Skutečně se jedná o remake původního filmu se Schwarzeneggerem, nikoli o nový náhled na tuto povídku. Sice jsme se dočkali řady zásadních změn, děj je ale přesto víceméně totožný a zachovány byly i některé drobné detaily, jako např. scéna s prostitutkou se třemi prsy. Mezi ty největší změny patří skutečnost, že se děj neodehrává ani na vteřinu na Marsu, že se ve filmu téměř nevyskytují mutanti a že hlavní hrdina nemá bicepsy větší než režisér stehno.

Příběh dělníka v továrně na roboty Quaida se odehrává ve světě, který je po chemické světové válce omezen na Anglii, ve které sídlí privilegovaná populace a na její kolonii v Austrálii, kde žije levná pracovní síla. Tato dvě místa jsou spojena tzv. Zeměpádem, což je výtah pro několik desítek tisíc lidí, kterým jsou každý den dováženi do Anglie skrze střed Země dělníci, Quaida nevyjímaje. Ten, unaven každodenní všedností, se rozhodne zpestřit si život vzpomínkami na dovolenou, které mu mohou implementovat ve společnosti Rekall. Tam se ale také z Quaida vyklube speciální agent a najednou mu celé okolí začne usilovat o život, a to včetně manželky Lori. Potíž je v tom, že Quaid si neuvědomuje, že by někdy pracoval jako tajný agent…

Colin Farrell v hlavní roli není špatný. Snaží se hrát co nejseriózněji a potvrzuje, že je velmi dobrý herec, ale už se nedá říci, že by byl stejně tak dobrý akční hrdina. V podstatě téměř nehláškuje, zabijí čistě a chladnokrevně a působí až vypočítavě realisticky, což mu ubírá na zábavnosti. Svému charakteru vtiskl pocit všeobjímající nejistoty, přestože zápletka ohledně toho, zda sledujeme realitu/sen/im­plementovanou vzpomínku v podstatě odpadává. Mnohem zajímavější a působivější výkon předvádí režisérova manželka Kate Beckinsale v roli Lori. Neúnavně jde za svým cílem, akční scény jí všechny věříte a ze všech postav ve filmu je nejvíc cool. Bylo by super, kdyby někdy dostala příležitost zahrát si Terminátorku nebo Laru Croft. Její postava je definitivně stylovější než mdlá Jessica Biel coby Quaidova bývalá přítelkyně a kolegyně.

Snímek má dva zásadní problémy. Za prvé, je neuvěřitelně dementní. Nejde ani tak o to, co postavy říkají, jako o to, co se děje okolo nich. Každou chvíli se před vámi odehraje scéna, během které si říkáte, jak pěkně ti tvůrci logicky uvažují, a přitom hned v následující scéně se objeví nějaká do nebe sahající blbost. Popírání fyzikálních zákonů sice víceméně k tomuto žánru patří, avšak většina toho, jak např. funguje onen Zeměpád, je fatální kravina bijící do očí tak moc, až je to rušivé. To se týká dokonce i nedostatků ve vnímání času a denní doby. A v neposlední řadě je více než naivní rozuzlení týkající se plánu hlavního záporáka.

Druhý problém je v tom, že snímek je přístupný. Původní Total Recall byl plný krve, nadávek, nevzhledných mutantů a utrhaných končetin. Mutanty nahradili roboti, takže pokud Quaid někomu utrhne ruku (klidně i podobně, jako to udělal Arnold), tak je ta ruka většinou mechanická a nic závadného pro mládež v tom není. Často jsem si však říkal, o kolik by byl film ve výsledku zábavnější, kdyby občas vycákla krev, kdyby byla likvidace nepřátel vynalézavější a kdyby Quaid občas někoho provrtal vodovodním potrubím. Třeba.

Na druhou stranu je třeba uznat, že Wiseman zvládá akční scény na výbornou. Především díky nim a jejich počtu si snímek udržuje kvalitu nad hranicí průměru. Částečně je to způsobeno více než stomilionovým rozpočtem a když už nic jiného, tak ty peníze jsou na výsledku vidět. Futuristická města, design lodí, interiérů, Zeměpád… to vše vypadá velmi stylově a vůbec celá vizuální stránka stojí za pozornost. Stejně tak jako technické kategorie, kamera, střih, elektronická hudba apod.

Na 22 let starý Total Recall ten nový ale nemá, a to ani co do zábavnosti. Tady totiž ta zábava vyplývá z toho, jak moc často si v průběhu sledování vzpomenete na původní verzi, jak moc vás tankují akční scény a zda si všimnete těch pár originálních vychytávek, které tu jsou (např. bankovky s Obamou). Wiseman to přitom mohl s oživováním této kultovní klasiky dotáhnout mnohem dál, kdyby místo bezduchého opisování spoléhal více na svou vlastní kreativitu.

Jan Varga