Tim Burton sice patří mezi nejoblíbenější režiséry dneška, o toto renomé se však zasloužil svojí starší tvorbou. V posledních letech totiž netočí zrovna excelentní kusy – naposledy snad Mrtvou nevěstu. Sweeney Todd byl sice zajímavý, leč ne fungující, zato předloňská, paradoxně jediná Burtonova miliardová Alenka v říši divů pozbyla i oné zajímavosti. (Upřímně, ani Karlíka a továrnu na čokoládu bych si podruhé nepustil. Ten má však alespoň některé neoddiskutovatelné kvality a zástup kamenováníchtivých fanoušků).
Každopádně je zřejmé, že zprvu neotřesitelná Burtonova pozice
začíná být v současnosti poněkud vratká. Přesto je každý další jeho
film očekávanou peckou, ač zrovna v případě Temných stínů,
nové verzi klasické gotické mýdlové, všemi různými monstry prolezlé
opery z let šedesátých) lze toto očekávání pojmenovat jako: „Tohle je
určitě ten film, ve kterém se vrátí starý dobrý kutil Tim.“ Nebudeme to
zdržovat a zbytečně natahovat – zklamu vás.
V roce 1752 opustila rodina Collinsů i s malým Barnabasem starou dobrou
páchnoucí Anglii, aby pokusila štěstí v Novém světě. S úspěchem,
zakládají vlastní přístavní městečko Collinsport ve státě Maine,
rozjíždí rybářský průmysl ve velkém, staví majestátní sídlo. Nic
však netrvá věčně – štěstí Collinsů přesně do chvíle, kdy nyní
švarný mladík Barnabas zlomí srdce služebné Angelique, po nocích
brigádničící jako čarodějnice. Angelique má moc obrátit život Collinsů
naruby (pokud rubem života je smrt, ať ta skutečná nebo nemrtvá) a nic jí
nezabrání tuto moc použít. Barnabasova milá končí pod útesem,
upír-začátečník Barnabas v rakvi, rodinné impérium v troskách.
Věčný život je věčný život a developeři nenechají nic pohřbené
dost dlouho, Barnabas se samozřejmě osvobodí. Běží rok 1972, po
asfaltových silnicích jezdí motorová auta, v zázračné televizi zpívají
maličké zpěvačky, hippies hulí a šíří mír, lásku a sex a Angelique
stále žije. Z rodiny Collinsů zbyl morální odpad, jehož jediným klenotem
je nová vychovatelka, tolik podobná Barnabasově dívce. Zdá se, že upíra
čeká krušné období, diváka pak první zhruba půlhodinu slušná zábava,
která vychází z konfrontace starého (jeho zákonným zástupcem je
Barnabas) s novým.
Nadnárodní organizace jsou Satan, světla aut jsou Satan,
hippies potrava (která se nejspíš v dobrém duchu pacifismu ani moc
nebrání). Jenomže na srážce s novou dobou nelze postavit celý film,
o což se Burton tak trochu pokoutně pokouší. Zapomíná však přitom na to
nejdůležitější, jednu z esencí, která z jeho filmů dělá
nezapomenutelné zážitky. Příběh (Druhý trademark – cynismus – se
dostavil naplno). O něj se jenom tak povrchně cvrnká, aby se vlastně tak
nějak vecpal do závěrečné půlhodiny, která ale vůbec neodpovídá
celému předchozímu snímku, jako by si sem odskočila z epizody
Krajních mezí.
Nikoho jistě nepřekvapuje, že se v hlavní roli pitvoří pravá
Burtonova ruka a kmotr jeho dětí Johnny Depp, protentokrát s příšerným
účesem a vtipným starosvětským přízvukem. Právě o něm (a měl by být
i na něm) celý film je. Více než zdatně mu však sekundují dámy
s mnohem menším množstvím prostoru – Michelle Pfeiffer a sladká Eva
Green, pro kterou by si nejeden vyrval tlukoucí srdce z těla. A tím to
končí. Ostatní postavy jsou tak nějak zbytečné. Jasně že ne všechny,
některé mají pro Barnabase představovat motivaci, přesto by se jich pár
dalo bez starostí vyškrtnout, aniž by se „příběh“ změnil.
Dalším problémem jsou vztahy mezi postavami – jediné alespoň trochu
uvěřitelné jsou opět v trojúhelníku Depp – Pfeiffer – Green. Na
plátně to v trailerovém sexu mezi Johnnym a Evou slušně jiskří, Michelle
doopravdy působí jako žena chránící svou rodinu, přes což nepojede vlak.
Jakékoliv další vztahy pak působí uměle jako v laciných jihoamerických
telenovelách, které se neodvážili dát na Premiéře v odpoledním čase, a
tak okupovaly obrazovky před Heidi, děvčátko z hor.
V jednom směru však Burton opět nezklamal. Jeho cit pro vizuálno je
dechberoucí, stále je to jediný režisér, u něhož platí, že kdybyste
v jakoukoliv chvíli zastavili obraz, můžete tisknout nádherné
pohlednice.
Je mi však jasné, že celý text působí jako jedna velká obžaloba,
nechť mě ospravedlňuje skutečnost, že jsem z kina odcházel doopravdy
zklamaný (a to jsem se těšil). V první půlhodině vše ještě vypadalo
nadějně, poté Temné stíny ztrácí dech, aby jej půlhodina
poslední nadobro zastavila. Na rozdíl od Barnabase však tenhle film
z mrtvých už nevstane. Tak snad na podzim
s Frankenweeniem, Time.
(Burtonofilové nechť zapomenou, co přečetli. Vy ostatní návštěvu kina
zvažte, obzvlášť, když můžete jít podruhé na Avengers.)
Film jsem neviděl a nechystám se na něj, ale zklamaný jsem už teď.
Sledoval jsem remake Temných stínů z devadesátých let a nebyl to špatný
seriál – rozhodně ne v první polovině, kdy sledujeme dění na
Collinswoodu z pohledu chůvy, právě dorazivší „zvenku.“ Pak tvůrcům
přeskočilo, ale to je jiná kapitola. Každopádně, když jsem se doslechl,
že Burton podle něj točí, očekával jsem vážný remake nebo adaptaci, ne
takovouto frašku. Přitom z toho, co jsem četl je jasné, že se seriálové
předlohy držel velmi přesně a prakticky všechny postavy z ní (doktorka,
sluha, paní domu…) tam jsou – i když asi jen „pro efekt.“ Nejsem
zatížený na upířiny, zvlášť ne ty z poslední doby, ale to, co se
z toho filmu vyklubalo, mě zamrzelo. Plus, Deppův upír IMHO nevypadá
směšně, ale spíš trapně…
Souhlasím s TomáY, protože já bych to s těma Avengers taky moc
nepřeháněl. Velká očekávání jsem měl, ale ta tak nějak zůstala
nenaplněna a ani vtipkující Ironman a vtipný Hulk to nespravili. Na Dark
Shadows se docela těším – předlohu neznám.
Upřímně jsem byla na oboje a nadšená jsem teda moc nebyla ani
z jednoho. Temné stíny byly celkem v pohodě film (kdybych to nebrala jako
Burtonův sestup). Koukat se na to dalo. Občas vtpné hlášky. Co mě štvalo
bylo – předvídatelný děj, neprokreslené postavy (krom pár vyjímek),
zbytečné natahování filmu scénami, které tam vůbec nemusely být (proč
je dcera vlkodlak a řeší se to ve chvíli kdy mělo probehnout velké
finále? muselo to tam být? k čemu to bylo? atd.) Jinak mi to připadalo, že
se vlastně nerozhodli, jestli to má být komedie, slaďárna nebo horor.
Taková trochu slátanina. Ale celkově mi to přišlo dobré – nenudila jsem
se, pobavila jsem se, ale zároveň se z toho mohlo vytěžit daleko víc.
Mňa to sklamalo. Neexistuje nič čo by som nemal rád (temná atmosféra +
70. roky + Herci…) a predsa tam niečo chýbalo. Rozbeh bol fajn, ale s tou
negativitou zápornej postavy to trochu prepískol. Ku koncu som si prial, nech
to čo najskôr skončí. Pre mňa i keď nechcene 30% (samozrejme Depp dáva
+ 30%)
Burton pod hromadou milionů Lukáš - 22. 5. 2012 01:42
bohužel jsem nevydržel muka společenského nátlaku a šel se na Temné
stíny podívat, kdybych nedostal v rámci nějaké super spešl cinestar akce
lísek za nic, tak bych si asi škubal zbývající zbytky vlasů.
Burton se z filmu vynoří jen na několik málo minut a pak se zase
zanoří. Pak se vynoří a zase zanoří. Z celého snímku jasně smrdí
peníze a kde jsou peníze, tam je i kontrola. Burton ve svých prvních
filmech, kde za pár šupů maloval papundeklové domky výraznými barvami,
měl absolutní volnost, nyní ve filmu za miliony dolarů už musí pískat
tak, jak producent píská.
Z Temných stínů jasně koukají typické holywoodské atributy – musí
to být akční, musí tam být pár vtipů, musí tam být nešťastná láska
a hlavně, musí tam být SEX! Kdyby se autor zaměřil na JEDEN atribut, film
by byl skvělý. Fungoval by jako komedie navahující na původní sitcom
70. let, fungoval by jako parodie upířiny – osobně bych si ho dovolil
nazvat: Co v Twilightu nenatočili, fungoval by době i jako klasický horor,
kdy sice hodný strýček Barnabáš pomáhá rodinnému podniku, ale tu a tam
vysaje partu hipíků. Burton by každou tuto linii zvládl zrežírovat
skvěle.
Když však musel spojit to a ono dohromady, tak to prostě nefunguje.
Příběh se zasekává, nudí, jednotlivé vtípky jsou spíš jako drát do
oka, křečovité až trapné. Depp, ač je to hvězda, už skoro nepřekvapí,
protože jeho herecký talent zase tolik různých grimas také neposkytuje a
začíná být okoukaný.
Pro mě ten film byl opravdu hodně velkým zklamáním. Vše bylo
průměrné a u BUrtona s Depem, kteří navzdory všemu šli vždycky trochu
jinou cestou je to zklamání dvojnásobné.