Neomillnerová Petra  - Tina Salo 4 - Smrt u archanděla Tina se nudí. Hra na šťastnou rodinku s Kayem se jí přejedla, Bér jako zdroj práce je mimo hru a navíc roste její hlad. V odsvěceném kostele nedaleko Tinina bydliště dochází k brutální vraždě – něco roztrhalo dva turisty. Do toho se z Německa ozývá Bér, že našel zajímavé informace. Tina se snaží ujmout případu, ale policie bez potřebných kontaktů v systému dělá problémy. A není nikdo, kdo by zařídil vše potřebné, případně dodal náležitou dokumentaci. Do případu se vloží svými intrikami Dyre, takže je zaděláno na další problémy. Kdo vraždí v chrámu? Jak dlouhé prsty má Dyre? Budoucnost Tiny a jejích přátel je proklatě temná….

Jak je naznačeno výše, čtvrtý příběh Tiny Salo sice začíná jako klasická detektivka, ale velice rychle se mění v komorní drama. Pátrání komplikuje celá řada faktorů, z nichž nejmarkantnější je absence kontaktů na policii a Dyreho vize organizace upíří společnosti. Styl i obsah vyprávění se posunuje od detektivky, případně akčního nářezu do polohy spíše psychologické. Pátrání ustupuje do pozadí a jak Dyre postupně předvádí svou skutečnou světskou moc, Tina je nucena pomalu, ale jistě ustupovat ze svých pozic a tancovat podle jeho scénáře. Zoufale nechce, ale nic jiného jí nezbývá. Atmosféra houstne a nelze zcela jednoznačně odhadnout vývoj v dalších dílech.

Autorka zde skvěle pracuje s atmosférou příběhu a psychologickým vývojem postav. Obsazení je víceméně komorní, známých figur ve hře ubývá a nových je minimum. Upíří politika, prolínající předchozí „Pastí na medvěda“, je zde rozebírána sice úsporně, ale náležitě hutně a evidentně bude mít vliv na obsah dalších dílů. Objevuje se zde nový prvek upíří mystiky – artefakt neznámých, zato legendami opředených vlastností, který propojuje kriminální i politicko – psychologickou rovinu příběhu.

Čtvrtý díl moderní upírské ságy tedy přináší nečekaný posun, ale je otázkou, jestli vpřed, nebo zda půjde o proslulý cimrmanovský „krok stranou“. „Smrt u archanděla“ je v celkovém pojetí momentálně dostupné upírské literatury výjimečná. Částečný úhyb od zběsilé akce a kriminálního žánru k psychologickému dramatu je příjemným osvěžením, nastoluje ale otázku, kam se série bude ubírat v budoucnosti. Jak si již povšimli jiní recenzenti, není upírofilní (ostatně to není většina autorčiny produkce). Ukazuje upíry takové, jací by opravdu mohli být – drsné, smrtící, věčně žíznivé a v řadě případů i notně psychicky nevyrovnané – a to by mohl být časem odbytový problém.

Redakční práce byla odvedena v zavedené kvalitě – jisté množství chyb a překlepů ale korektorovi uniklo. Není jich mnoho – o to jsou nápadnější. Ilustrace na obálce od firmy Koutmedia je příjemné a velmi poutavé nóvum. Má skvělý styl a atmosféru a zřejmě ideově vychází z obálky prvního dílu polské verze série, která měla u nás kladný ohlas, což si nový nakladatel zřejmě vzal k srdci.

Celkově lze tedy poslední Tinu hodnotit jako dobrý příběh, který vybočil mimo vyjeté koleje tohoto typu literatury.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz