Duke Nukem – episode 1: Shrapnel City

Tato hra byla vykopávka už v době, kdy jsem ji hrála. Byla totiž vyrobena v roce 1991 a já jsem svůj první počítač dostala o osm let později, kdy byly na trhu už další dva díly. A stále žije, nedávno vyšel *Duke Nukem Forever*… Nicméně já budu mluvit o úplně prvním dobrodružství svalnatého hrdiny, který jde s bouchačkou zachránit zbytky světa napadaného šíleným Dr. Protonem a jeho armádou mechanických strojů. Hra byla mimochodem zasazena do roku 1997.

Jde o typickou skákačku, kdy hrdina putuje v deseti úrovních různými prostorami, hledá klíče k otevření bran, jezdí po pohyblivých pásech, šplhá po stropech, sbírá různé bonusy a přitom ničí všechno nepřátelské, na co narazí. Na konci posledního levelu ho samozřejmě čeká souboj s hlavním bossem – doktorem Protonem. Hra toho víc nenabídne, ale i tak zajistí pár hodin zábavy. Víc ne, Duke má v každé úrovni dost životů, kýty a koly, které mu je obnovují, jsou skoro na každém kroku, a i když vám náhodou zemře, vrátí se pouze na začátek aktuální úrovně. V kombinaci se stařičkou grafikou a zvuky jde však o příjemné retro, které rozhodně stojí za vyzkoušení. Rozjedete ji i na dnešních počítačích, pokud by to nešlo přímo, můžete si stáhnout program DOSBox – emulátor prostředí DOSu.

Sky Roads

O dva roky mladší je zajímavá hra Sky Roads, v níž ovládáte autíčko na dráze ve vesmíru. Kochat se planetami, sluncem, hvězdami a dalšími scenériemi moc nelze, dráha je totiž úroveň od úrovně náročnější (různě přerušovaná, s tunely…), navíc máte omezenou zásobu kyslíku, nehledě na další zákeřné nástrahy (u některých skoků musíte například dobře odhadnout rychlost auta, kterou ovládáte, občas se tu vyskytují dlaždice se speciálními efekty – zastavení auta, maximální zrychlení apod. – atd.)

Levelů je deset, každý obsahuje tři podúrovně, a kdo se zvládne dostat až na konec, všechny pokrývky hlavy dolů – já jsem nesvedla ani tu první ze závěrečné trojice. I díky tomu je hra chytlavá a jen tak vás nepustí. Dobrou zprávou však je, že první polovina úrovní je docela jednoduchá, a když vám nějaká nepůjde, můžete se pustit do zdolávání kterékoliv další. Opět jde bez problémů přes DOSBox pustit i na nových PC.

Supaplex

A hurá zpátky do roku 1991, kdy světlo světa spatřil Supaplex, červená koule, kterou máte za úkol prohnat celkem 111 levely. Jedná se o logickou hru, protože kulička má za úkol posbírat určitý počet barevných „zámotků“, a přitom se snažit za a) nezablokovat si cestu k východu, b) neshodit na sebe bombu, c) nenechat se sežrat pohybujícími se nůžkami d) nestát v cestě vybuchující bombě…. Jak vidíte, dostat se až na konec není vůbec nic lehkého a Supaplex se tak může stát při méně intenzivním hraním doslova hrou vašeho života. To, že můžete až tři levely přeskočit, je jen maličkou útěchou.

Vlak

Mezi logické hry, ale podstatě nižší náročnosti, patří i veleznámý Vlak, který jsme hráli snad všichni. Vytvořil ho v roce 1993 český programátor Miroslav Němeček. Kdo by snad nevěděl, o co jde – ovládáte lokomotivu, která musí projet celkem padesáti úrovněmi. V každé musíte pobrat všechny předměty – po každém vám přibude jeden vagonek. V prvních levelech je to ještě sranda, ale jak počet předmětů narůstá a do cesty se vám staví různé překážky, není lehké se z toho všeho vymotat, nenarazit sám do sebe a úspěšně projet závěrečnou bránou.

Velkou útěchou je, že každá úroveň má speciální heslo, které se vám odtajní, když se do ní dostanete. Stačí si je tedy zapsat a po návratu do hry neprojíždět zbytečně všechny úrovně až do té, kterou máte právě rozehranou. A seznam hesel lze samozřejmě najít kdekoliv na netu, takže nic vám nebrání hrát hru třeba od konce. To, že se náročnost úrovní zvyšuje, tu totiž tak úplně neplatí…

Fish Fillets

Od českých vývojářů pochází i logická hra s rybími agenty v hlavní roli z roku 1997. Dvě sympatické rybky dostanou od svého šéfa několik úkolů, kvůli jejichž splnění musí proplout celkem sedmdesáti místnostmi. Do cesty se jim staví nejrůznější překážky a vy musíte vymyslet cestu mezi nimi až k východu. Vypadá to jednoduše, o snadnou hru se však v žádném případě nejedná. Jedna rybka je velká a může posunovat i těžké předměty z oceli, druhá nic nezvedne, zato se protáhne kamkoliv… A jen jejich pečlivě naplánovaná spolupráce vede k vítězství.

Na hře vás však bude bavit nejen důkladné roztáčení mozkových závitů, ale i roztomilá grafika, a především výborné hlášky obou ryb (a zvukový doprovod jednotlivých místností), které pobaví o to víc, že jsou – samozřejmě – v češtině.

Hráli jste některou z těchto her? Anebo máte tip na další starší hry, které rozhodně stojí za vyzkoušení? Podělte se v komentářích!

Pavla Lžičařová (šéfredaktorka)

pavla.lzicaro­va@fantasypla­net.cz


Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.