Paver Michelle - Toulavý duch - Letopisy z hlubin věků IIPokud dnes přijdete do knihkupectví a budete chtít zakoupit kvalitní fantastiku pro děti (a nebudete chtít Harryho Pottera), nebudete mít zrovna lehký výběr. Po úspěchu HP se na trhu objevilo množství knih velice různé kvality, takže se neinformovaný kupec může snadno spálit. O to sympatičtěji se z řady klonů HP a nepříliš nápaditých „kinder fantasy“ vymyká první  kniha z cyklu „Letopisy z hlubin věků“ od britské autorky Michelle Paverové.

Samozřejmě, objevit něco nového je těžké a dobrodružství z pravěku už zde mnohokrát byla. Avšak Michelle Paverová přidala k známému námětu něco nového – dodala mu mystický rozměr a  obohatila ho o magii. Když k tomu přidáme to, že spisovatelka opravdu zvládá řemeslo a má důkladně nastudované reálie doby, o které píše, tak se není čemu divit, že vznikla opravdu zajímavá kniha. O to napjatěji se čekalo na pokračování. Zkušenost nám totiž říká, že soudit cyklus podle první dílu je velice nerozumné. Pro spisovatele je totiž snadné zapadnout do vyjetých kolejí a nabídnout čtenáři prostě jen další příděl toho, co se mu líbilo a co mu chutná. Bude to i případ „Letopisů z hlubin věku“?

Odpověď zní: ano i ne. Brilantní začátek, kdy je čtenář po hlavě vržen do děje pomocí na­pínavé scény se zubrem, ohrožujícím hlavního hrdinu Toraka, je ukázkovým příkladem, jak si lze pohrávat s čtenářem. Poté se děj vrátí do intencí předchozího dílu. Zjednodušeně řečeno, mladý Torak je postaven před úkol, který může splnit jen on sám, a vydává se na nebezpečnou cestu. Na jejím konci na něj čeká překvapující odhalení, týkající se jeho původu a schopností, které ovládá. Jde tedy o víceméně klasické schéma, které známe z mnoha fantasy.

Celou prostřední část knihy čtenář čeká na nějaký zvrat, který by posunul děj o kousek dále. Dočká se ho, ale až v samém závěru, a navíc to, upřímně řečeno, zas až takové překvapení není. Jenže si musíme uvědomit, že jde o knihu určenou dětem, a v kontextu literatury pro mládež to zas takový handicap není.  Přesto si myslím, že epická část knihy je tak trošku v pozadí oproti té mystické a oproti líčení prostředí, ve kterém se děj odehrává.

Autorka výborně popsala každodenní realitu lidí mladší doby kamenné, žijících v malých skupinkách a živících se lovem a sběrem. Jejich život je i ve zdánlivě banálních drobnostech určován pověrami a rituály, jež jim poskytují oporu v každém jejich konání a každodenním boji o život. Dávají jim pevný bod, kterého se mohou zachytit, když je jim nejhůř. To, co se nám dnes může zdát směšné, se jeví v úplně jiném světle, pokud si uvědomíme, v jakých podmínkách žili naši předci.

Magie pomáhá, ale magie může i škodit. V mlhách pralesů se totiž skrývají věci a tvorové, pro které je hlavní hrdina buď nepřítelem, nebo prostředkem k dosažení ještě větší moci. Temné síly se nezastaví před ničím, což  Torak brzy pocítí na vlastní kůži.  S hrůzou musí akceptovat skutečnost, že díky svému nadání není tak docela pánem svého osudu, a že mu je přisouzena v budoucích událostech mnohem větší role, než by mu samotnému bylo milé. Že bude všude doma – vždyť je Toulavým duchem -, ale že bude zároveň všude tak trochu cizincem, přijímaným s nedůvěrou a někdy i s obavami. Že bude muset do své role buď dorůst, nebo zemřít, což by však způsobilo ještě větší zlo. Naštěstí s ním nelehký osud dobrovolně sdílejí i jeho přátele – vlk a dívka Renn, kteří mu při jeho misi pomáhají.

Bude jistě zajímavé pozorovat, jak se bude děj cyklu vyvíjet dále. Karty jsou rozdány, role jsou rozděleny, a zlo vylezlo z příšeří a ukázalo svou pravou tvář. Toraka a jeho přátele jistě nečeká lehký osud. Důležité bude, zda autorka dokáže epickou část uvést do rovnováhy s mystickou a zda dokáže dostatečně věrohodně popsat další psychologický přerod hlavního hrdiny z dítěte v muže. To je však hudbou budoucnosti. V tomto okamžiku lze bezpečně konstatovat, že Toulavý duch je, i přes své chybičky, velice zajímavým a kvalitním zástupcem onoho nevděčného poddruhu literatury, určeného dětem.