. 11:38. http://www.kosmas.cz/…umeni-filmu/
Formálním systémem filmu může být i „každá scéna bude ještě
debilnější než předchozí“. Pokud se tento systém podaří režisérovi
naplnit, bude z toho nádherně inteligentní a důmyslný film, chápu to
správně?
A protože mě „očividně zcela uniká“ formální systém filmu
Sherlock 2, prosím vás snažně, abyste mi ho vysvětlil a aplikoval na to
zmatené pobíhání a logické nesmysly, což jsou základní stavební kameny
tohoto filmu.
Pánové, celé mi to připomíná debaty, jestli jsou „Hanebný
parchanti“ przněním dějin + hovadinou, nebo naopak geniálním filmem
plným popkulturních narážek a kontextů… nebo jestli je „Sucker Punch“
skvělá na příběhu postavená postmoderna, nebo vizuální orgie bez smyslu
a významu.
Prekvapuje ma agresivita, s ktorou najmä pán Jireš reaguje na, podľa
mňa, rozumné argumenty.
On dáva filmu 50%. Skúsme sa pozrieť, ako to hodnotia iný:
ČSFD: 79% /hodnotilo 2 808 ľudí/
IMDB: 7,7 z 10 /hodnotilo 45 700/
Ako vidíte, veľmi veľké množstvo ľudí si myslí niečo iné, ako vy. Ale
je naozaj možné, že sa mýlia a pravdu máte vy.
Nechem sa hádať, každé dielo si vždy nájde svojich fanúšikov, pri
tomto bezdejovom filme v duchu nádeje, že kopa popkultúrnych odkazov a
prvoplánových gagov nahradí akýkoľvek dej, vidím jediné pozitívum
v profesionálne odvedenej herecko-akčnej rovine. Nič proti tomu, keďže je
to dnes rozšírený trend, ale z osobných reakcií nevirtuálnych známych,
rodiny i priateľov mi vychádza, že nie som jediný, komu film nepriniesol
nič, čo by chcel vidieť dvakrát. To, samozrejme, nič neznamená, ak to
niekoho nadchlo, jeho vec. Bez ohľadu na to, či sa menšina alebo väčšina
potľapkáva po ramenách, akí sú fajnšmekri, lebo spoznali odpad/geniálne
dielo a tí druhí nie.
Nejak jsem vysledoval, jak se cca v poslednim desetileti u mnohych tzv.
fajnsmekru duraz na formalni struktury filmu zesiloval s tim, jak byli tvurci
cim dal vic neschopni vyprodukovat smysluplnou zapletku a vnitrne konsistentni
postavy predvadejici rozumne dialogy. Schvalne si to zkusme prenest do jinych
oblasti
to jidlo sice chutna hrozne, ale kouknete jak skvele sladene jsou
ty barvy;
ten kabat ma sice tri rukavy a vsechny jen na jedne strane, ale je uzasne,
jak ten krejci v vsech detailech dodrzoval Cimrmanovu frustracni
kompozici.
Nejak mi to nejde. Ale intelektualni rozpravy nad formalnimi strankami dila
procvici mozek, neni to spatny konicek, taky jsme se vyblbli v dobach, kdy jsme
jeste meli cas.
pH: Tohle není možný, to myslíte vážně? Tohle je moc už prostě…
jinak „smysluplnou zapletku a vnitrne konsistentni postavy predvadejici
rozumne“ je naprosto otřesná floskule. Zhruba stejná jako „dobrý
příběh“ nebo „fungující zápketka“. Prostě bezobsažná fráze.
V tomto případě musím souhlasit s Ondrou. Ale nejvíc mě odvařilo to
oživování. Kdy že se ten film odehrává? Skoro půl století předtím,
než byla tahle metoda popsána, natož používána v praxi. Jinak po prvních
20 minutách mi už opravdu bylo v podstatě jedno, kdo kam jde a co tam bude
dělat. Hudba to nespravila, navíc mi tam zrovna Don Giovanni nějak organicky
nezapadl, vzhledem k ději tam mohla být libovolná opera a bylo by to úplně
jedno. A skákající kamera a film odehrávající se z větší části
potmě mi vážně nepřináší ten kulturní zážitek, jaký od dobrého
filmu očekávám (sorry za floskule, ale ten film je vyloženě vyvolává
z hlubin mysli).
byl původně taky hodnocen jako průměrný film, no a teď, když ho
opakují několikrát na HBO, řeknu Vám, já si ho teprve teď začínám
opravdu užívat. Fakt, hodně zajímavý a inteligentní film.
Řekl bych, že dvojka bude podobná. Zpočátku trpká zdá se …
Zdravím autora článu p. Vaníčka.
Měl jsem divný pocit a tak jsem se ještě podíval na wikipedii, abych si to
potvrdil. Moriarty je profesor a ne doktor (o druhém titulu jsem nenašel
žádné zmíňky, ačkoliv tak o něm referujtete v průběhu celého
článku).
Já prvního Sherlocka neviděla a šla rovnou na dvojku a i když jsem si
od toho ze začátku moc neslibovala, opravdu mě nadchla. Víc takových
filmů, které nejsou jen akční ale i zábavné. Výborně zvládnutá
kamera, úchvatná hudba a bojové scény, v nichž jednotlivé chvaty a údery
probíhající reálným způsobem (a ještě zpomaleně) – co víc si
můžeme od filmu přát? Když jsem pak viděla jednička, přila mi docela
podobná, takže komu se první díl líbil, může klidně zkusit
i dvojku.
a co má ten film společného s fantasy planet? pepa - 22. 1. 16:33
jenom tady zabírá místo, měli byste o něm psát někde jinde, ne?
Jistě jste si všimnul, že na FP nejsou „recenze“ jenom na knihy, ale
i komixy, počítačové hry, fanouškovské akce, filmy a myslím že
i hudbu(?).
Proto to tu „má“ být. Navíc musím se přiznat, že ačkoliv nemám
pocit že by tento film naprosto jednoznačně spadal do krabičky „sci-fi
or/and fantasy“, jistý nádech steempunkovitosti a tajemna se v něm dá
rozhodně nalézt. Takovýhle tip filmů sem rozhodně patří a pokud se tu
nezačnou objevovat šílené komedie založené spíš na šoku, než humoru,
nebo nějáké extrémně okrajové slátaniny, ale filmy zaměřené na starou
dobrou zábavu, rád si tu o nich (mezi knihami) přečtu. Navíc
i v literatuře občas nastane „okurková sezóna“ a filmy jsou milým
zpestřením jakékoliv případné proluky…
poznámka k diskusi Basil/Ondra standa.e - 24. 1. 03:01
Malá velká poznámka nezávislého ostříleného FP flammera k debatě
mezi Ondrou a Basilem. Nejsem na ničí „straně“, jen prostě nemám rád,
když někdo vede debatu manipulačně. A Basil je v tom dokonalý. Od
úvodního napadení autora názoru (nikoliv názoru), přes obecné a nijak
nepodložené odvolávání se na „odbornou literaturu“ jehož smyslem je
opět pouze jen oslabit pozici oponenta, vlastní prázdná a nepodložená
prohlášení dokládá odkazem na třetí autoritu, aniž by byl své tvrzení
ochoten/schopen jakkoliv konkretizovat opět jinak, než odvoláním se na
debatu pod článkem až po zobecňující „všichni přeci vědí
že…“ – zde zastoupeno „milovníky hudby“.
Půvabné na takové debatě je, že na jejím konci v samém důsledku
manipulátor vyvolává dojem vlastního moudra i argumentační preciznosti,
aniž by však přitom precizoval jedinou vlastní myšlenku! Ona i ta
o zapojení hudby přímo do děje zůstala jaksi jen… stejně obecným
prohlášením, jako „je to důmyslné a inteligentní“. Tedy prázdnou
bezobsažnou větou.
Ale třeba se mýlím a skutečně mi film umožní vnímat jmenované
skladby v novém, dosud nepoznaném světle – podobně, jako sladkobolné In
Dreams či Love Letters pro mě po Lynchově Modrém sametu nebudou už nikdy
tím, čím pro mne byly do té doby… Ale přesto si nedokážu představit
posílat na Modrý samet posluchače (posluchačky) těchto songů a
předpokládat, že se jim ten film bude muset líbit. To je prostě pitomina.
Že znalec hudby ocení významové roviny, jež neznalci uniknou, je jen bonus
navíc. Ne důvod, proč by na něj znalci hudby měli chodit.
Jednička mě málem nadchla. Měla tu správnou atmosféru a ( ač si ani
jiné adaptace Sherlocka nenechám ujít ) již lehce provařenou látku
okořenila a odlehčila. Nebylo to na škodu. Companion clashe mezi Watsonem a
Holmesem byly výborné.
Dvojka ztrácí a to víc než koňskou délku. Ano je to pořád zábava, ale
chybí tam takové to „to“ co dělalo z jedničky svým způsobem
výjmečný film. Bez mučení říkám, že na další díl se podívám
spíše z povinnosti, abych věděl jsk to celé dopadlo, než
s očekáváním, které se u Hry stínů bohužel nenaplnilo. Jde
o průměrnou akční komedii, která mi spíš připomíná Rytíře ze
šanghaje, než byť jen detektivkou okořeněný, ale stále
inteligentní film.
Byl jsem na tom. Nebylo to tak špatné, ale na jedničku to z hlediska
„tajemna“ opravdu nedosahovalo. Vražda Ádlerové hned v prvních
minutách byla dost zbytečná, když jí okamžitě nahradili tou „cikánskou
baronkou“ (která byla mimochodem tak desetkrát měkčí, než Ádlerová,
která obuškem a nožem dokázala střískat několik pouličních zlodějů na
jednu hromadu).
Sherlockův bratr – (že by budoucí vůdce MI5, když „pracuje pro
ministerstvo zahraničí“) ?M? (jako Myford, či jak se jmenoval), byl
postavou, jejíž potenciál nebyl vytěžen filmem ani ze třetiny, zato jej
znemožnili, jak jenom mohli – a to se tam musel před kamerou producírovat
(příběhově) „nahý“.
Moriartyho sniper unikl zatčení, „klaďáci“ ztratili důkaz, že to
bylo narafičené, tudíž lidstvo do té „nastrčené“ války stejně
sklouzne samo od sebe a hlavní hrdina zemřel. Happyend jako noha. Sice to
není tak přesně pravda (viz otazníček), ale něják si nedovedu
představit, že by Sherlock po Morriartym měl ještě někdy nějákého
vyrovnaného protivníka. Ledaže by nebyl jediným, kdo si může obléct
směšný obleček…
V tom případě by šlo ale zase o situaci „nula od nuly“.
On tenhle film není pro zhýčkaného diváka:-), který vyžaduje
neustálou akci, zase akci, vystřídanou vtipem a ještě větším vtipem
s neustálým údivem nad důmyslností chování a jednání jednotlivých
postav:-)
Doba hloubavých a geniálních detektivů omračujících diváky svou
inteligencí je už tak nějak pryč. Takový „koumes“ by, ručím vám za
to, působil poněkud směšně. Nakonec i knižní Sherlock má celou řadu
chyb a vad na kráse.
Ono stvořit úžasnou zápletku pro film a nebo knihu není zrovna jednoduché
(osobně říkám až nemožné), protože kniha i film se od reálného
života poněkud liší. Proč? Vždy říkám, že hledáte-li zloděje nebo
vraha přepočítejte si postavy, které se na plátně nebo v knize objevily.
Za druhé zaměřte se na nejméně pravděpodobné (zejména nepravděpodobné)
pachatele.
Tyto dvě prostá pravidla vás ve většině případů dovedou
k rozluštění celého příběhu. – Nelze jinak. Na rozdíl od reálného
života, totiž autor postrádá onu kouzelnou možnost, kterou bych označil
jako „pan X“ nebo „setkání s neznámým“. Zkrátka se vám do života
připlete osoba, o které jste v životě předtím neslyšeli, ani ji
neviděli a buď vás, oloupí, zabije a nebo je na vás, abyste ji jako
„správní“ detektivové usvědčili… A teď si ji hledejte…:-) Bez
registru nebo kupříkladu udání:-) máte smůlu. Vzhledem k Sherlockově
době, na registr zrovna vsadit nemůžete a udání by pro takového mistra
jakým Holmes je, byla potupa… Zkrátka se snažím naznačit, že geniální
detektiv, který vypatrá nezjistitelné a netušené, je sám o sobě
nesmyslný koncept.
Ale proč si tuhle krásnou pohádku pro dospělé kazit?
Nakonec uznejte sami, co by to bylo za detektivku, kdyby se na konci
zjistilo, že hledanou osobou je jedinec, který v celém příběhu vůbec
nefiguroval a zjeví se až na úplném konci jako králík vytažený
z klobouku:-) Ti, co se dnes rozčilují nad slabou zápletkou by byli první,
kdo by zvolali: „Proboha, co je to za škvár!“
Žádný škvár – realita…
Filmař, spisovatel, však bohužel nemá jinou možnost, než vám všechny
důležité postavy naservírovat hezky na podnosu a nechá vás si na nich
smylsnout… A za to se mu posléze dostane pěkného
poděkování)
Zmínil bych ještě jednu možnost a sice, že vrahem je sám detektiv, ale to
už je poměrně silná káva:-)
No nic – Sherlock je pohádka, hledat v ní důmyslné racionálno je
pitomost – s odpuštěním. (Snad byl alespoň nyní pochopen název mého
příspěvku:-).)
Že by Holmes proniknul mezi přední akční hrdiny si také nemyslím, takže
zbývá užít si film jako takový. – A já byl spokojen: 70–80%.