Temný rytíř povstal - plakát

Hned na začátek se musím přiznat, že Batmana zbožňuji ze všech komiksových postav nejvíc. Hlavním důvodem je především to, že na rozdíl od ostatních jemu podobných superhrdinů nemá žádné superschopnosti, ale je to obyčejný chlápek s miliardovou cifrou na kontě, za kterou si koupil spoustu nádherných hraček pro boj se zločinem. I přes to se ale jedná pořád o postavu, která je určená pro náš malý velký kroužek nerdů a o níž si celý svět myslí, že je divná, čemuž samozřejmě kromě podivného kostýmu dopomáhají ještě podivněji vyhlížející nepřátelé, například šíleně nalíčený klaun či žena, vypadající jako lehká děva milující květiny. Prostě nic, co by mělo šanci zaujmout běžného, Annou Kareninou a další vysokou literaturou políbeného člověka. Nemluvě o faktu, že se jedná o šílenosti pocházející z komiksu, tedy dalšího širokou veřejností odmítaného média. K tomu si připočtěte, že poslední filmy od Joela Schumachera udělaly z Batmana komedie plné neonových světýlek a zasadily tak téhle postavě na dlouhé roky těžkou ránu. Nikdo už nevěřil, že se z toho Temný rytíř vyhrabe a vrátí se zpátky. Ale jak říká staré známé přísloví – naděje umírá poslední. V roce 2005 režisér Christopher Nolan dal světu svou vlastní interpretaci ochránce města Gotham – film Batman začíná.

Nolan v něm udělal několik zásadních věcí. Především si vzpomněl, že Batmanovy příběhy jsou v prvním plánu hodné dobré detektivky, na čemž své pojetí prakticky postavil a vyšel z něj. Tomu odpovídají další změny. Především ho zbavil všech barviček a vrátil ho zpátky do noci a temnoty. Co je ale nejdůležitější – vzal mu komiksovost, posunul ho blíž k realitě a ukázal, že by hrdina mohl žít bez problémů v našem světě a že by Gotham mohl existovat.

Najednou se na něj i na univerzum díváte jinak. Vnímáte ho jako chlápka, kterému jako capartovi zavraždili rodiče a on se chce pomstít, kvůli čemuž absolvuje cestu po světě a za vzděláním. Ale jak pochopí, za smrt rodiny nemůže jeden konkrétní člověk, ale znepokojivá sociální situace, která zmítá Gothamem a mění tak lidi v horší bytosti než ve skutečnosti jsou. A to je potřeba změnit.

Najednou je to muž, který se odněkud zjevil, má motivaci, výcvik a zbraně, z nichž se vyklubou prototypy pro armádu, které čekaly ve firemním skladu, až si je vyzvedne a neváhá je použít k dosažení stanovených cílů.

Pokud obsahuje první díl ještě drobné komiksové prvky, pak Temný rytíř jde až na dřeň reálnosti. Z Jokera je vyšinutý zjizvený magor se smyslem pro humor a zálibou v nožích, který rád vyvolává anarchii. Two-Face je jen zlomený muž, kterému shořela půlka obličeje a ze smrti přítelkyně mu hráblo a chce se pomstít. Akce vyvolává reakci, příčina má následek. Zápletka je promakaná do dokonalosti. Scéna na lodích je perfektní sociální studií lidského chování a ukázkou toho, že lidi nejsou takové svině, jak si Joker celou dobu myslel.

Osobně si třeba nepamatuji jiný žánrový film, v němž by hrdina vzal na svá bedra tíhu zločinu někoho jiného, jen aby udržel pořádek a dobro, za něž celou dobu bojoval. Ve výsledku dostáváme syrový thriller navazující na tradici De Palmy nebo Coppoly, v němž se z Batmana stává definitivně vyděděnec.

Samozřejmě netvrdím, že všem divákům je tohle pojetí Temného rytíře příjemné. Několikrát jsem se setkal s názory, že Nolan Batmana zku*vil a že to už ani není komiks, ale obyčejný thriller, v němž se náhodou ocitl Batman a jeho protihráči. A víte co? Mně osobně přesně takové pojetí vyhovuje. Sice nepochybuji o tom, že za deset let (možná i dřív) přijde někdo další a bude Batmana interpretovat po svém, ale Nolanovi nikdo neupře to, co za těch několik let s hrdinou provedl.

Líbí se mi ta reálnost, líbí se mi to zbavení komiksovosti. Nolan totiž dokázal to, co se ještě nikomu nepovedlo. Dokázal zaujmout i lidi mimo náš malý velký nerdovský kroužek, kteří sice při slovu komiks dostávají kopřivku, ale na druhé straně vyhledávají to, čím Nolanovi Batmani bezpochyby jsou. Tedy snímky s inteligentními scénáři, propracovanou zápletkou, psychologií postav, které jsou nabité až k prasknutí emocemi a perfektním hereckými výkony. A to už je sakra pokrok. Nemyslíte?